15 C 318/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 99 648,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 841 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 65 807,55 Kč s příslušenstvím, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 12. 2021 domáhá po žalované zaplacení 99 648,55 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři. V rámci tohoto uznání žalovaná uznala dluh žalobkyně ve výši 99 648,55 Kč a zavázala se jej uhradit v 66 měsíčních splátkách po 1 500 Kč (2 148,55 Kč v případě poslední splátky) od 25. 5. 2021 vždy ke každému 25. dni v měsíci. Na dluh nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně odkázala na uznání dluhu, které žalovaná podepsala, tato listina splňuje všechny náležitosti, současně se v ní žalovaná zavázala, že dluh splatí ve splátkovém kalendáři. Existuje tedy právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a je tedy na žalované, aby dluh vyvrátila. Základní domněnkou tedy je, že dluh existoval v době uznání a věřitel tedy nemusí prokazovat existenci dluhu. Uznání dluhu utvrzuje a posiluje práva věřitele.

2. K jednání nařízenému na 22. 8. 2022 se žalobkyně bez omluvy nedostavila, stejně jako žalovaná. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Z dohody o uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 9. 4. 2021, soud zjistil, že žalovaná uznala dluh vůči žalobkyni vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2019 ve výši 99 648,55 Kč a zavázala se jej splácet v pravidelných splátkách po 1 500 Kč měsíčně od 25. 5. 2021 s tím, že celý bude nejpozději uhrazen do 25. 10. 2026. Jako dlužník uznala zbylou část jistiny ve výši 27 616,63 Kč, náklady na upomínky ve výši 1 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 13 808,32 Kč, zbylou část úroků ve výši 19 456,66 Kč, doplňkovou službu Podpora ve výši 24 582,94 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 12 584 Kč.

4. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 12. 2021 k úhradě částky 99 648,55 Kč do 7 dní od doručení výzvy.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 8. 9. 2019 soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 15 639 Kč bude na základě žádosti spotřebitele vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy [číslo] ze dne 6. 9. 2019. Částka 8 361 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (náklady na lustrum v evidencích ve výši 650 Kč a administrativní náklady ve výši 5 350 Kč). Spotřebitel se zavázal kromě úvěru zaplatit i úrok ve výši 25 562 Kč. Na základě smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit celkovou dlužnou částku úvěru ve výši 55 562 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Úroková sazba činí 23 % p. a., RPSN potom 38,73 %. V bodě 5.3 byla sjednána pro případ prodlení spotřebitele smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Přílohu ke smlouvě tvoří tabulka umoření a smlouva o inkasní službě, v níž se žalovaná zavázala za výkon inkasní služby zaplatit poskytovateli po dobu trvání úvěru částku ve výši 8 856 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 123 Kč. Inkaso bude zřízeno za částku 3 894 Kč. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Za tuto službu měla žalovaná zaplatit po dobu trvání úvěru částku 29 016 Kč, a to v měsíčních splátkách po 403 Kč, která bude hrazena současně s měsíční splátkou úvěru. Doplňkový balíček PODPORA zahrnuje možnost využití tří služeb, a to odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Tento úvěr byl žalobkyní zesplatněn dopisem ze dne 21. 2. 2021 v částce 94 761,04 Kč (zbývající část jistiny ve výši 27 616,63 Kč, zbývající část úroků ve výši 19 456,66 Kč, zbývající část inkasní služby ve výši 7 503 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA – odklad ve výši 5 551 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA – nemoc ve výši 9 516 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA – práce ve výši 9 516 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 600 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 184,13 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby ve výši 9,23 Kč a smluvní pokuta ve výši 13 808,32 Kč.

6. Soud si dále od žalobkyně vyžádal smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 6. 9. 2019. Z ní zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč tak, že částka 12 000 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele a částka 3 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele (náklady na lustrum v evidencích ve výši 650 Kč a administrativní náklady ve výši 2 350 Kč). Spotřebitel se zavázal kromě úvěru zaplatit i úrok ve výši 12 781 Kč. Na základě smlouvy byl tedy spotřebitel povinen zaplatit celkovou dlužnou částku úvěru ve výši 27 781 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 386 Kč. Úroková sazba činila 23 % p. a., RPSN potom 38,73 %. V bodě 5.3 byla sjednána pro případ prodlení spotřebitele smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Přílohu ke smlouvě tvoří tabulka umoření a smlouva o inkasní službě, v níž se žalovaná zavázala za výkon inkasní služby zaplatit poskytovateli po dobu trvání úvěru částku ve výši 4 464 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 62 Kč. Inkaso bude zřízeno za částku 1 947 Kč. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Za tuto službu měla žalovaná zaplatit po dobu trvání úvěru částku 14 472 Kč, a to v měsíčních splátkách po 201 Kč, která bude hrazena současně s měsíční splátkou úvěru. Doplňkový balíček PODPORA zahrnuje možnost využití tří služeb, a to odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 8 o. z. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 433 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 3 odst. 2 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Podle § 117 odst. z. s. ú. platí, že spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru. Podle § 122 odst. 2 z. s. ú. platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 z. s. ú. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 124 z. s. ú. platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

8. V daném případě nárok žalobkyně nelze opřít pouze o samotné uznání dluhu (čemuž odpovídala tvrzení v původní žalobě), neboť uznání dluhu není samostatným právním titulem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 362/2005). V žalobě je tedy třeba tvrdit právní důvod vzniku dluhu, který je uznáním utvrzen. To žalobkyně k výzvě soudu učinila. Z jejích tvrzení pak vyplynuly skutečnosti, které si vyžádaly provedení dalších důkazů (z tvrzení bylo patrné, že ve smlouvě bude potřeba posuzovat otázky absolutní neplatnosti či zdánlivosti některých ujednání, tedy otázky, které je soud povinen posuzovat ex offo). Po přezkoumání smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru, že nelze vycházet z uznání závazku učiněným žalovanou, neboť částka, která byla žalovanou uznána, odporuje dobrým mravům ve smyslu obecných zásad soukromého práva uvedených v hlavě I, díl 1 občanského zákoníku. Soud tedy posuzoval uzavřené smlouvy o úvěru. Judikatura, na kterou žalobkyně odkazovala, se týká jiných právních jednání. V daném případě byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitele je nutno více chránit než ostatní účastníky právních jednání. I za situace, kdy žalovaná dlužnou částku uznala, nelze z tohoto uznání vycházet, když bylo soudem zjištěno, že byla uznána i částka, která podle názoru soudu vznikla na základě neplatného právního jednání.

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, které jsou zároveň spotřebitelskými smlouvami ve smyslu ust. § 1810 o. z., neboť je žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

10. V úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 8. 9. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Z takto sjednané výše úvěru bylo přímo žalované vyplaceno pouze 8 361 Kč Částku 6 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady, které měla vynaložit v souvislosti s vyřizováním úvěru, a částka 15 639 Kč pak měla být použita na úhradu dluhu žalované vůči žalobkyni z dříve uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 6. 9. 2019.

11. Otázkou, jaké položky lze zahrnout pod pojem„ celková výše úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku [jméno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], C -377/14 ze dne 21. 4. 2016 a dospěl k závěru, že do celkové výše úvěru nelze zahrnout žádnou z částek sloužících jako odměna za závazky sjednané z důvodu dotčeného úvěru, jako jsou administrativní poplatky, úroky, provize a veškeré další poplatky, které spotřebitel musí zaplatit. Tedy za jistinu úvěru je možné považovat pouze takové finanční prostředky, které byly spotřebiteli skutečně poskytnuty, se kterými mohl spotřebitel reálně nakládat.

12. V souladu s citovaným závěrem Soudního dvora Evropské unie tedy částku 6 000 Kč, mající představovat administrativní náklady žalobkyně na vyřizování úvěru (náklady za zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML, v nebankovním registru a ostatní administrativní náklady), nelze považovat za součást jistiny úvěru, neboť tato nebyla žalované reálně poskytnuta.

13. Za jistinu úvěru pak nelze považovat ani celou částku 639 Kč, která byla určena na úhradu závazku žalované ze smlouvy [číslo] ze dne 6. 9. 2019. Podle této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, z nichž 12 000 Kč bylo vyplaceno žalované a 3 000 Kč mělo být použito na administrativní náklady žalobkyně v souvislosti k poskytnutím úvěru. Při úrokové sazbě 23 % p. a. činil úrok 12 781 Kč. Žalovaná měla úvěr spolu s poplatkem za inkasní službu a za službu PODPORA splatit v 72 měsíčních splátkách po 386 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná poskytnutý úvěr nemohla de facto začít řádně splácet, neboť novou smlouvu o úvěru uzavřela dva dny po uzavření smlouvy předchozí, do prodlení se nedostala. Ke dni splatnosti 1. splátky byl dluh uhrazen převodem peněžních prostředků z nově uzavřené úvěrové smlouvy. Jednalo se tedy o předčasné splacení dluhu ve smyslu § 117 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSPÚ“), podle něhož lze spotřebitelský úvěr zcela splatit kdykoliv po dobu trvání úvěru za současného snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, že by k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru nedošlo.

14. Za jistinu z první úvěrové smlouvy tedy lze v souladu se shora citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie považovat pouze částku 12 000 Kč, která byla žalované reálně poskytnuta, a nikoliv nominálně ujednanou jistinu 15 000 Kč, neboť z této byla částka 3 000 Kč započtena na administrativní náklady žalobkyně na vyřizování úvěru. Ke dni 8. 9. 2019, tj. ke dni převodu 15 639 Kč k úhradě dluhu z první úvěrové smlouvy, tedy měla být ve smyslu § 117 odst. 1 z. s. ú uhrazena jen jistina úvěru, nikoliv další náklady úvěru. Z převedené částky 15 639 Kč proto lze za jistinu druhého úvěru považovat jen částku 12 000 Kč.

15. Vzhledem k výše uvedenému lze za jistinu druhého úvěru tedy považovat pouze částku 20 361 Kč, tj. součet reálně poskytnutých peněžních prostředků z první smlouvy ve výši 12 000 Kč a z druhé smlouvy ve výši 8 361 Kč.

16. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % p. a. a úrok za 72 měsíců trvání úvěrového vztahu při jistině 30 000 Kč odpovídal 25 584 Kč. Ačkoliv se nárok žalobkyně na poskytnutí smluvních úroků z úvěru opírá o § 2395 o. z., tak se soud dále zabýval otázkou přiměřenosti ujednání o smluvním úroku.

17. Za účelem posouzení mravnosti ujednaného úroku soud nahlédl do časových řad ARAD České národní banky a přitom zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v září 2019, činila 9,47 % p. a. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.

18. S přihlédnutím k těmto stanoviskům a okolnostem daného případu, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši necelého trojnásobku úrokové sazby poskytované bankami, soud nepovažuje sjednanou úrokovou sazbu ve výši 23 % p. a. za extrémně vysokou, a proto ujednání o výši smluvní sazby považuje za souladné s dobrými mravy.

19. I přes shora uvedené však nelze vyhovět požadavku žalobkyně na úhradu dosud neuhrazených kapitalizovaných úroků, neboť jejich výše odpovídá nominální jistině úvěru 30 000 Kč, a nikoliv reálně poskytnuté jistině 20 361 Kč. Reálně poskytnuté jistině 20 361 Kč odpovídá úrok 23 % ročně za celých 72 měsíců trvání smlouvy ve výši 17 367 Kč.

20. Navíc žalobkyně požaduje kapitalizované úroky za celou dobu trvání smlouvy, tj. za 72 měsíců, ačkoliv ke dni tohoto rozhodnutí jsou splatné úroky pouze za 36 měsíců. Dle § 154 odst. 2 o. s. ř. se jedná o opětující se dávky, ohledně kterých lze uložit povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Nicméně podle § 124 z. s. ú. při zesplatnění úvěru dochází pouze k zesplatnění jistiny úvěru, nikoliv dalších nákladů úvěru. Žalobkyně tedy nemůže požadovat kapitalizované úroky za období 4 let do budoucna, když není zřejmé, kdy dlužník dlužné peněžní prostředky žalobkyni vrátí. Z uvedených důvodů tedy žalobě není možno vyhovět nad rámec částky odpovídající úrokům za splátky, které ke dni rozhodnutí soudu dosud nejsou splatné. Ke dni tohoto rozhodnutí - tedy do konce srpna 2022 - by byly úroky splatné v částce 8 007 Kč při úroku 23% za 36 měsíců od září 2019 do srpna 2022 ze skutečně poskytnuté jistiny 20 361 Kč.

21. Poplatky za upomínání v celkové výši 1 600 Kč soud považuje za oprávněné, jejich výše není nepřiměřená vzhledem k výši dlužné částky.

22. Pokud jde o úhradu poplatků za službu PODPORA, tak soud žalobu v této části za oprávněnou nepovažuje. Žalobkyně požaduje pouze poplatek za službu PODPORA, nepožaduje poplatek za inkasní službu, proto se soud zabývá pouze poplatkem za službu PODPORA.

23. Smlouvu o službě PODPORA soud považuje za absolutně neplatnou podle § 588 o. z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům. Na základě této smlouvy měla žalovaná získat možnost odkladu tří splátek úvěru vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení do dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, a to za poplatek v celkové výši 29 016 Kč, který byl splatný spolu s měsíčními splátkami úvěru v částce 403 Kč. Přitom již ze samotné úvěrové smlouvy, konkrétně dle čl. V. odst. 5.15 plynulo pro žalovanou oprávnění nejvýše jednou za rok požádat žalobkyni o odklad jedné splátky, a to bez jakýchkoliv sankcí či dalších nákladů. Rovněž podle čl. V. odst. 5.

13. úvěrové smlouvy byla žalovaná v případě závažné životní situace způsobené zdravotními důvody spojenými s hospitalizací nejméně po dobu 30 dnů, ztrátou zaměstnání bez nároku na odstupné apod. oprávněn požádat žalobkyni o přerušení splácení úvěru na dobu nejdéle tří měsíců.

24. Doplňková služba PODPORA tedy rozšiřovala oprávnění žalované upravená v úvěrové smlouvě stran odkladu či přerušení splácení. Tuto službu by tedy bylo možno chápat jako vstřícný krok žalobkyně ve prospěch žalované jako spotřebitele, avšak nikoliv za situace, kdy poplatek za tuto službu přesahuje jistinu reálně poskytnutého úvěru. Navíc cena za doplňkovou službu přesahuje sankce, které by žalovanou stíhaly v případě nezaplacení splátky podle čl. V. odst. 5.

3. úvěrové smlouvy, a poplatky za upomínky čl. V. odst. 5.

4. úvěrové smlouvy.

25. Výši úhrady za službu PODPORA tedy soud nepovažuje za přiměřenou ani poskytnutému protiplnění za tuto službu, ale i výši poskytnutého úvěru. Smlouvu o službě PODPORA tedy soud považuje za nemravnou a z tohoto důvodu neplatnou podle § 588 o. z.

26. Splátky žalované na úhradu dluhu tedy nemohly být započítávány na úhradu žádné z doplňkových služeb, neboť na tyto nemá žalobkyně nárok.

27. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná svůj dluh ze smlouvy [číslo] ze dne 6. 9. 2019 uhradila úvěrem ze dne 8. 9. 2019 a na dluh ze smlouvy [číslo] ze dne 8. 9. 2019 uhradila ke dni zesplatnění celkem 3 088 Kč (4 x 772 Kč; do prodlení se dostala se splátkou splatnou dne 15. 1. 2020). Úroky z jistiny zjištěné soudem ve výši 20 361 Kč činily do dne zesplatnění úvěru č. j částku 8 007 Kč, jak již bylo uvedeno výše. Žalovaná tedy dluží na jistině 17 273 Kč (jistina 20 361 Kč – uhrazená částka 3 088 Kč) a na úrocích částku 8 007 Kč.

28. Žalobkyně v neposlední řadě požaduje smluvní pokutu dle čl. V. odst. 5.. úvěrové smlouvy ve výši 13 808,32 Kč jakožto jednorázovou smluvní pokutu ve výši nepřesahující 50 % jistiny úvěru. Taková výše smluvní pokuty však neodpovídá maximální možné smluvní pokutě dle § 122 odst. 3 z. s. ú. při jistině 20 361 Kč ani omezení výše smluvní pokuty na 0,1 % denně dle § 122 odst. 2 téhož zákona Smluvní pokuta je požadována za období do zesplatnění úvěru [číslo]. Vzhledem k tomu, že není známo, od kdy je žalovaná v prodlení, tak s ohledem na výši částky, která byla na tento úvěr žalovanou zaplacena (částka 3 088 Kč), soud usoudil, že může být v prodlení od splatnosti páté splátky, tedy od 15. 1. 2020. Od 15. 1. 2020 do okamžiku zesplatnění 21. 2. 2021 potom činí smluvní pokuta částku 6 961 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny 17 273 Kč).

29. Soud se tedy domnívá, že žalovaná by měla být ke dni tohoto rozhodnutí povinna zaplatit dlužnou jistinu 17 273 Kč, úrok ve výši 8 007 Kč, poplatek za upomínky 1 600 Kč a smluvní pokutu 6 961 Kč, tj. částku v celkové výši 33 841 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 12. 2021 do zaplacení.

30. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Jelikož se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 99 648,55 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 99 648,55 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, tak soud ve zbylé části 65 807,55 Kč (99 648,55 – 33 841) s příslušenstvím žalobu zamítl.

32. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a právo na náhradu nákladů by měla žalovaná. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, soud proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.