15 C 29/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Machačky a přísedících Mgr. Dagmar Burdové a Ing. Pavla Kusého ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO sídlem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru okamžitým zrušením daného zaměstnancem <b>I. Okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci podáním žalované ze dne 15. 12. 2021, doručené žalobci dne 22. 12. 2021, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 17 660 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 11. 2. 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané žalovanou dne 15. 12. 2021, doručené žalobci dne 22. 12. 2021. Žalovaná pracovala pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2018 jako prodavačka textilu s místem výkonu práce prodejna [obec] v [obec], [ulice a číslo], se dnem nástupu 1. 11. 2018. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Výplatním termínem byl stanoven poslední den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu. Dne 15. 12. 2021 zaslala žalovaná žalobci podání, které žalobce obdržel dne 22. 12. 2021, kterým žalovaná ukončila pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce přičemž dále pracovala až do 23. 12. 2021. Žalovaná blíže důvod ukončení pracovního poměru nekonkretizovala, podání bylo neurčité a tedy i neplatné. Žalobce zaslal žalované výzvu podáním ze dne 6. 1. 2022 s tím, že netrvá na pokračování pracovního poměru, že na straně žalované nejsou důvody k ukončení pracovního poměru, jak uvedla a zaslal jí dohodu o ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 23. 12. 2021. Žalobce má za to, že důvody § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nebyly naplněny.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 4. 5. 2022 označila za nesporné, že pro žalobce pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2018. K okamžitému zrušení pracovního poměru uvedla, že jej odeslala doporučeným dopisem žalobci dne 17. 12. 2022, doručen byl 22. 12. 2022. Za nespornou označila žalovaná rovněž skutečnost, že posledním dnem, kdy pro žalobce pracovala, byl den 23. 12. 2023. Informaci o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru obdržela žalovaná od žalobce až 24. 12. 2022. Žalovaná nesdílí názor žalobce o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť důvody řádně uvedla. Jednalo se o nedodržení minimální hodinové mzdy pro rok 2021 ve výši 110,30 Kč, od toho odvozený výpočet průměru PPÚ, který není uplatňován při náhradách za dovolenou a proplacení nadúvazku. Jedině takto mohla žalovaná konkretizovat své důvody, neboť nedisponovala potřebnými podklady pro výpočet mzdy. Žalobce skutečně zaslal žalované přípis ze dne 6. 1. 2022, ve kterém namítal neplatnost ukončení pracovního poměru podáním žalované ze dne 15. 12. 2021 a nabízel možnost ukončení pracovního poměru dohodou. Na tento přípis žalovaná reagovala dne 28. 1. 2022, kdy uvedla, že také ona netrvá na dalším pokračování pracovního poměru. Žalovaná se nebránila uzavření dohody, nicméně požadovala vyřešení sporných záležitostí. Na tento návrh ovšem žalobce nereagoval a místo toho podal žalobu.

3. Při jednání dne 4. 7. 2022 účastníci setrvali na svých stanoviscích, nicméně projevili ochotu věc vyřešit smírně, k čemuž však následně nedošlo.

4. Při jednání dne 25. 9. 2023 nicméně žalovaná předložila soudu dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 12. 2021, která obsahuje informaci o tom, že k rozvázání pracovního poměru dojde k 15. 12. 2021. Tato listina se žalované vrátila jako podepsaná až poté, co podala okamžité zrušení pracovního poměru, což učinila proto, že neměla reakci na tento návrh ze dne 9. 12. 2021. Soudu byla žalovanou předložena i doručenka. Žalobce nicméně poukázal na skutečnost, že listina je pouhou kopií a podpis na ní se zdá být odlišným od podpisu na jiných listinách. Žalobce tedy v závěrečném návrhu setrval na stanovisku, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že předmětem řízení bylo posouzení platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které bylo žalovanou učiněno dne 15. 12. 2021 a které bylo doručeno žalobci dne 24. 12. 2021. Soudu byla předložena dohoda, na základě které skončil pracovní poměr již ke dni 15. 12. 2021. Žalovaná tedy souhlasila s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nicméně není tomu tak z důvodu uvedeného v žalobě, ale proto, že v době, kdy bylo toto okamžité zrušení pracovního poměru učiněno, již pracovní poměr netrval. Tato skutečnost byla žalobci známa a žaloba tak byla podána nedůvodně. Nicméně žalovaná podala okamžité zrušení pracovního poměru z toho důvodu, že neobdržela listiny, které po žalobci požadovala. Na základě uvedeného tedy navrhla žalobu zamítnout.

5. Z pracovní smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli dne 30. 10. 2018, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s nástupem dne 1. 11. 2018. Jako druh práce byl určen prodej textilu a místo výkonu práce [ulice a číslo], [obec]. Pracovní doba byla sjednána na 20 hodin týdně po 4 hodinách. V bodě III. pak bylo sjednáno, že mzda bude stanovena mzdovým výměrem a splatná bude k poslednímu dni v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu. Dne 30. 10. 2018 spolu účastníci řízení uzavřeli též dohodu o hmotné odpovědnosti.

6. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 30. 10. 2018, sjednaným dne 1. 5. 2020, se účastníci řízení dohodli na změně pracovního úvazku žalované z původních 20 hodin týdně na 30 hodin týdně s účinností od 1. 5. 2020.

7. Z platového výměru ze dne 4. 1. 2021 soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2021 byla žalované stanovena mzda 13 875 Kč, která odpovídá sjednanému druhu práce a úvazku 75 %.

8. Z výplatní pásky žalované za období měsíce října 2021 soud zjistil, že žalovaná odpracovala 21 dnů, celkem 126 hodin, a za tuto odpracovanou dobu při použití průměru 110,30 Kč jí náležela hrubá mzda 14 029 Kč, tj. 12 327 Kč čistého. Dle výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] byla částka 12 327 Kč odeslána dne 10. 11. 2021 na účet č. [bankovní účet].

9. Z výplatní pásky žalované za období měsíce listopadu 2021 soud zjistil, že žalovaná odpracovala 22 dnů, celkem 132 hodin a za tuto odpracovanou dobu při použití průměru 110,30 Kč jí náležela hrubá mzda 13 952 Kč, tj. 12 248 Kč čistého. Dle výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] byla částka 12 248 Kč odeslána dne 13. 12. 2021 na účet č. [bankovní účet].

10. Ze mzdových listů za období celého roku 2021 soud zjistil, že průměrný hodinový výdělek žalované činil ta měsíce leden, únor a březen 2021 celkem 100,51 Kč, za měsíce duben, květen 2021 pak 106,37 Kč, za červen, říjen, listopad a prosinec 2021 celkem 110,30 Kč a za červenec, srpen a září 2021 celkem 137,12 Kč. Pokud jde o hrubou, resp. čistou mzdu zjistil soud, že za leden činila hrubá mzda 12 776 Kč, čistá 11 042 Kč, za únor činila hrubá mzda 12 061 Kč, čistá 10 310 Kč, za březen činila hrubá mzda 13 870 Kč, čistá 12 164 Kč, za duben činila hrubá mzda 14 041 Kč, čistá 12 339 Kč, za květen činila hrubá mzda 13 701 Kč, čistá 11 991 Kč, za červen činila hrubá mzda 18 681 Kč, čistá 16 140 Kč, za červenec činila hrubá mzda 14 946 Kč, čistá 13 267 Kč, za srpen činila hrubá mzda 17 508 Kč, čistá 15 261 Kč, za říjen činila hrubá mzda 14 029 Kč, čistá 12 327 Kč, za listopad činila hrubá mzda 13 952 Kč, čistá 12 248 Kč a za prosinec činila hrubá mzda 10 954 Kč, čistá 9 704 Kč.

11. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná jako důvod zrušení pracovního poměru uvedla soustavné nedodržování řádné výplaty mezd vyplývající z platného platového výměru. Jedná se o minimální zaručenou hodinovou mzdu pro rok 2021 ve výši 110,30 Kč, od toho odvozený výpočet průměru PPÚ, který není uplatňován při náhradách např. za dovolenou, proplácení nadúvazku. Vyplácení nadúvazku bylo navíc nejčastěji prováděno tzv.„ na dohodu“, kterou však žalovaná neobdržela a ze které měly být vypláceny odvody, o kterých nemá žalovaná žádný přehled a nezahrnuje je do svých daňových přiznání. Jako další důvod žalovaná uvedla neproplácení všech odpracovaných hodin, např. také za úklid prodejny, který musí být prováděn mimo pracovní dobu, ačkoliv žalobce žalované sdělil, že jí nic navíc proplácet nebude. Jako hlavní důvod pak žalovaná uvedla, že ani po dvou písemných žádostech nebyla provedena kontrola správnosti výplatních pásek a také nebyly žalované předloženy všechny podklady pro výpočet výplaty. Po několikatýdenním upozorňování na nesrovnalosti ve výplatě byla na výplatní pásce za měsíc červen 2021 žalované doplacena částka 4 519 Kč, jakožto nedoplatek za předešlé chybně spočítané výplatní pásky, a proto má žalovaná důvod domnívat se, že i následující výplatní pásky jsou chybné. Žalovaná upozornila žalobce, že stále nemá zaplacení hodiny za inventuru nařízenou v lednu 2021, dále ani nedošlo ke kontrole výplatních pásek tři roky zpětně, jak požadovala. Dlužné částky nebyly žalované doplaceny a to i přes to, že žalobce od října, listopadu roku 2021 věděl, že bude s žalovanou ukončovat pracovní poměr dohodou. Ze všech uvedených důvodů proto v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) žalovaná se žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr.

12. Z žádosti o zpětnou kontrolu ze dne 25. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná požadovala po žalobci provedení kontroly výplatních pásek a vyplácení mezd, a to konkrétně kontrolu základní mzdy vyplývající z platného platového výměru, použití správného hodinového průměru při náhradách – průměr PPÚ, kontrolu zaplacení všech odpracovaných hodin, příplatků za soboty apod., kontrolu zda částka k výplatě vždy souhlasí s částkou zaslanou na účet, kontrolu vyplácení odměn z dohod, přičemž žádala o vytisknutí dohody ze které jsou jí vypláceny odměny, neboť neví, zda se jedná o DPČ nebo DPP.

13. Z rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne 9. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná žádala žalobce o rozvázání pracovního poměru dohodou k 15. 12. 2021 z důvodu zaučení v novém zaměstnání. Pokud by toto nebylo možné, žádala o neplacené volno do konce měsíce. Listina obsahuje podpis žalované a podpis je rovněž u jména žalobce. Z doručenky obálky odeslané ve [obec] (jako odesílatel je uveden žalobce) je zřejmé, že tato zásilka byla odeslána dne 27. 12. 2021 14. Z výplatní pásky žalované za období měsíce února 2021 soud zjistil, že žalovaná neodpracovala žádné hodiny, resp. stav odpracovaných hodin vykazuju 0, při použití průměru 100,51 Kč jí náležela hrubá mzda 12 061 Kč, tj. 10 310 Kč čistého. Za období měsíce března 2021 soud zjistil, že žalovaná neodpracovala žádné hodiny, resp. stav odpracovaných hodin vykazuju 0, při použití průměru 100,51 Kč jí náležela hrubá mzda 13 870 Kč, tj. 12 164 Kč čistého. Za období měsíce dubna 2021 soud zjistil, že žalovaná neodpracovala žádné hodiny, resp. stav odpracovaných hodin vykazuju 0, při použití průměru 106,37 Kč jí náležela hrubá mzda 14 041 Kč, tj. 12 339 Kč čistého. Za období měsíce května 2021 soud zjistil, že žalovaná neodpracovala žádné hodiny, resp. stav odpracovaných hodin vykazuju 0, při použití průměru 106,37 Kč jí náležela hrubá mzda 13 701 Kč, tj. 11 991 Kč čistého.

15. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná pracovala pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2018. Dle této smlouvy nastala splatnost mzdy k poslednímu dni v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu. Dále bylo nesporné, že žalovaná podala okamžité zrušení pracovního poměru dne 15. 12. 2021, které bylo žalobci doručeno dne 22. 12. 2022. Nespornou pak byla i skutečnost, že posledním dnem, kdy pro žalobce pracovala, byl den 23. 12. 2023. Soud dále z výplatních a mzdových listů zjistil příjmy žalované za rok 2021. Potvrzením o platbách pak bylo zjištěno, že k úhradě mzdy žalované za měsíce říjen a listopad 2021 došlo dne 10. 11. 2021, resp. 13. 12. 2021.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně 17. Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

18. Dle § 59 zákoníku práce zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

19. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

20. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím závěrům.

21. Předmětem řízení bylo posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 12. 2021. Okamžité zrušení pracovního poměru lze uskutečnit pouze za podmínek daných v § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Soud přitom dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a to z toho důvodu, že není dostatečně určité. Důvody spočívající v tvrzené nevyplacené mzdě nebo její části je dle soudu nutné konkrétně specifikovat. Žalovaná přitom neuvádí žádnou částku a vlastně ani období, za které mělo k porušení této povinnosti zaměstnavatele dojít. Pouze odkazuje na fakt, že k určitým nesrovnalostem již v minulosti došlo, a proto by tomu tak zřejmě mělo být v dalších obdobích. Toto však soud nemůže považovat za dostatečně určité a tedy naplňující důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. Ostatně z předložených mzdových listů má soud za prokázané, že žalobce pracoval s dohodnutým průměrem 110,30 Kč za hodinu, která násobena počtem odpracovaných hodin odpovídá výši hrubé mzdy, která byla prokazatelně žalované minimálně za měsíce říjen a listopad vyplacena v řádném termínu, viz potvrzení o platbě na účtu žalobce. Argument, že tedy žalobce s tímto průměrem nepracoval, neobstojí. Jen pro úplnost soud doplňuje, že splatnost mzdy za prosinec nastala až k 31. 1. 2022 a tedy se jí soud nezabýval, neboť mzda za tento měsíc nebyla v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru ještě splatná. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 12. 2021 neplyne, za jaký konkrétní měsíc mělo k problémům s placením mzdy dojít a není tak ani zřejmé, kdy měl nastat termín splatnosti konkrétního výplatního období. Dle závěru soudu tak ani není jasné, zda žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru ve lhůtě stanovené v § 59 zákoníku práce. V tomto směru je třeba odkázat např. na tvrzení žalované o tom, že jí nebyly proplaceny přesčasy za inventuru v lednu 2021. Je přitom zřejmé, že tento důvod nemůže z hlediska posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve vztahu k podmínkám § 59 zákoníku práce obstát. Přes množství informací uvedených v předmětném podání tak nezbylo soudu, jelikož nejsou uvedené důvody dostatečně konkrétní, než shledat okamžité ukončení pracovního poměru neplatným. Za podstatnou skutečnost přitom považuje soud fakt, že při jednání dne 25. 9. 2023 sama žalovaná, s ohledem na uzavřenou a podepsanou dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 12. 2021, prohlásila okamžité zrušení za neplatné. Soudu se jeví přinejmenším podivné, že ani jedna ze stran na existenci této dohody v průběhu řízení neodkázala, resp. že se její existence vyjevila až v průběhu posledního jednání ve věci. Jen na okraj soud poznamenává, že o důvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru příliš nevypovídá obsah zmiňované dohody ze dne 9. 12. 2021, podle níž měl pracovní poměr zaniknout k 15. 12. 2021 s ohledem na tvrzení žalované o potřebě zaučení se v novém zaměstnání, případně o poskytnutí neplaceného volna do konce roku. O nedoplatcích ze mzdy se v této dohodě ačkoliv byla učiněna pouhých 6 dnů před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru, vůbec nehovoří. S ohledem na vyjádření žalované by se tak soud otázkou platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru de facto nemusel zabývat, a to navzdory skutečnosti, že žalobce vyjádřil pochybnosti o tom, zda je listina pravá a podepsaná samotným žalobcem. Pokud by však soud postavil své závěry na tomto tvrzení žalované a vzal by tuto listinu za hodnověrnou bez dalšího, musel by žalobu zamítnout pro nedůvodnost, tak jak ve svém závěrečném návrhu uvedla žalovaná, neboť pracovní poměr by skutečně zanikl k 15. 12. 2021, byť dohoda byla ze strany žalobce podepsána zřejmě až 27. 12. 2021. Aniž by si snad soud činil nárok na to rozhodnout o tom, zda podpis žalobce na listině je skutečně autentický, nejeví se soudu nijak odlišným od jiných podpisů žalobce obsažených ve spise, např. na pracovní smlouvě či dohodě o hmotné odpovědnosti. Rozřešení této otázky by nicméně vyžadovalo zadání znaleckého posudku, což by s ohledem na všechny okolnosti vedlo k prodlužování řízení a bylo by nadbytečným a především neekonomickým postupem, aniž by to cokoliv změnilo na skutečnosti, že samotné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 15. 12. 2022, doručené žalobci dne 22. 12. 2021, je neplatným úkonem žalované. Ostatně návrh na zadání znaleckého posudku nebyl podán. Na základě shora uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Ve věci úspěšnému žalobci bylo vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1). Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 Náklady řízení tak činí odměna advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 2 500 Kč (soud vychází z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) AT) za přípravu a převzetí zastoupení, podanou žalobu, účast na jednání dne 4. 7. 2022 a 25. 9. 2023 - celkem 10 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), AT), náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 4 úkonů – vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 1 200 Kč. Žalobci též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 8 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), tj. celkem 2 x 400 Kč (v souvislosti s účastí na dvou jednáních) a náhradu cestovného, která za cestu k jednání dne 4. 7. 2022 dle § 1 vyhl. č. 511/2021 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 64 km na trase Ústí nad Orlicí – Svitavy a zpět celkem 479 Kč {64 x (4,7 + (0,059 x 47,1)) } a za cestu k jednání dne 25. 9. 2023 dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 64 km na trase Ústí nad Orlicí – Svitavy a zpět celkem 463 Kč {64 x (5,2 + (0,059 x 34,4)) }. Náhrada nákladů řízení tak činí 12 942 Kč (10 000 + 1 200 + 800 + 479 + 463). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 718 Kč (0,21 x 12 942)). Náhrada nákladů řízení tak s připočtením soudního poplatku činí celkem 17 660 Kč (2 000 + 10 000 + 1 200 + 800 + 479 + 463 + 2 718). Náklady ve výši 17 660 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).