15 C 313/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 100 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 1 996 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 24 100 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 100 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 246 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 260,80 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 26 096 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , a to dne 30. 5. 2022. Úvěrový limit byl sjednán do výše 35 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, pročež banka úvěr ke dni 28. 10. 2022 okamžitě zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 24 100 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 260,80 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 996 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 246 Kč. Kromě uvedených částek se žalobkyně dále domáhá přiznání smluvního úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 24 100 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 100 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 3. 2023, č. j. 0 Nc 1316/2022-153, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 1. 2024, č. j. 23 Co 221/2023-225, byla omezena svéprávnost žalovaného na dobu pět let mimo jiné tak, že žalovaný není způsobilý nakládat s majetkem a finančními částkami, jejichž hodnota přesahuje částku 1 000 Kč na jedno právní jednání, maximálně však 12 000 Kč měsíčně a zavazovat se k plnění, jehož hodnota přesahuje částku 1 000 Kč, uzavírat smlouvy, jejichž předmětem je opakované peněžité plnění, a dále mu byl jmenován opatrovník obec , adresa, . Tento rozsudek ohledně výroku o omezené svéprávnosti žalovaného nabyl právní moci dne 4. 5. 2023. K omezení svéprávnosti žalovaného bylo přistoupeno z toho důvodu, že žalovaný trpí duševní poruchou, která je trvalá, není jen přechodná, a to závislostí na alkoholu. Dále trpí organickou poruchou osobnosti, která se rozvinula v přímé souvislosti se závislostí na alkoholu. Jedná se o duševní poruchy trvalého charakteru a do budoucna lze očekávat spíše negativní procesy ve vnějších projevech. V důsledku poruchy volních kontrolních mechanismů je žalovaný schopen manipulovat pouze s částkami ve výši příjmu po odečtu svých nutných pravidelných nákladů. Žalovaný je schopen porozumět důsledkům uzavření smluv, avšak vzhledem k nastalému chorobnému narušení volních vlastností není schopen vyhodnotit komplexně dopad takových závazků a své schopnosti a možnosti tyto náležitě plnit. Návrh na omezení svéprávnosti žalovaného byl podán dne 21. 4. 2022.

3. Podáním ze dne 14. 5. 2024, resp. 3. 7. 2024 opatrovník žalovaného soudu sdělil, že se žalovaný nachází v nelehké životní situaci, nedávno byl propuštěn z výkonu trestu a současně je omezen ve svéprávnosti, čímž je výrazně ztížena jeho schopnost jednat a hájit své zájmy. K nároku na zaplacení žalovaného nároku se opatrovník nemohl vyjádřit, neboť se mu nepodařilo zjistit stanovisko žalovaného, nicméně předmětná smlouva byla uzavřena poté, co bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného. Dále opatrovník žalovaného uvedl, že o existenci dluhu žalovaného nebyl před podáním žaloby vyrozuměn, proto nemohl učinit potřebná opatření k mimosoudnímu vyřízení věci bez vzniku dalších nákladů na účet žalovaného. Žalobkyně zřejmě doručovala předžalobní upomínky a výzvy žalovanému, ale jeho svéprávnost byla dne 4. 5. 2023 omezena, a proto nelze u těchto písemností použít domněnku doručení. Z těchto důvodu opatrovník žalovaného žádá, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně opatrovník namítl nedostatečné prověření bonity žalovaného ze strany žalobkyně.

4. Žalobkyně k výzvě soudu k doložení prošetření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že banka ověřila příjem žalovaného, který garantoval příjem ve výši 14 500 Kč, uvedený čistý měsíční příjem domácnosti pak činil 45 000 Kč. Výdaje banka v případě žalovaného vyčíslila za využití životního minima na částku 6 354,19 Kč.

5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15. 3. 2024 žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného činil 14 500 Kč, interní splátky 435,12 Kč, životní náklady činily 6 354,19 Kč. Žalovanému tak zbývalo 7 710,69 Kč měsíčně.

6. K jednání dne 8. 10. 2024 se žalobkyně omluvila. Opatrovník žalovaného odkázal na své vyjádření ze dne 3. 7. 2024. Uvedl, že žalovaný se v obci , adresa, nezdržuje. O tom, zda žalovaný něco na žalovaný nárok uhradil nebylo opatrovníkovi nic známo. V současné době si žalovaný shání zaměstnání a vyřizuje si invalidní důchod. Byl mu zřízen účet, má kartu, s bankou bylo dojednáno omezení výběru na 1 000 Kč týdně. Pokud mu začne chodit mzda, mohou být výběry častější. Žalovanému na účet přichází 3 130 Kč měsíčně, omezení má do 12 000 Kč měsíčně. V tuto chvíli nemá žalovaný z čeho splácet, neboť má v podstatě nulové příjmy. Dokud tedy nezíská zaměstnání, přichází v úvahu maximálně splátka ve výši 100 Kč měsíčně. Žalovaný tyto skutečnosti potvrdil a uvedl, že poté co bude mít vyřízený invalidní důchod bude moci nastoupit do , právnická osoba, , kde by si mohl vydělat až 12 000 Kč měsíčně. V současné době proto obchází všechny příslušné lékaře.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že úvěrový rámec činil 35 000 Kč, roční úroková sazba činila 22,99 % ročně. Výše minimální splátky, kterou byl žalovaný povinen dle čl. IV smlouvy hradit byla uvedena v pravidelném měsíčním výpisu. Dle čl. II procentuální sazba použitá k výpočtu minimální splátky činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Stejné informace pak vyplývají i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy byly též všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu.

8. Z tabulky dokládající úvěruschopnost žalovaného soud zjistil, že deklarovaný příjem žalovaného činil 14 500 Kč, povolání bylo uvedeno na dobu neurčitou, čistý příjem domácnosti činil 45 000 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena na 1 750 Kč, dosavadní splátky činí 435,12 Kč. Tyto skutečnosti uvedl žalovaný při žádosti o smlouvu o revolvingový úvěr.

9. Z výpisu ke kreditní kartě za období od 30. 5. 2022 do 28. 8. 2023 zjistil výši čerpané částky, kdy ke dni 28. 10. 2022 bylo čerpáno 27 756,80 Kč.

10. Z upozornění před zesplatněním ze dne 10. 9. 2022 soud zjistil, že dlužná částka ke dni 10. 9. 2022 činila 2 477,29 Kč, z toho jistina 964 Kč, dlužné poplatky 649 Kč a dlužné úroky 864,29 Kč.

11. Z platební historie soud zjistil, že pohledávka ke dni 22. 6. 2022 činila 24 100 Kč. Ke dni zesplatnění 28. 10. 2022 činila pohledávka 27 756,80 Kč.

12. Z upomínky ze dne 29. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění dluhu s tím, že dlužná částka činí 28 356,80 Kč, výše poplatků činila 1 996 Kč, úroky činily 2 260,80 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni došlo dne 12. 9. 2023, což původní žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 9. 2023.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 37 862,31 Kč, a to do 7 dnů od doručení předmětné výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 6. 10. 2023.

15. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

16. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 5. 2022 byl předchůdkyní žalobkyně se žalovaným sjednán úvěr č. , hodnota, a vydána karta. Úvěrový rámec činil 35 000 Kč. Výše čerpané částky ke dni 22. 6. 2022 činila 24 100 Kč, ke dni zesplatnění pak činila dlužná částka 27 756,80 Kč. O existenci dluhu a následně i zesplatnění úvěru byl žalovaný informován dopisy a upomínkami ze dne 10. 9. 2022, 29. 10. 2022. Stejně tak byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na současnou žalobkyni dne 25. 9. 2023, přičemž dne 6. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál, neboť si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jeho právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

22. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

23. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně jakkoliv ověřována schopnost žalovaného tento úvěr splatit. Obsah předložené smlouvy naopak nasvědčuje spíše tomu, že žalobkyně se procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala vůbec, neboť ve smlouvě ani dalších předložených listinách o tom není jediná zmínka. V žalobě žalobkyně sice uváděla, že se právní předchůdce žalobkyně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, tato svá tvrzení však nijak nedoložila. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl ji soud ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní.

24. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Částka 24 100 Kč představuje nesplacenou jistinu, kdy nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, že by na ní bylo něčeho hrazeno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 24 100 Kč, přičemž mu v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalovaného uhradit celou dlužnou částku najednou. Žalovaný je nezaměstnaný, dlouhodobě shání práci. Trpí závislostí na alkoholu a organickou poruchou osobnosti, a z toho důvodu byla omezena jeho svéprávnost. Bydlí v azylovém domě a jeho finanční situace je značně nepříznivá. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalovanému určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalovaného, v jehož silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 200 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh prostřednictvím splátek uhradí řádně a včas, stane se tak nejpozději za 120 měsíců. Soud si je vědom toho, že s ohledem na výši částky se jedná o nestandardně dlouhou lhůtu, nicméně vycházel ze shora uvedených poměrů žalovaného a dále přihlédl k tomu, že ze strany žalobkyně, respektive jejího právního předchůdce došlo k porušení zákonem stanovených povinností a prodloužení lhůty k plnění je toho zákonným důsledkem.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 996 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalovaného jeho dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaný ocitl v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

26. Na závěr soud dodává, že shora uvedenou smlouvu by velmi pravděpodobně bylo nutné posoudit jako neplatnou i při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný smlouvu uzavřel dne 30. 5. 2022, dne 21. 4. 2022 bylo zahájeno řízení o omezení jeho svéprávnosti a jmenování opatrovníka, kdy v tomto řízení byla zjištěna trvalá duševní porucha žalovaného a svéprávnost žalovaného byla omezena tak, jak je uvedeno výše. Je vysoce pravděpodobné, že žalovaný zjištěnou trvalou duševní poruchou trpěl již v době uzavření předmětné smlouvy, což by znamenalo, že tuto smlouvu nemohl platně uzavřít. Odpověď na otázku, zda byl žalovaný v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy z hlediska svých rozumových a volních schopností s to posoudit důsledky uzavření smlouvy, by mohl poskytnout pouze soudní znalec – psychiatr. Za situace, kdy žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného jejím právním předchůdcem, však soud shledal za nadbytečné, aby řízení prodlužoval a zatěžoval dodatečnými náklady souvisejícími se znaleckým posouzením duševního stavu žalovaného v době uzavření smlouvy, a to zejména s ohledem na to, že na povinnosti žalovaného vrátit dlužnou jistinu úvěru by ani závěr o jeho případné nezpůsobilosti k uzavření smlouvy o úvěru nemohl nic změnit.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 o. s. ř. S ohledem na důvody hodné zvláštního zřetele, kdy žalovaný trpí duševní poruchou a jeho svéprávnost byla omezena, soud v otázce náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, ačkoliv by jinak převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci příslušelo. Vzal přitom v potaz i aktuální nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, které popsal při jednání jeho opatrovník.