15 C 339/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 627 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 450 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 332 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 63 Kč,</b> <b>-) s úrokem 20,50% ročně z částky 450 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 450 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 10 177 Kč, jakož i kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 627 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 4. 2015, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 377 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 29 377 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2016. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 5. 2018. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 627 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 987,51 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 639,49 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 248,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 998,15 Kč, úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 6 987,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 987,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný měl na dluh do postoupení pohledávky uhradit 18 750 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 4. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 13 377 Kč, celkem tedy částku 29 377 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, resp. v případě poslední splátky po 467 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 107 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 288 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 982 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 66,70% při stanovených 60 splátkách, úroková sazba 20,50% p. a.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupil současné žalobkyni.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020.

6. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 30. 4. 2020. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 24. 4. 2020.

7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 490 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 467 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 9 012,49 Kč na jistinu a 9 737,51 Kč na souhrnný poplatek, neboť dluh na jistině činil 6 987,51 Kč a dluh na souhrnném poplatku 3 639,49 Kč Celkem tedy žalovaný žalobkyni uhradil 18 750 Kč.

8. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

9. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 13 377 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 16 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83,6% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 200 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal.

16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 18 750 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou zápůjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 13 377 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 83,6% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 450 Kč (16 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 3 200 Kč – 18 750 Kč, které žalovaný uhradil). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 3 200 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 9 737,51 Kč, uhradil tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 6 573,51 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 6 987,51, jejíž výše tak činí uvedených 450 Kč (6 987,51 – 6 573,51).

17. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 2 107 Kč s tím, že podle čl. 4 smluvních podmínek představují 20,50% p. a. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 20,50 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20,50% z dlužné jistiny 450 Kč, ode dne 11. 6. 2016, tj. ode dne ke kterému vzniklo žalobkyni právo na úhradu zbývající dlužné částky, a to do data postoupení pohledávky, tj. dne 20. 1. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 332 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,5% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 450 Kč za období od 26. 5. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 63 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z nově stanovené jistiny ve výši 450 Kč.

18. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 10 177 Kč (10 627 – 450), kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení, jakož i úroků a úroků z prodlení nad rozsah uvedený ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 452 Kč (1 000 + 900 + 300 + 252). Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 450 Kč, žaloba byla pro částku 10 177 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 4% ku 96% ve prospěch žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 92% ve prospěch žalovaného, který by tak měl nárok na náhradu 92% nákladů řízení. Nicméně žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. S ohledem na tuto skutečnost tak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.