15 C 239/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 52 371 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 39 215 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 1 417 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 38 215 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 10 005,65 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 20% ročně z částky 38 215 Kč od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 440 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 38 215 Kč od 23. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 819 Kč a úrok ve výši 8,5% ročně z částky 38 215 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 3. 2022 dosáhne částky 75 985 Kč,</b> <b>II. Ve zbývající části, tj. co do částky 4 150,35 Kč, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 17 103 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 371 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 4. 8. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 28,95% ročně, který měl žalovaný splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 614 Kč vždy k 22. dni příslušného měsíce počínaje 22. 9. 2021. Žalovaný zaplatil celkem 4 842 Kč, do prodlení se dostal se 4. splátkou. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 27. 2. 2022 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná částka 41 374 Kč (38 614,20 Kč činila dlužná jistina a 2 759,74 Kč představoval úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění). Po dni zesplatnění žalovaný uhradil dne 23. 6. 2022 ještě 1 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 2 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 998 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaném, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 400 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 4, 5). Žalovaný též uzavřel se žalobkyní pojištění schopnosti splácet ve výši 198 Kč měsíčně, přičemž žalovaný tři z těchto splátek (ve spojení se splátkami č. 4, 5 a 6 neuhradil, pročež žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky 594 Kč). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 42 366 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 366 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 1 613,58 Kč a dále od 24. 6. 2022 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 41 374,20 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 4 757,55 Kč a dále z částky 40 374,20 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, požadováno do 31. 10. 2022, ve výši 5 248,10 Kč Celkem tedy žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 10 005,64 Kč (4 757,55 + 5 248,10). Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny ve výši 28,95% ročně z částky 38 614,46 Kč od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 666,16 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 38614,46 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 1. 3. 2022 částky 81 561 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy).

2. K jednání nařízenému na 27. 2. 2023 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaný nehradil ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2021 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 28,95% ročně (RPSN 32,01% ročně) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 614 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 67 968 Kč, a to včetně pojištění splácení, které představovalo 198 Kč měsíčně a tvořilo součást měsíční splátky. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 5. 8. 2021 oznámila žalovanému, že úvěr schválila s úrokem 28,95% ročně a zaslala mu splátkový kalendář.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 40 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě, tj. účet č. [bankovní účet] dne 4. 8. 2021.

5. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 24. 1. 2022, 22. 2. 2022 vyzývala k úhradě dlužných splátek. Součástí spisu je i předsmluvní formulář a hodnocení klienta.

6. Z oznámení ze dne 27. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 27. 2. 2022 zesplatnila a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 43 366 Kč.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 10. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil 3 splátky po 1 614 Kč do zesplatnění, přičemž dne 23. 6. 2022 uhradil ještě částku 1 000 Kč. Následně již neuhradil ničeho. Celkem tedy splatil 5 842 Kč.

9. Z výpisů z účtu soud zjistil příjmy žalovaného osvědčující jeho úvěruschopnost.

10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS, hodnocení klienta a vyjádření znalce k úročení pohledávek.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 614 Kč měsíčně a úrokem ve výši 28,95% ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil 5 842 Kč (před zesplatněním 4 842 Kč). Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.

12. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

17. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 28,95% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

19. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

20. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

21. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v srpnu 2021, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,33% ročně. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný dostal vyplaceny peníze na účet, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 28,95% ročně, což je sazba převyšující soudem akceptovatelnou sazbu. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20 % ročně, ve výši nad 20 % ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovená výše úroků ve výši 28,95% je dle soudu nepřiměřená. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 40 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 22. 9. 2021 do 27. 2. 2022. Za toto období by činily úroky částku 3 463 Kč. Žalobkyně nicméně k datu zesplatnění vyčíslila dlužnou jistinu částkou 38 614,46 Kč a přirostlý úrok částkou 2 759,74 Kč, což je částka nižší, než soudem stanovená. Žalobkyně tak ke dni zesplatnění požadovala částku 41 374,20 Kč na kterou žalovaný následně dne 23. 6. 2022 uhradil ještě částku 1 000 Kč. Dlužná částka tak nakonec činila 40 374,20 Kč. Nicméně, i když soud dospěl k vyššímu úroku ke dni zesplatnění celková dlužná částka stanovená soudem ke dni zesplatnění činí 38 621 Kč ( (40 000 Kč na poskytnuté jistině + 3 463 Kč jako soudem stanovený úrok) – 4 842 Kč, které již žalovaný uhradil do zesplatnění). S ohledem na úhradu žalovaného ve výši 1 000 Kč dne 23. 6. 2022 pak celková dlužná částka činila 37 621 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal.

22. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu pojistného ve výši 594 Kč (3 x 198 Kč), považuje jej soud za oprávněný, a proto žalobkyni tuto částku rovněž přiznal.

23. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. K datu zesplatnění úvěru přibyly k úvěru úroky ve výši 3 463 Kč. Od součtu těchto dvou částek soud odečetl jak shora uvedeno částku 5 842 Kč, kterou již žalovaný uhradil a k takto stanovené částce (37 621 Kč) následně připočetl ještě dlužné pojistné ve výši 594 Kč. Celková dlužná částka tak představuje částku 38 215 Kč (37 621 + 594).

24. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., a to ve výši 11,75% ročně z částky 39 215 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 1 417 Kč a dále z částky 38 215 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

26. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do splacení celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z jí požadované nové jistiny 41 374,20 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 6. 2022 ve výši 4 757,55 Kč. Soud jak shora uvedeno dospěl k jiné výši dlužné jistiny, konkrétně k částce 38 621 Kč Smluvní pokuta 0,1% denně z této částky za požadované období však představuje nižší částku, konkrétně 4 402 Kč. Tuto smluvní pokutu, soud přiznal. Za období od 24. 6. 2022 do 31. 10. 2022 pak žalobkyně z částky 40 374,20 požadovala smluvní pokutu ve výši 5 248,10 Kč. Soud nicméně vycházel z částky 37 621 Kč, přičemž za předmětné období činila výše smluvní pokuty částku 4 853 Kč. Zatímco tedy žalobkyně za celkové období od 1. 3. 2022 do 31. 10. 2022 požadovala smluvní pokutu ve ývši 10 005,65 Kč (4 757,55 Kč + 5 248,10 Kč), dospěl soud k smluvní pokutě v nižší výši, konkrétně ve výši 9 255 Kč (4 402 Kč + 4 853 Kč). Smluvní pokutou je však zjevně i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pouty za porušení zaplacení jednotlivých splátek v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované se splátkami ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Celková výše smluvní pokuty by tak měla činit 10 653 Kč (9 255 + 998 + 400). Nicméně byť smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru, což soudem stanovená výše smluvní pokuty splňuje a jelikož byly splněny podmínky pro její uložení, soud smluvní pokutu přiznal, nicméně pouze ve výši požadované žalobkyní, neboť nemohl překročit žalobní návrh. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 005,65 Kč. Ve zbývající části 647,35 Kč (10 653 – 10 005,65) smluvní pokutu nepřiznal.

27. Soud také shledal oprávněným požadavek žalobkyně na přiznání smluvního úroku, ovšem nikoliv ve výši 28,95% ročně, který soud také považuje za nepřiměřeně vysoký, nýbrž jak shora uvedeno pouze ve výši 20% ročně. Tento úrok byl žalobkyni přiznán za období od 1. 3. 2022 do 23. 3. 2022 z částky 38 215 Kč ve výši 440 Kč. S ohledem na znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náleží dále žalobkyni pouze nárok na úrok požadovaný ve výši 8,5% ročně. S ohledem na úhradu žalovaného dne 23. 6. 2022 soud vyčíslil nárok žalobkyně na úrok za období od 23. 3. 2022 do 23. 6. 2022 z jistiny ve výši 38 215 Kč částkou 819 Kč. Stejnou výši úroku pak soud přiznal počínaje dnem 24. 6. 2022 do zaplacení. S ohledem na znění smlouvy pak limit pro smluvní úrok představuje 120% částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy. V kontextu s výše uvedeným by měl tento limit činit částku maximálně 75 985 Kč. Soud vychází pro potřeby tohoto limitu z úvahy, že 20% p. a. úrok z půjčené částky 40 000 Kč představuje za období od 22. 9. 2021 do 22. 8. 2025 na které byla sjednána smlouva částku 23 321 Kč, celkem tedy měl žalovaný max. zaplatit 63 321 Kč 120% z částky 63 321 Kč pak představuje právě uvedenou částku 75 985 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Výrokem II. pak soud rozhodl o tom, že žaloba se ve zbývající části, tj. co do částky 4 150,35 Kč, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, zamítá.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 52 371 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 48 220,65 Kč (38 621 + 10 005,65), naopak byla žaloba zamítnuta pro částku 4 150,35 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná ohledně 92% žalované částky, žalovaný ohledně 8%. Podle rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem má tedy žalobkyně nárok na zaplacení 84% jí vynaložených nákladů.

31. Náklady řízení žalobkyně byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 619 Kč a odměnou za právní služby. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za čtyři úkony právní služby § 7 bod 5 AT – po 3 220 Kč (1 500 + (40 x 43)) za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu a jednání u soudu dne 27. 2. 2023 - celkem 12 880 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), a o náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 4 úkonů – vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 1 200 Kč. Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 2 půlhodiny dle § 14 odst. 3, tj. celkem 200 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 52 km na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 382,80 Kč {52 x (5,2 + (0,049 x 44,10)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 079 Kč (0,21 x (12 880 + 1 200 + 200 + 382,80)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 20 360,80 Kč (2 619 + 12 880 + 1 200 + 200 + 382,80 + 3 079). Jak shora uvedeno, náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 84% z celkové částky, tj. částka 17 103 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.