15 C 45/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 386 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 386 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 23. 11. 2017. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 70 586 Kč (zápůjčka 40 000 Kč, souhrnný poplatek 29 600 Kč, pojištění 986 Kč) v 58 týdenních splátkách po 1 217 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 58 000 Kč (30 442,83 Kč na jistinu, 27 557,17 Kč na poplatek a pojištění). Úvěr měl být splacen nejpozději do 3. 1. 2019 Poslední splátka přitom byla uhrazena dne 19. 11. 2019. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupen na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný dne 31. 3. 2020 uhradil ještě 1 200 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 9 557,17 Kč, poplatku ve výši 1 828,83 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 2 845,38 Kč (jedná se o 23,66% úrok z jistiny 9 557,17 Kč od 4. 1. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 154,42 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 9 557,17 Kč od 11. 1. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,66% ročně z částky 9 557,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 557,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 40 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 30 586 tvořený úrokem ve výši 23,66 % ročně ve výši 5 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 16 000 Kč a pojištěním ve výši 986 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 70 586 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 1 217 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalovaného na současnou žalobkyni. Z připojeného seznamu pohledávek soud zjistil, že výše pohledávky žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 23. 11. 2017 činí ke dni postoupení 12 586 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 12 586 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Dle podacího lístku bylo žalovanému oznámení odesláno dne 13. 12. 2020 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 12.. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 17 647,55 Kč nejpozději do 26. 12. 2020.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy.

16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 76% (za 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uvedeného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

18. U půjčky 40 000 Kč byla žalovaným dle tvrzení žalobkyně uhrazena celkem částka 59 200 Kč (58 000 + 1 200). Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím zápůjčky částku ve výši 20% ze zápůjčky, v tomto případě tedy částku 8 000 Kč (40 000 Kč x 0,2), dojdeme nezbytně nutně k závěru, že žalovaný pohledávku v plném rozsahu uhradil, neboť úvěr v rozsahu, který soud ještě považuje za přípustný, přeplatil o 11 200 Kč.

19. Částka 8 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 22 586 Kč (30 586 – 8 000) však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (30 586 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 76% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. S ohledem na výši úhrad poskytnutých žalovaným proto soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout, tedy rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení. Nicméně vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Z uvedeného důvodu rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. V otázce nákladů řízení tedy bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.