15 C 327/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 973,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se co do částky 15 973,31 Kč včetně příslušenství zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 12. 2023, doplněnou dne 14. 2. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 973,31 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným dne 13. 7. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který měl žalovaný spolu s úrokem splácet ve 24měsíčních splátkách po 2 830 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, za něž se žalovaný zavázal platit poplatek ve výši 347 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 24. 10. 2022 právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 38 103,51 Kč. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 35 664,51 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 25. 9. 2023 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze 15 000 Kč, po jejím postoupení již neuhradil ničeho. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 30 973,31 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 21 705,51 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 267,80 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 21 705,51 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29,04 % ročně z částky 21 705,51 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. K jednání dne 15. 5. 2024 se žalobkyně řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 7. 2022, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 76,99 % ročně, v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 830 Kč. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 59 592 Kč. Strany si pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Po případném zesplatnění úvěru si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou.

5. Z přílohy č. , hodnota, k výše uvedené smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že strany si mezi sebou dále sjednaly pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se zavázal za toto pojištění platit poplatek ve výši 347 Kč měsíčně. Pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a Generali Českou Pojišťovnou a.s. jako pojistitelem.

6. Z listiny s názvem hodnocení klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování žalovaného vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 17 370 Kč, výdaje včetně nákladů na bydlení má ve výši 7 818 Kč měsíčně.

7. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že jeho čistý výdělek za květen 2022 činil 17 370 Kč a za červen 2022 rovněž 17 370 Kč.

8. Z potvrzení o příjmu ze dne 13. 7. 2022 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za poslední tři měsíce předcházející vydání tohoto potvrzení činil 17 863 Kč.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 18. 6. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v této databázi.

10. Z výpisu z nebankovních registrů klientských informací ze dne 12. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v této databázi.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 2. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 14. 7. 2022 částku 30 000 Kč.

12. Z tabulky na č. l. 21 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z výše uvedené smlouvy o úvěru uhradil dne 23. 11. 2022 částku 15 000 Kč.

13. Z oznámení ze dne 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, a to nejpozději do 10 dnů od odeslání tohoto oznámení.

14. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, včetně přílohy č. , hodnota, k tomuto prohlášení, učiněného dne 2. 10. 2023 právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky z 10. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému téhož dne.

16. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 6. 11. 2023.

17. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 13. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně uhradí úrok, jehož výše činila 76,99 % z poskytnuté jistiny ročně. Celkem tak činila výše splátky úvěru 2 830 Kč měsíčně, přičemž žalovaný měl uhradit celkem 24měsíčních splátek. Dále si strany sjednaly pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet s poplatkem 347 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 24. 10. 2022 úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.

18. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).

19. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

27. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z.s.ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.

28. Ust. § 86 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

29. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

30. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně se omezil pouze na sdělení žalovaného, jaké jsou jeho výdaje, nechal si předložit výplatní lístky žalovaného za měsíc květen a červen 2022, potvrzení zaměstnavatele žalovaného o průměrném čistém měsíčním výdělku žalovaného za poslední tři měsíce a provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS a nebankovních registrů klientských informací. Tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů nebyla ničím podložena, např. výpisem z účtu. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně soudu předložila pouze shora uvedené listiny (listinu s názvem hodnocení klienta, výplatní lístky žalovaného, potvrzení zaměstnavatele, výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z nebankovních registrů klientských informací). Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohl před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přesto mu úvěr poskytl.

31. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 15 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh se shora uvedené smlouvy uhradil 15 000 Kč (30 000 Kč – 15 000 Kč = 15 000 Kč). Dle § 87 odst. 1 z. s. ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se navzdory řádnému předvolání jednání nezúčastnil a soud tak vyšel pouze z listin prokazujících finanční možnosti žalovaného stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 1 500 Kč měsíčně, která by umožnila žalovanému splatit dlužnou částku žalobkyni za deset měsíců, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou. Soud nicméně podmínil tuto možnost sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 15 973,31 Kč včetně požadovaného příslušenství žalobu výrokem II. zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 48 %, žalovaný co do 52 %. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci je tedy prakticky shodný. S ohledem na tuto skutečnost, rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.