15 C 292/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 75 325 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 53 232 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 14 099 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 20 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 2. 2021 do 16. 3. 2021 ve výši 575 Kč a dále ve výši 8,25% ročně z částky 50 000 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 2. 2021 dosáhne částky 72 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 434 Kč a částky 1 560 Kč představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 15 996 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 325 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 10. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 59,82% ročně, který měl žalovaný splácet v 30 měsíčních splátkách po 3 700 Kč počínaje 16. 12. 2020. Měsíční splátka v sobě zahrnovala i sjednané pojištění. Žalovaný zaplatil celkem 0 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 21. 2. 2021 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 50 000 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 7 362,73 Kč, celkem tedy 57 362,73 Kč. Po dni zesplatnění žalovaný uhradil 0 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 2 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 998 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaném, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 400 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 1, 2). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 59 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 666 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 2. 2021 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 57 362,73 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, požadováno do 22. 11. 2021, ve výši 15 659,28 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 50 000 Kč ode dne 23. 2. 2021 do 16. 3. 2021 ve výši 1 760,66 Kč a úrok z částky 50 000 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 23. 2. 2021 částky 116 892 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy).

2. K jednání nařízenému na 2. 3. 2022 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalovaný se k jednání nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z předložených důkazů zjistil soud následující:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2020 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 59,82 % ročně (RPSN 74,85% ročně) splácet v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 3 700 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci. Měsíční splátka v sobě zahrnovala i sjednané pojištění. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 97 410 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 2. 11. 2020 oznámila žalovanému, že úvěr schválila a zaslala mu splátkový kalendář.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 50 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 30. 10. 2020.

6. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 18. 1. 2021 a 16. 2. 2021 vyzývala k úhradě dlužných splátek. Součástí spisu je i předsmluvní formulář a hodnocení klienta.

7. Z oznámení ze dne 21. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 21. 2. 2021 zesplatnila a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 59 666 Kč.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 11. 2021 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho.

10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS, hodnocení klienta a vyjádření znalce k úročení pohledávek.

11. Z výpisu účtu žalovaného soud zjistil příjmy žalovaného od zaměstnavatele za červenec, srpen, září a říjen 2020 přičemž tyto informace předložil žalovaný žalobkyni v rámci prověření své úvěryschopnosti.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 3 700 Kč měsíčně a úrokem ve výši 59,82 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.

13. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

14. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

15. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

18. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši 59,82 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

20. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

21. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

22. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v říjnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,82% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze na účet, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 59,82 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou sazbu. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20 % ročně, ve výši nad 20 % ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovená výše úroků ve výši 59,82% je zcela nepřiměřená. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 16. 12. 2020 do 21. 2. 2021. Za toto období by činily úroky částku 1 834 Kč, nikoliv tedy částku 7 362,73 Kč požadovanou žalobkyní. Pro zjednodušení měl žalovaný zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 50 000 Kč a dále úrok ve výši 1 834 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na smluvní úrok ve výši 1 834 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na jistinu 51 834 Kč.

23. Nároky žalobkyně na zaplacení smluvní pouty za porušení zaplacení jednotlivých splátek v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované se splátkami ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) soud považuje za oprávněné a v souladu s ujednáními ve smlouvě. Proto tyto částky žalobkyni přiznal.

24. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. K datu zesplatnění úvěru přibyly k úvěru úroky ve výši 1 834 Kč. Od součtu těchto dvou částek soud ničeho neodečetl, neboť žalovaný se dostal do prodlení již s první splátkou. K takto vypočtené jistině úvěru ve výši 51 834 Kč soud připočetl dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náklady spojené s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Celková dlužná částka tak představuje částku 53 232 Kč (51 834 + 998 + 400).

25. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., a to ve výši 8,25% ročně z částky 53 232 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

27. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do splacení celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z jí požadované jistiny 57 362,73 Kč od 23. 2. 2021 do 22. 11. 2021 ve výši 15 959,28 Kč. Soud jak shora uvedeno dospěl k jiné výši dlužné jistiny, konkrétně k částce 51 834 Kč Smluvní pokuta 0,1% denně z této částky za požadované období však představuje nižší částku, konkrétně 14 099 Kč. Tuto smluvní pokutu, soud přiznal. Ostatně platí, že smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru, což soudem stanovená výše smluvní pokuty splňuje a jelikož byly splněny podmínky pro její uložení, soud smluvní pokutu v uvedené výši přiznal.

28. Soud tedy shledal oprávněným požadavek žalobkyně na přiznání smluvního úroku, ovšem nikoliv ve výši 59,82% ročně, který soud také považuje za nepřiměřeně vysoký, nýbrž jak shora uvedeno pouze ve výši 20% ročně. Tento úrok byl žalobkyni přiznán za období od 23. 2. 2021 do 16. 3. 2021 z částky 50 000 Kč ve výši 575 Kč. S ohledem na znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náleží dále žalobkyni pouze nárok na úrok ve výši 8,25%, který také žalobkyně správně požaduje, a to od 17. 3. 2021 do zaplacení z původní jistiny ve výši 50 000 Kč. S ohledem na znění smlouvy pak limit pro smluvní úrok představuje 120% částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy. V kontextu s výše uvedeným by měl tento limit činit částku maximálně 72 001 Kč. Soud vychází pro potřeby tohoto limitu z úvahy, že 20% úrok z půjčené částky 50 000 Kč představuje 10 000 Kč, celkem 60 000 Kč 120% z částky 60 000 Kč pak představuje právě uvedenou částku 72 000 Kč.

29. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Výrokem II. pak soud rozhodl o tom, že žaloba se ve zbývající části, tj. co do částky 6 434 Kč a částky 1 560 Kč představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, zamítá.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 75 325 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 67 331 Kč, naopak byla žaloba zamítnuta pro částku 7 994 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná ohledně 89% žalované částky, žalovaný ohledně 11%. Podle rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem má tedy žalobkyně nárok na zaplacení 78% jí vynaložených nákladů.

32. Náklady řízení žalobkyně byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 3 767 Kč a odměnou za 3 úkony právní služby Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 Náklady řízení tak činí odměna advokáta za tři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 4 140 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednání u soudu (dne 2. 3. 2022) – celkem 12 420 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) a dále náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 3 úkonů vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 900 Kč. Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 6 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), tj. celkem 600 Kč a náhradu cestovného, která za cestu k jednání dne 2. 3. 2022 dle § 1 vyhl. č. 511/2021 Sb., ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, činí za ujetých 140,4 km z [obec] do [obec] a zpět celkem 832 Kč {140,4 x (4,7 + (0,034 x 36,10)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 097 Kč (0,21 x (12 420 + 900 + 600 + 832)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 21 616 Kč (3 767 + 12 420 + 900 + 600 + 832 + 3 097). Jak shora uvedeno, žalobkyně byla úspěšná ze 78% a náleží jí tak náhrada ve výši 15 996 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.