15 C 53/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení . anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 3. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 10. 2016 právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (později [právnická osoba]) Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 43 000 Kč (úvěr 25 000 Kč, souhrnný poplatek 18 000 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 40 850 Kč, neboť žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 150 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 611,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 150 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 12,88% ročně z částky 2 150 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupena současné žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 9. 6. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], resp. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 23. 10. 2016 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalované v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 000 Kč, reprezentující celkové náklady spotřebitelského úvěru, celkem tedy částku 43 000 Kč, a to vše v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. V případě porušení povinnosti dlužník zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně žalovaná uhradila celkovou částku 40 850 Kč. Výše úroku byla stanovena na 25,85 % a RPSN na 187,60 % pro délku splácení 13 měsíců. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 40 850 Kč celkem ve 24 více méně pravidelných platbách, naposledy dne 23. 2. 2019. Předžalobní výzvou pak žalobkyně dne 8. 10. 2020 vyzvala žalovanou k zaplacení částky 3 938,12 Kč nejpozději do 23. 10. 2020.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. ve znění novel, tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť si účastníci mezi sebou sjednali úplatu za poskytnutí peněžních prostředků.

6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

7. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

8. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 18 000 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnutého úvěru 25 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72% (za 13 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 5 000 Kč, tak žalované zbývá k úhradě částka – 10 850 Kč (25 000 Kč + 5 000 Kč – 40 850 Kč zaplacených žalovanou). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná uhradila v plné výši nejen jistinu, ale též souhrnný poplatek tak jak jej v souladu s dobrými mravy a judikaturou stanovil soud. S ohledem na uvedené tak nezbylo soudu než žalobu zcela zamítnout.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na skutečnost, že byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.