15 C 258/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 18 065 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 690 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 690 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 291 Kč,</b> <b>-) s úrokem 20% ročně z částky 1 690 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 1 690 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 16 375 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a běžících úroků nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 18 065 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 12. 7. 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [IČO] a žalovanou. Na základě smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 775 Kč Celkem měla tedy žalovaná původnímu věřiteli vrátit částku 48 775 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 710 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2020 Poslední splátku uhradila žalovaná dne 9. 4. 2020. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 30 710 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18 065 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 910,46 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 154,54 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 7 341,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 084,33 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 910,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 910,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 21 775 Kč, celkem tedy částku 48 775 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč, resp. 2 705 Kč v případě poslední splátky. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 6 617 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 9 210 Kč a poplatku za vedení ve výši 5 948 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené zápůjčky. Součástí smlouvy o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činilo 128,59%, úrok pak 29% ročně.

4. Ze souhrnné informace ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná uhradila na smlouvu [číslo] celkem částku 30 710 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky žalované na současnou žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 24. 2. 2022.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 29 903,99 Kč nejpozději do 18. 8. 2022. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávek, poučila ho o postoupení pohledávek a dále žalovanou poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávek budou tato vymáhány soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 3. 8. 2022.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce, na základě nichž žalobkyně poskytla žalované částku 27 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 710 Kč. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 21 775 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na dluh částku 30 710 Kč. Žalovaná uhradila na poplatku 15 620,46 Kč, neboť dluh na něm činil 6 154,54 Kč. Na jistině tak uhradila 15 089,54 Kč (27 000 – 11 910,46).

9. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 21 775 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 27 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 81% (za 18 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uváděného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 400 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytl žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem 21 775 Kč, celkem se zavázala zaplatit 48 775 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 30 710 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 21 775 Kč, je dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek přesahoval 81% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné, tj. v částce 16 375 Kč (21 775 – 5 400). Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 1 690 Kč (27 000 Kč poskytnutá jistina + 5 400 Kč jako soudem stanovený poplatek – 30 710 Kč uhrazených žalovanou). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 5 400 Kč a žalovaná na něj již uhradila částku 15 620,46 Kč, uhradila tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 10 220,46 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 11 910,46 Kč, jejíž výše tak činí uvedených 1 690 Kč (11 910,46 – 10 220,46).

17. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl ve smlouvách omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy a ze smlouvy vyplývá, že v případě prodlení se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29% ročně pro celou dobu trvání smlouvy. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky, a to 6 617 Kč, s tím, že představují 29% p. a. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Z uvedeného důvodu přiznal běžící úrok pouze v uvedené výši a nikoliv ve výši 29% požadované žalobkyní. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné nově stanovené jistiny. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné jistiny 1 690 Kč, ode dne 13. 1. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, a to do data postoupení pohledávky, tj. dne 28. 1. 2022, v kapitalizované výši 690 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 10% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 1 690 Kč za období od 9. 5. 2020, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 291 Kč. Stejně jako smluvní úrok ve výši 20% ročně byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení ze stanovené jistiny ve výši 1 690 Kč.

18. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 16 375 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení, jakož i úroků a úroků z prodlení nad rozsah uvedený ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání 18 065 Kč, úspěšná ovšem byla pouze co do částky 1 690 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činil 9% ve prospěch žalobkyně a 91% ve prospěch žalované. Žalovaná tak byla v řízení nepochybně úspěšnější a náležel by jí tak nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 82%. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak ve spojitosti s řízením nevznikly, rozhodl soud ve věci nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.