15 C 54/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 70 651,11 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 469 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 48 021 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 18 182,11 Kč, jakož i zákonných úroků z prodlení nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 12 773 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 70 651,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2021. Na základě této smlouvy byla žalovanému dne 13. 4. 2021 vyplacena zápůjčka ve výši 44 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 133 558 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. úrok v celkové výši 56 558 Kč a administrativní poplatek ve výši 33 000 Kč, celkem tedy částku 133 558 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 2 226 Kč a 60. splátce ve výši 2 224 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 24. 5. 2021. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas. Dnem 6. 12. 2021 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 44 000 Kč. Žalovaný ode dne zesplatnění z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradami plateb dle smlouvy o zápůjčce eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku v celkové výši 133 558 Kč, sestávající se z následujících dílčích pohledávek. Žalobkyně požaduje uhrazení jistiny ve výši 44 000 Kč. Na neuhrazených úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění nesplacené části jistiny zápůjčky, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 11 200 Kč. Na úrocích zápůjčky žalovaná dosud neuhradila ničeho. Úroky zápůjčky za dobu ode dne zesplatnění zápůjčky žalobkyně s ohledem na své obchodní rozhodnutí nepožaduje. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 4 400 Kč. Za dobu do zesplatnění požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení neuhrazených splátek zápůjčky v celkové výši 388,48 Kč. Za dobu od zesplatnění do data 22. 2. 2022 požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 1 131,53 Kč. Do 22. 2. 2022 činí tedy zákonné úroky z prodlení částku 1 520,01 Kč. Od 23. 2. 2022 do zaplacení potom žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení z částky 61 300 Kč do zaplacení. Podle článku 13.3 obchodních podmínek a článku 9 smlouvy o zápůjčce požaduje žalobkyně po žalovaném smluvní pokutu ve výši 3 111 Kč za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce a za dobu po zesplatnění smlouvy o zápůjčce požaduje smluvní pokutu ve výši 4 720,10 Kč tak, aby celková výše smluvních pokut nepřesáhla 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru. Závěrem žalobkyně požaduje částku 1 700 Kč za náklady spojené s odesláním upomínek.

2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nařízenému na den 22. 8. 2022 bez omluvy nedostavil a k věci se nijak nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy [číslo] o zápůjčce ze dne 13. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, poskytnout žalovanému částku 44 000 Kč a žalovaný se zavázal, že v 60 měsíčních splátkách po 2 226 Kč (poslední splátka 2 224 Kč) žalobkyni zaplatí částku 133 558 Kč, tedy jistinu spolu s úrokem 39% ročně. RPSN bylo stanoveno ve výši 74,4%. Administrativní poplatek spolu s úrokem představují částku 89 558 Kč. Ve smlouvě je pro stanovení smluvní pokuty odkazováno na sazebník, který je žalovaným také podepsán a vyplývá z něj, že pro případ porušení povinnosti činí smluvní pokuta 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení. Po zesplatnění je výše smluvní pokuty stanovena na 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení. V sazebníku jsou také uvedeny náklady pro případ prodlení klienta, a to podle délky trvání prodlení v měsících. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky a splátkový kalendář.

4. Z výpisu účtu ze dne 13. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve smlouvě, částku 44 000 Kč 5. Dopisem ze dne 7. 10. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 13 285 Kč nejpozději do 21. 11. 2021 s tím, že nebude-li částka uhrazena, dojde k zesplatnění doposud neuhrazené jistiny zápůjčky ke dni 21. 11. 2021.

6. Dopisem ze dne 10. 12. 2021 žalobkyně zesplatnila žalovanému zápůjčku ke dni 6. 12. 2021 v celkové výši 63 696,84 Kč, přičemž tato částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 44 000 Kč, dlužnými úrokovými částmi splátek ve výši 11 200 Kč, dlužnými administrativními poplatky ve výši 4 400 Kč, zákonným úrokem do zesplatnění ve výši 368,84 Kč a dlužnou smluvní pokutou do zesplatnění ve výši 3 178 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 1. 1. 2022.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 66 400,60 Kč nejpozději do 28. 1. 2022.

8. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaný na základě smlouvy o úvěru obdržel 44 000 Kč. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč spolu s úrokem a administrativním poplatkem ve výši 133 558 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2 226 Kč (resp. 2 224 Kč v případě poslední splátky). Úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně, RPSN potom ve výši 74,4 % ročně. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho neuhradil.

9. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

10. Podle § 6 odst. 2 OZ platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 433 odst. 1 a 2 OZ platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

12. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1932 odst. 1 OZ platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

15. Podle § 124 z. s. ú. platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

16. Ujednání o výši úroků soud považuje za zjevně rozporné s dobrými mravy.

17. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 39 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 a § 8 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 576 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která se nachází ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

19. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez přihlédnutí k dalším uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky.

20. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

21. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v srpnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,51 % ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou„ půjčku“, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Co 14/2017). Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 39 % ročně, RPSN potom byla ve výši 74,4% ročně, což je sazba převyšující soudem akceptovatelný dvojnásobek sazby dle ČNB. Soud tedy připouští výši RPSN pouze co do 17,02 % ročně, ve výši nad 17,02 % ročně považuje ujednání o úroku a RPSN za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok ve výši 17,02% ročně z částky jistiny 44 000 Kč ode dne splatnosti první splátky do dne zesplatnění, tedy ode dne 24. 5. 2021 do 6. 12. 2021 v celkové výši 4 021 Kč. Žalobkyně ode dne zesplatnění žádné úroky již nepožadovala. V těchto úrocích jsou zahrnuty i případné administrativní poplatky, které byly žalobkyní v žalobě požadovány ve výši 33 000 Kč. Soud podotýká, že celková částka 133 558 Kč uvedená ve smlouvě, která měla tvořit náklady půjčky, byla nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Z celé této částky by podle názoru soudu měla žalobkyně nárok pouze na částku 4 021 Kč.

22. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaná měla žalobkyni zaplatit celkem částku 48 021 Kč, tedy jistinu ve výši 44 000 Kč a soudem vypočtený úrok ve výši 4 021 Kč. Z této částky také soud žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení, požadované žalobkyní od 23. 2. 2022 do zaplacení.

23. Co se týká uplatněné smluvní pokuty ve výši 7 831,10 Kč za období do zesplatnění úvěru, tak soud považuje tuto částku za neplatnou a ujednání o smluvní pokutě sjednané v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Jestliže byla do doby zesplatnění úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně, jedná se o ujednání uzavřené v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele, v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné. K této požadované smluvní pokutě tedy soud nepřihlížel a nepřiznal ji. U smluvní pokuty požadované za období po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je klient v prodlení, soud provedl přepočtení požadované smluvní pokuty podle výše jistiny, k níž soud na základě svého výpočtu dospěl. Smluvní pokuta z částky 48 021 Kč za období od 7. 12. 2021 do 22. 2. 2022 činí částku 3 698 Kč a tuto částku soud jako smluvní pokutu za prodlení žalované žalobkyni přiznal.

24. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, považuje soud částku 1 700 Kč za zcela neadekvátní, neboť neodráží reálné náklady, které ve spojení s odesláním písemných upomínek žalobkyni vznikly. Soud proto žalobkyni přiznal částku 750 Kč představující náklady s odesláním písemné upomínky, kterou považuje za adekvátní.

25. Soud tedy žalobkyni přiznal jistinu ve výši 48 021 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 698 Kč a náklady upomínání ve výši 750 Kč, celkem tedy částku 52 469 Kč. Co do zbylé požadované částky 22 182,11 Kč a co do rozdílu mezi požadovanými a přiznanými úroky a zákonnými úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta.

26. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 52 469 Kč (74,3%) a neúspěch v částce 18 182,11 Kč (25,7%). Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 48,6% svých účelně vynaložených nákladů řízení.

27. Za předžalobní výzvu zaslanou žalovanému před podáním žaloby dne 7. 1. 2022 může žalobkyně podle názoru soudu požadovat mimosmluvní odměnu pouze v poloviční výši ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoliv v plné výši podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o počítačově předvyhotovenou výzvu, do které žalobkyně pouze doplnila okolnosti uzavření smlouvy, výši dluhu a číslo účtu, na který má být dlužná částka poukázána. Vyplnění této výzvy nepředstavuje žádný složitý právní úkon, jedná se pouze o administrativní doplnění základních údajů, k nimž není potřeba žádných právnických znalostí.

28. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 533 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a jednání dne 22. 8. 2022 po 3 940 Kč (§ 7 bod 5 AT), odměnou v poloviční výši za předžalobní výzvu k plnění ve výši 1 970 Kč, celkem tedy 13 790 Kč a k nim náležejícím čtyřem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) citované vyhlášky, tedy 1 200 Kč. Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 14 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), tj. celkem 1 400 Kč a náhradu cestovného, která za cestu k jednání dne 22. 8. 2022 dle § 1 vyhl. č. 511/2021 Sb., ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, činí za ujetých 344 km z [obec] ([ulice a číslo]) do [obec] ([ulice a číslo]) a zpět celkem 2 411 Kč {344 x (4,7 + (0,049 x 47,1)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 948 Kč (0,21 x (13 790 + 1 200 + 1 400 + 2 411)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 26 282 Kč (3 533 + 13 790 + 1 200 + 1 400 + 2 411 + 3 948). S ohledem na shora uvedené kdy žalobkyni náleží náhrada ve výši 48,6%, přísluší jí tak náhrada ve výši 12 773 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.