15 C 234/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 202 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 170 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 448 Kč,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 4 170 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 4 170 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) se zákonným úrokem z částky 4 170 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 6 032 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků ve výši 8 950,63 Kč a úroků z prodlení nad rámec úroků z prodlení přiznaných ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 10 202 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 7. 2006, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalované půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 632 Kč Celkem měla tedy žalovaná původnímu věřiteli vrátit částku 21 632 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2007 Poslední splátku uhradila žalovaná dne 18. 3. 2008. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 11 430 Kč (částka 2 900 Kč byla uhrazena po 19. 7. 2007), poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 202 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 131,01 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 070,99 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 13 398,63 Kč (počítaný v zákonné výši z celkové dlužné částky 10 202 Kč od 27. 7. 2007 do 18. 12. 2020) a zákonného úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 8 632 Kč, celkem tedy částku 21 632 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené půjčky. Součástí smlouvy o půjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činilo 199,4%.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 1. 2. 2021.

6. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 24 060,86 Kč nejpozději do 13. 8. 2021. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ji o postoupení pohledávky a dále žalovanou poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 30. 7. 2021.

7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o půjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na jistinu 6 868,99 Kč a 4 561,01 Kč na souhrnný poplatek, neboť dluh na jistině činil 6 131,01 Kč a dluh na souhrnném poplatku 4 070,99 Kč Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila 11 430 Kč.

8. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) postupoval soud v případě smlouvy o půjčce podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

10. Uzavřená smlouva o půjčce se řídí ust. § 657 a násl. obč. zák., ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

11. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

12. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí půjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 8 632 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 13 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 66,4% (za 52 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá půjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 2 600 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem 8 632 Kč, celkem se zavázala zaplatit 21 632 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 11 430 Kč na uvedenou půjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou půjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 8 632 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 66,4% půjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět pouze částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 4 170 Kč (13 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 2 600 Kč – 11 430 Kč, které žalovaná uhradila). Jak z uvedeného vyplývá, považuje soud souhrnný poplatek za zcela uhrazený a výsledný přeplatek tak započetl na jistinu.

17. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši 4 170 Kč ve výši 7,25% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb.), a to od 19. 12. 2020 a dále kapitalizovaný zákonný úrok z dlužné částky za období od 27. 7. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši, která dle kalkulačky programu ASPI činí 4 448 Kč.

18. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 032 Kč (10 202 – 4 170) a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 202 Kč, vyhověno jí bylo co do částky 4 170 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná z 41%, žalovaná pak z 59%. Žalovaná by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení. Nicméně žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak ve spojitosti s tímto řízením nevznikly. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.