15 C 351/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 628,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 052,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 075 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 052,90 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,48% ročně z částky 7 052,90 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 9 595,40 Kč, jakož i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 628,30 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 9. 2013 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 35 360 Kč (půjčka 20 000 Kč, souhrnný poplatek 12 888 Kč) v 16 měsíčních splátkách po 2 210 Kč. V souhrnném poplatku 15 360 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 7 716 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 217 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 619 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 16 947,10 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 809,17 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1309,73 Kč, neuhrazeného administrativního poplatku ve výši 1 108,98 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 1 400,42 Kč. Dále žalobkyně požaduje, zkapitalizované úroky od 30. 1. 2015 do postoupení pohledávky ve výši 6 083,78 Kč, běžící 15,48% úrok z jistiny 12 809,17 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 12 809,17 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupena současné žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 21. 1. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 9. 2013 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] – poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 15 360 Kč, celkem tedy částku 35 360 Kč, a to vše v 16 měsíčních splátkách po 2 210 Kč. V souhrnném poplatku 15 360 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 7 716 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 217 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 619 Kč. Dle dokladů žalobkyně žalovaný uhradil celkovou částku 16 947,10 Kč. Výše úroku byla stanovena na 49,5 % ročně a RPSN na 142 % pro délku splácení 16 měsíců.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil 22 splátek, nicméně ve stanovené výši tj. 2 210 Kč učinil platby pouze dne 29. 9. 2013, 29. 10. 2013, 30. 11. 2013 a 24. 1. 2014. Následně již hradil pouze částečně, s výjimkou platby dne 26. 9. 2014, kdy žalovaný uhradil 2 300 Kč Celkem žalovaný uhradil 16 947,10 Kč Poslední částečnou úhradu učinil žalovaný dne 10. 7. 2018 ve výši 142,32 Kč.

6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 23 448,84 Kč nejpozději k 19. 11. 2020.

7. Soud tedy dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 29. 9. 2013 uzavřel žalovaný s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na 20 000 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný tuto částku vrátit se souhrnným poplatkem ve výši 15 360 Kč tvořený shora uvedenými položkami. Sjednaný úrok činil 49,5% ročně, dle žaloby ovšem žalobkyně požaduje úrok pouze ve výši 15,48% ročně. Dle podkladů předložených žalobkyní uhradil žalovaný částku 16 947,10 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) postupoval soud v případě smlouvy o půjčce podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

9. Uzavřená smlouva o půjčce se řídí ust. § 657 a násl. obč. zák., ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

10. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

15. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a s podmínkami souhlasil. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 76,80 % (za 16 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček.

16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí půjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 15 360 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 20 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 76,80% (za 16 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá půjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal.

18. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 16 947,10 Kč na uvedenou půjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou půjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 15 360 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval takřka 77% půjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 7 052,90 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 4 000 Kč – 16 947,10 Kč, které žalovaný uhradil). Žalobkyni přiznal též nárok na běžící smluvní úrok v požadované výši 15,48% ročně ze soudem stanovené jistiny ve výši 7 052,90 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení.

19. Dle názoru soudu žalobkyni dále svědčí i nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení, přičemž ten v kapitalizované podobě za dobu od 30. 1. 2015 do 8. 7. 2020 činí dle využití kalkulačky programu ASPI ze soudem stanovené jistiny 7 052,90 Kč celkem 3 075 Kč. Ve smyslu § 1970 o. z., má žalobkyně nárok i na běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 7 052,90 Kč (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 595,40 Kč (16 628,30 – 7 052,90), jakož i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 628,30 Kč. Vyhověno jí bylo co do částky 7 052,90 Kč, naopak pro částku 9 595,40 Kč byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný a náležel by mu tak nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak ve spojení s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.