15 C 221/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 21 409 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 5 376 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 2 595 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 116 Kč,</b> <b>-) s úrokem 20% ročně z částky 5 376 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 5 376 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) částku 1 641 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 783 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 237 Kč,</b> <b>-) s úrokem 20 % ročně z částky 1 641 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 1 641 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších částek 9 483 Kč (výrok I. písm. a)) a 4 909 Kč (výrok I. písm. b)), jakož i kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a běžících úroků nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 21 409 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce č. 650779969 ze dne 25. 5. 2017 (dále jen„ smlouva A“) a č. 652441930 ze dne 17. 9. 2017 (dále jen„ smlouva B“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [IČO] a žalovanou. Na základě smlouvy A právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč Celkem měla tedy žalovaná původnímu věřiteli vrátit částku 26 283 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2018 Poslední splátku uhradila žalovaná dne 20. 8. 2018. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 11 424 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 859 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 473,55 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 385,45 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 038,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 787,92 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 6 038,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9% ročně z dlužné jistiny ve výši 6 038,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy B právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 709 Kč Celkem měla tedy žalovaná původnímu věřiteli vrátit částku 15 709 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 350 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 7. 2018. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 9 159 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 550 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 050,12 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 499,88 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 070,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 595,14 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 4 050,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 4 050,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy A soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 12 283 Kč, celkem tedy částku 26 283 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, resp. 382 Kč v případě poslední splátky. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 608 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 171 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené zápůjčky. Součástí smlouvy o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činilo 236,25%, úrok pak 29% ročně.

4. Ze smlouvy B soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 6 709 Kč, celkem tedy částku 15 709 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 350 Kč, resp. v případě poslední splátky ve výši 309 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 198 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 678 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 833 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené zápůjčky. Součástí smlouvy o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činilo 304,87%, úrok pak 29% ročně.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávky za žalovanou postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 25. 1. 2021.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 34 554,53 Kč nejpozději do 6. 5. 2021. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávek, poučila ji o postoupení pohledávek a dále žalovanou poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávek budou tato vymáhány soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 21. 4. 2021.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dvě smlouvy o zápůjčce, na základě nichž žalobkyně poskytla v případě smlouvy A žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, resp. 382 Kč v případě poslední splátky. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na dluh uváděných 11 424 Kč, viz tabulka umoření. Jestliže tedy dlužná jistina činí 8 473,55 Kč, uhradila na ní žalobkyně 5 526,45 Kč. Zbylá částka 5 897,55 Kč (11 424 – 5 526,45) tak byla použita na úhradu souhrnného poplatku. V případě smlouvy B žalobkyně žalované poskytla částku 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 350 Kč, resp. 309 Kč v případě poslední splátky. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 6 709 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na dluh uváděných 9 159 Kč, viz tabulka umoření. Jestliže tedy dlužná jistina činí 4 050,12 Kč, uhradila na ní žalobkyně 4 949,88 Kč. Zbylá částka 4 209,12 Kč (9 159 – 4 949,88) tak byla použita na úhradu souhrnného poplatku.

9. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

14. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a jsou proto v této části neplatné. Pokud se týká smlouvy A a poplatku ve výši 12 283 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 14 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 88% (za 60 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uváděného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. Obdobná situace pak panuje i obhledně souhrnného poplatku u smlouvy B, kdy jeho výše 6 709 Kč je vzhledem k výši poskytnuté zápůjčky 9 000 Kč rovněž neúměrně vysoká. Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představuje 75% (za 45 týdnů) z půjčené částky.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky v případě smlouvy A ve výši 2 800 Kč, v případě smlouvy B ve výši 1 800 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy A poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem 12 283 Kč, celkem se zavázala zaplatit 26 283 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 11 424 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 12 283 Kč, je dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek přesahoval 88% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné, tj. v částce 9 483 Kč (12 283 – 2 800). Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I. a), kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 5 376 Kč (16 800 Kč jako součet zápůjčky a soudem stanoveného poplatku – 11 424 Kč, které žalovaná uhradila). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 2 800 Kč a žalovaná na něj již uhradila částku 5 897,55 Kč, uhradila tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 3 097,55 Kč byl použit na úhradu jistiny, jejíž výše tak činí uvedených 5 376 Kč (8 473,55 – 3 097,55).

17. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 2 504 Kč s tím, že představují 29% p. a. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Z uvedeného důvodu přiznal běžící úrok pouze v uvedené výši a nikoliv ve výši 29% požadované žalobkyní. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné jistiny, která nově činí 5 376 Kč, ode dne 20. 7. 2018, do data postoupení pohledávky, tj. dne 18. 12. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 2 595 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 9% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 5 376 Kč za období od 28. 8. 2018 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 1 116 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z nově stanovené jistiny ve výši 5 376 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku.

18. Obdobně v případě smlouvy B poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem 6 709 Kč, celkem se zavázala zaplatit 15 709 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 9 159 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo opět věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Výše souhrnného poplatku 6 709 Kč, je dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 75% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že i zde byla autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku značně omezená. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. rovněž za neplatné, tj. v částce 4 909 (6 709 – 1 800). Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I. b), kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 1 641 Kč (10 800 Kč jako součet zápůjčky a soudem stanoveného poplatku – 9 159 Kč, které žalovaná uhradila). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 1 800 Kč a žalovaná na něj již uhradila částku 4 209,12 Kč, uhradila tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 2 409,12 Kč byl použit na úhradu jistiny, jejíž výše tak činí uvedených 1 641 Kč (4 050,12 – 2 409,12).

19. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 198 Kč s tím, že představují 29% p. a. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Z uvedeného důvodu přiznal běžící úrok pouze v uvedené výši a nikoliv ve výši 29% požadované žalobkyní. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné jistiny, která činí 1 641 Kč, ode dne 30. 7. 2018, do data postoupení pohledávky, tj. dne 18. 12. 2020, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 783 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 10% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 1 641 Kč za období od 9. 7. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši, která činí 237 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení ze stanovené jistiny ve výši 1 641 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku.

20. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 483 Kč (v případě smlouvy A) a 4 909 Kč (v případě smlouvy B), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 21 409 Kč, vyhověno jí bylo co do částky 7 017 Kč (5 376 + 1 641), naopak pro částku 14 392 Kč (9 483 + 4 909) byla žaloba zamítnuta. Z uvedeného je zřejmé, že v řízení byla úspěšnější žalovaná a to poměrem 67% ku 33% ve kterých byla úspěšná žalobkyně. Žalované by tak náležela náhrada nákladů řízení ve výši 34%. Nicméně žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady ji tak ve spojitosti s řízením nevznikly. Z uvedeného důvodu rozhodl soud ve věci náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.