15 C 25/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 647,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 647,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 414,18 Kč za období od 27. 12. 2018 do 19. 8. 2019, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 72,78 Kč za období od 27. 12. 2018 do 19. 8. 2019, dále se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 13 866,20 Kč od 20. 8. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 866,20 Kč od 20. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 4 720,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 9. 10. 2019 podané původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po žalovaném zaplacení 15 647,86 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] která měla být mezi účastníky uzavřena dne 18. 6. 2018. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem, jehož výše činila 16,90 % ročně, a dále spolu s poplatky dle platného ceníku žalobkyně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a vzhledem k tomu, že nezjednal nápravu ani k výzvě žalobkyně, tato úvěr k datu 26. 12. 2018 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 13 866,20 Kč a poplatků v celkové výši 1 781,66 Kč, vedle toho se žalobkyně domáhala smluvního úroku ve výši 16,90 % z nesplacené jistiny úvěru kapitalizovaného za období od 27. 12. 2018 do 19. 8. 2019 na částku 2 414,18 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 16,90 % z částky 13 866,20 Kč odpovídající dlužné jistině úvěru od 20. 8. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za dobu od 20. 8. 2019 do zaplacení, který rovněž v žalobě zčásti kapitalizovala za období od 27. 12. 2018 do 19. 8. 2019 na částku 72,78 Kč.

2. Žalovaný v podání ze dne 17. 4. 2021 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, neboť nebyla dostatečně posouzena jeho úvěryschopnost. Žalobkyně měla k dispozici pouze příjem od bývalého zaměstnavatele na částku 18 000 Kč měsíčně, nicméně již v únoru a březnu byl žalovaný v pracovní neschopnosti a od dubna 2018 měl zřízen živnostenský list. Neměl tedy jasný příjem. Nadto hradil leasing od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 4 270 Kč a měl i další nebankovní půjčky neboť byl ve finanční tísni, vytloukal klín klínem. Žalobkyně tak pochybila a smlouva je tak neplatná, neboť úvěr byl poskytnut v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Odkázal se i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady. Žalovaný proto uznal pouze jistinu.

3. Žalobkyně v reakci ze dne 19. 5. 2021 uvedla, že úvěryschopnost prověřila s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že se nespokojila pouze s informacemi od samotného spotřebitele, ale sama aktivně prověřila výpis žalovaného z osobního účtu za období od 1. 8. 2016 do 1. 8. 2017, z něhož získala poznatky o příjmech a výdajích žalovaného. Dále žalovaného prověřila systémem CCB, z něhož jsou patrné žádosti o poskytnutí finančních prostředků, celkové měsíční splátky žalovaného a existující kontrakty. Ze zjištěných skutečností pak vyplynulo, že není důvod žalovanému jím požadovaný úvěr neposkytnout.

4. Soud ve věci nařídil na 7. 7. 2021 jednání, z něhož se žalobkyně podáním ze dne 28. 6. 2021 omluvila. Žalovaný se k jednání nařízenému na 13:00hod. nedostavil, nicméně v 11:00 osobně přinesl na soud omluvu z jednání, která však byla soudu předána až po samotném jednání. V omluvě rovněž uvedl stejná tvrzení jako v podání ze dne 17. 4. 2021. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 18. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky při sjednané úrokové sazbě ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s ujednaným úrokem a dalšími souvisejícími poplatky žalobkyni vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše dle smlouvy činila 5 % ze sjednané výše úvěru, tedy 500 Kč, a které byly splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla uzavřena smlouva. Splátky měly být hrazeny inkasem z účtu žalovaného. Ten se ve smlouvě mimo jiné zavázal hradit poplatek za čerpání úvěru, jehož výše ke dni uzavření smlouvy činila 50 Kč za každé čerpání úvěru. Poplatek byl splatný následující den po příslušném čerpání úvěru. Dle čl. 7 písm. b) smlouvy byla žalobkyně v případě, že dojde k porušení podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného podle čl. 7, oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V takovém případě byl žalovaný povinen jednorázově zaplatit veškeré jeho dluhy ze smlouvy, a to ve lhůtě a za podmínek uvedených v písemné výzvě žalobkyně. Dle čl. 7 písm. a) smlouvy se pak za porušení smluvních podmínek považovala mimo jiné situace, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek. Součástí smlouvy byl i ceník pro soukromou klientelu platný od 1. 2. 2018 a všeobecné obchodní podmínky.

6. Z dopisu z 24. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně písemně upozornila žalovaného, že na jeho úvěrovém účtu vznikl dluh ve výši 3 044 Kč, a vyzvala jej k úhradě této částky nejpozději do 26. 12. 2018 s upozorněním na možnost zesplatnění celého poskytnutého úvěru.

7. Z dopisu z 26. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně s ohledem na neuhrazení shora uvedené dlužné částky rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy k datu 26. 12. 2018. Současně upozornila žalovaného, že od 27. 12. 2018 bude jeho dluh ze smlouvy úročen sazbou smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení a že ke dni 26. 8. 2018 činí dluh žalovaného celkem 16 669 Kč.

8. Z výpisu CCB soud zjistil, že celkový počet kontraktů žalovaného činil 38, nicméně smluv uzavřených s klientem/žalovaným bylo pouze 14. Počet existujících kontraktů v době posuzování žádosti žalovaného činil 4.

9. Z transakční historie účtu [číslo] za období od 1. 8. 2016 do 2. 8. 2017 soud zjistil příjmy a výdaje za předmětné období.

10. Z výpisu účtu za období od 18. 6. 2018 do 30. 6. 2018 soud zjistil, že došlo k čerpání částky 15 000 Kč dne 18. 6. 2018 na účet žalovaného č. [bankovní účet], za což žalovaný uhradil částku 50 Kč.

11. Z podkladů pre súdné konanie ze dne 22. 8. 2019 soud zjistil, že dlužná jistina činí 13 866,20 Kč, řádný úrok 2 297,08 Kč, úrok z prodlení 10,39 Kč, poplatky 1 781,66 Kč a celková výše pohledávky činí 17 955,33 Kč.

12. Z předžalobní upomínky z 26. 8. 2019 soud zjistil, že dluh žalovaného ze smlouvy [číslo] činí celkem 18 203,70 Kč. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána žalovanému dne 27. 8. 2019.

13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 18. 6. 2018, žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat prostřednictvím revolvingu na jeho úvěrovém účtu peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu, který činil 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí smluvní úrok, jehož výše činila 16,90 % ročně, a další poplatky spojené s úvěrem, zejména poplatek za každé jednotlivé čerpání úvěru ve výši 50 Kč Tyto platby měl žalovaný žalobkyni splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše činila 750 Kč a které byly splatné vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje červencem 2018. V období od uzavření smlouvy do 18. 6. 2018 žalovaný celkem vyčerpal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalobkyni uhradil na jistinu toliko 1 133,80 Kč (platby ze dne 20. 7. 2018 a 23. 8. 2018). Dopisem z 26. 12. 2018 žalobkyně po předchozí marné písemné výzvě celý úvěr jednorázově zesplatnila.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky formou úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Ve smyslu příslušných smluvních ujednání i dle citovaného § 2395 o. z. mu tak vznikla povinnost tyto prostředky vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 16,90 % z poskytnuté jistiny úvěru ročně a také sjednané poplatky účtované v souvislosti s úvěrem, především poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání peněžních prostředků.

18. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zák. o spotřebitelském úvěru, pak z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplynulo, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost dlužníka na výpisu z jeho účtu dokládající přehled příjmů a výdajů, a to za období od 1. 8. 2016 do 2. 8. 2017 a dále si zjistila informace o aktivitě žalovaného prostřednictvím CCB výpisu, z něhož je zřejmý počet sjednaných kontraktů žalovaného, jeho žádosti a výsledky těchto žádostí. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytné s informacemi poskytnutými od klienta také náležitě pracovat, přičemž v daném případě má soud za to, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr.

19. Nad rámec výše uvedeného považuje soud za nutné uvést následující. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný si opakovaně bere půjčky od nebankovních poskytovatelů a tyto následně nesplácí a v části sporů využívá toho, že žalobci nemají již podklady k doložení skutečnosti, jakým způsobem posuzovali úvěruschopnost žalovaného. Z databáze Okresního soudu ve Svitavách bylo zjištěno, že k datu 7. 7. 2021 žalovaný figuroval v 18 sporech, jejichž předmětem bylo zaplacení peněžité částky, a to opět v procesní pozici žalovaného. Přestože dle ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost spotřebitele, je třeba rovněž poukázat na to, že pokud by spotřebitel uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, spáchá tím trestní čin úvěrového podvodu a bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti (srov. ustanovení § 211 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Podle ustanovení § 8 o. z. rovněž platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaný by měl tedy přehodnotit svůj přístup k opakovanému uzavírání úvěrových smluv s nebankovními poskytovateli, pokud tyto nehodlá splácet.

20. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že nesplácel řádně a včas sjednané měsíční splátky úvěru. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládalo na pravdě, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Soud tedy vyšel z toho, že se žalovaný skutečně dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že tedy žalobkyně postupovala zcela v souladu s příslušnými smluvními ujednáními (čl. 7 a 7.2 smlouvy), pokud úvěr k datu 26. 12. 2018 jednorázově zesplatnila. Tím žalovanému vznikla povinnost uhradit celou dlužnou jistinu úvěru, která dle žaloby činila 13 866,20 Kč, ale rovněž i dlužné poplatky v celkové výši 1 781,66 Kč. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení 15 647,86 Kč tedy soud posoudil jako důvodný. Stejný závěr pak přijal i ohledně nárokovaného příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20. 8. 2019 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 19. 8. 2019 na částku 2 414,18 Kč, respektive zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině nárokovaného za stejné období s tím, že kapitalizovaná výše tohoto úroku z prodlení ke dni 19. 8. 2019 činila 72,78 Kč. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze všech popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 647,86 Kč včetně požadovaného příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 800 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a jednom úkonu (replika k vyjádření žalovaného) dle § 7 bod 5 AT ve výši 1 740 Kč (1 500 + (6 x 40)), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a 300 Kč ve spojitosti s úkonem dle § 7 AT, celkem tedy 600 Kč. Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 680,40 Kč (0,21 x (2 640 + 600)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 4 720,40 Kč (800 + 900 + 1 740 + 300 + 300 + 680,40). Tuto částku je tedy žalovaný povinen nahradit žalobkyni, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.