15 C 340/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16 375,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 175,20 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 3 923 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 344 Kč,</b> <b>-) s úrokem 29% ročně z částky 8 175,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 8 175,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 8 200 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 11. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 16 375,20 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 31. 7. 2017, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 600 Kč Celkem měla tedy žalovaná původní věřitelce vrátit částku 22 600 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2018. Žalovaná však nehradila jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 17. 1. 2018. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 375,20 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 541,17 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 834,03 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 778,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 637,15 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 9 541,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 541,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná uhradila na dlužnou částku 5 300 Kč.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2017 [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 10 600 Kč, celkem tedy částku 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, resp. v případě poslední splátky po 357 Kč. Poplatek za poskytnutí půjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 146 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 164 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 5 290 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzala při podpisu smlouvy. RPSN činilo 238,10%.

4. Součástí smlouvy o zápůjčce pak byli i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, ze kterých vyplývá úroková sazba 29% p. a. při 60 pravidelných týdenních splátkách. Čl. 18 pak stanoví, že se smlouva uzavírá na dobu určitou, jejíž účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. V případě, že však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky bude v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 14. 2. 2020.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 14. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 29. 7. 2020. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ji o postoupení pohledávky a dále žalovanou poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 15. 7. 2020.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 357 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na dluh částku 2 458,83 Kč na jistinu a 3 765,97 Kč na souhrnný poplatek, neboť dle žalobních tvrzení dluh na jistině činil 9 541,17 Kč a dluh na souhrnném poplatku 6 834,03 Kč Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila 6 224,80 Kč a nikoliv žalobkyní tvrzených 5 300 Kč.

9. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

10. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

11. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 10 600 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 12 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 88,33% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 400 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala.

17. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná zaplatila pouze 5 300 Kč, neboť z žalobních tvrzení vyplývá, že musela uhradit nejméně 6 224,80 Kč. Nicméně z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila více. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 10 600 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 88,33% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Žalovaná by tak dle názoru soudu měla uhradit žalobkyni částku 8 175,20 Kč (12 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 2 400 Kč – 6 224,80 Kč, které žalovaná uhradila).). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 2 400 Kč a žalovaná na něj již uhradila částku 3 765,97 Kč, uhradila tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 1 365,97 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 9 541,17, jejíž výše tak činí uvedených 8 175,20 Kč (9 541,17 – 1 365,97).

18. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 2 146 Kč s tím, že představují 29% p. a. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 29% z dlužné jistiny 8 175,20 Kč, ode dne 26. 5. 2018, tj. ode dne ke kterému vzniklo žalobkyni právo na úhradu zbývající dlužné částky, a to do data postoupení pohledávky, tj. dne 20. 1. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 3 923 Kč. Jelikož se žalovaná ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,5% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 8 175,20 Kč za období od 13. 2. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 1 344 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z nově stanovené jistiny ve výši 8 175,20 Kč.

19. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 200 Kč (16 375,20 – 8 175,20), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 375,20 Kč. Vyhověno jí bylo co do částky 8 175,20 Kč, naopak pro částku 8 200 Kč byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná a náležel by jí tak nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak ve spojení s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.