15 C 305/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 722 Kč spolu s</b> <b>-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 373 Kč,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 7 722 Kč od 27. 2. 2016 do 30. 6. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,50% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,75% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,25% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,25% ročně z částky 7 722 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 722 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 2 344,44 Kč (ze smlouvy A) a 11 183,56 Kč (ze smlouvy B), jakož i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 250 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 31. 8. 2009, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a kterou se domáhá zaplacení částky 2 344,44 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva A“) a dále z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 2. 2010, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18 905,56 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva B“). Žalobkyně na základě smlouvy A poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 260 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 17 260 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2010. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 19. 10. 2010. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě A domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 2 344,44 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 1 657,01 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 687,43 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 070,52 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 344,44 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu A celkem 14 915,56 Kč. V případě smlouvy B, žalobkyně v žalobě uvedla, že poskytla žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 868 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 23 868 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2011. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 16. 3. 2010. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě B domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18 905,56 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 561,55 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 344,01 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 272,68 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 18 905,56 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu B celkem 4 962,44 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy A soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 7 260 Kč, celkem tedy částku 17 260 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 390 Kč, resp. v případě poslední splátky po 100 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ze smlouvy B soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 868 Kč, celkem tedy částku 23 868 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, resp. v případě poslední splátky po 91 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy.

4. Součástí smluv o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, ze kterých z čl. 1 vyplývá sazba RPSN ve výši 299,81% při stanovených 45 splátkách (smlouva A), resp. 224,28% při stanovených 60 splátkách (smlouva B).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2 2016 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně obě pohledávky za žalovaným postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 11. 3. 2016.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 41 079,18 Kč nejpozději do 20. 11. 2021. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávek a dále žalovaného poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 5. 11. 2021.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dvě smlouvy o půjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému smlouvou A: částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 100 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 7 260 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 14 915,56 Kč (na jistinu uhradil 8 342,99 Kč a na poplatek 6 572,57 Kč), neboť dluh na jistině činil 1 657,01 Kč a dluh na souhrnném poplatku 687,43 Kč. V případě smlouvy B dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla: částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 91 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 4 962,44 Kč (na jistinu uhradil 438,45 Kč a na poplatek 4 523,99 Kč), neboť dluh na jistině činil 12 561,55 Kč a dluh na souhrnném poplatku 6 344,01 Kč.

9. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

10. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a jsou proto v těchto částech neplatné. V případě smlouvy A a poplatku ve výši 7 260 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 10 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72,6% (za 45 týdnů, 83,89% za 52 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. V případě smlouvy B je situace obdobná, neboť souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč dokonce představuje 83,6% (za 60 týdnů, 72,4% za 52 týdnů) z vypůjčené částky.

14. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí zápůjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku (a podle názoru soudu i úplaty za poskytnutí zápůjčky jako celku) je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a zápůjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

15. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v srpnu 2015, tj. v době uzavření smlouvy A, činila 14,11% a v únoru 2010, tj. v době uzavření smlouvy B činila 14,14%. V posuzované věci přitom souhrnná výše úplaty za poskytnutí zápůjčky odpovídala v případě smlouvy A 83,89% z poskytnuté částky za rok (po přepočtu na 52 týdnů) a v případě smlouvy B 72,4% za rok (opět po přepočtu na 52 týdnů). To znamená, že sjednaná úplata za poskytnutí zápůjčky v souhrnu převyšovala obvyklou úrokovou sazbu v případě smlouvy A šestinásobně, v případě smlouvy B pětinásobně, v obou případech tedy velmi výrazně. Soud však na druhou stranu nemůže přehlédnout, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádal, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro něj nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce a absolvovat například nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr či zápůjčku splatit. S tím souvisí i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni, respektive pro jejího právního předchůdce. Právě z těchto důvodů je soud ochoten v daném případě akceptovat jako přiměřenou úplatu za poskytnutí úvěru vyšší, než kolik činila obvyklá úroková sazba, maximálně však ve výši odpovídající 20% z půjčené částky, tj. v případě smlouvy A ve výši 2 000 Kč, v případě smlouvy B ve výši 2 600 Kč.

16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 14 915,56 Kč v případě smlouvy A a částky 4 962,44 Kč v případě smlouvy B na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou zápůjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 7 260 Kč (v případě smlouvy A) a 10 868 Kč (v případě smlouvy B), je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval v případě smlouvy A 83,89% zápůjčky (za 52 týdnů), v případě smlouvy B 72,4% (za 52 týdnů) přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět. V případě smlouvy A soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k přeplatku ve výši 2 915,56 Kč (10 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 2 000 Kč – 14 915,56 Kč, které žalovaný uhradil) a v případě smlouvy B naopak vzniká nedoplatek ve výši 10 637,56 Kč (13 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 2 600 Kč – 4 962,44 Kč, které žalovaný uhradil). S ohledem na skutečnost, že žalovaný souhrnný poplatek, jakož i jistinu v případě smlouvy A zcela splatil a dokonce zde vznikl přeplatek ve výši 2 915,56 Kč, započetl soud tento přeplatek na smlouvu B, kdy jej odečetl od dlužné částky 10 637,56 Kč. Dlužná částka tak činí 7 722 Kč. V případě smlouvy B rovněž došlo k úplnému splacení souhrnného poplatku stanoveného soudem, neboť žalovaný na něho uhradil 4 523,99 Kč. Přeplatek 1 923,99 Kč byl proto použit na úhradu jistiny ve výši 12 561,55 Kč, která tak činila 10 637,56 Kč a po započtení uvedeného přeplatku ze smlouvy A činila zmíněných 7 722 Kč). Přeplatek ze smlouvy A od nedoplatku u smlouvy B odečetl soud mj. i s ohledem na to, že smlouva A předcházela uzavření smlouvy B. Soud tak stanovil novou jistinu ve výši 7 722 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit. Z uvedeného tedy vyplývá, že nárok na zaplacení žalované částky v případě smlouvy A žalobkyni nevznikl a v případě smlouvy B zůstává k zaplacení pouze nově stanovená jistina ve výši 7 722 Kč.

17. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení v případě smlouvy B, neboť žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 7 722 Kč, který za období od 24. 3. 2010 do 26. 2. 2016 činí dle kalkulačky programu ASPI celkem kapitalizovanou částku 3 373 Kč. Žalobkyni pak svědčí právo i na zákonný úrok z prodlení z nově stanovené jistiny 27. 2. 2016 do zaplacení.

18. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala v případě smlouvy A zaplacení dalších 2 344,44 Kč s příslušenstvím, a v případě smlouvy B zaplacení dalších 11 183,56 Kč vč. kapitalizovaných smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. S ohledem na shora uvedené je evidentní, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu představuje 36,3% ve prospěch žalobkyně ku 63,7% ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 63,7%. Žalovaný však byl v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl výrokem II. o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.