15 C 311/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 30 278 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 140 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 840 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 8 443 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 16 140 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 16 140 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších částek 14 138 Kč, jakož i kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 30 278 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 4. 8. 2016 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 44 138 Kč (půjčka 25 000 Kč, souhrnný poplatek 18 500 Kč, pojištění 638 Kč) v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 14. 9. 2017. Žalovaná uhradila celkovou částku 13 860 Kč (2 019,58 Kč na jistinu, 11 840,42 Kč na poplatek a pojištění). Poslední splátka byla uhrazena dne 17. 10. 2017. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 22 980,42 Kč, poplatku ve výši 7 297,50 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 12 204,08 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 22 980,42 Kč od 15. 9. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 105,80 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 22 980,42 Kč od 22. 9. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72% ročně z částky 22 980,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 22 980,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 8. 2016 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 500 tvořený úrokem ve výši 23,72 % ročně ve výši 3 500 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 10 000 Kč. Dále spolu účastníci uzavřeli pojištění v ceně 638 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 44 138 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek pak soud zjistil, úroková sazba činí 23,72% ročně (bod 1.2.), a že RPSN činí 215,01% (bod 1.8.).

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalované na současnou žalobkyni. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že u smlouvy [číslo] ze dne 4. 8. 2016 byl ke dni postoupení evidován dluh 30 278 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovanou na současnou žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 30 278 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Dle podacího lístku bylo žalované oznámení odesláno dne 13. 12. 2019 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 49 690,75 Kč nejpozději do 7. 5. 2020.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy.

16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující u obou smluv 82% (na 60 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uvedeného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

18. U zápůjčky 25 000 Kč byla žalovanou dle tvrzení žalobkyně uhrazena celkem částka 13 860 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím zápůjčky částku ve výši 20% ze zápůjčky, v tomto případě tedy částku 5 000 Kč (25 000 Kč x 0,2), tak žalované zbývá k úhradě částka 16 140 Kč (25 000 Kč + 5 000 Kč – 13 860 Kč zaplacených žalovanou). Částka 5 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 14 138 Kč (19 138 – 5 000), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (19 138 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 76% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 5 000 Kč a žalovaná na něj již uhradila částku 11 840,42 Kč, uhradila tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 6 840,42 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 22 980,42 Kč, jejíž výše tak činí uvedených 16 140 Kč (22 980,42 – 6 840,42).

19. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 3 500 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 19,52 % p. a. Žalobkyně podle názoru soudu má nicméně nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje ve výši 23,72% p. a. z dlužné jistiny, která nově činí 16 140 Kč, ode dne 15. 9. 2017, do data postoupení pohledávky, tj. dne 29. 11. 2019 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 8 443 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,05% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 16 140 Kč za období od 22. 9. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 2 840 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z nově stanovené jistiny ve výši 16 140 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 138 Kč (30 278 – 16 140), kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení, jakož i úroků a úroků z prodlení nad rozsah uvedený ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 514 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 500 Kč za jeden - celkem 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 378 Kč (0,21 x (1 500 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 3 692 Kč (1 514 + 1 500 + 300 + 378). Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 30 278 Kč. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 16 140 Kč, žaloba byla pro částku 14 138 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je tak u obou účastníků prakticky stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.