15 C 65/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19 950,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 19 950,14 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 7 986 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 950,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 17. 5. 2015. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 360 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 9 360 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 156 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 7. 2016. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, resp. na dlužnou částku uhradil 1 277,86 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 5. 2017. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 082,14 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 082,14 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 187,85 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 773,46 Kč, úroků ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 868 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [číslo] ze dne 25. 3. 2015. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 541 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 27 541 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2016. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, resp. na dlužnou částku do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne 15. 5. 2017 uhradil 8 724,97 Kč, po postoupení pohledávek až do podání žaloby uhradil dalších 8 120,72 Kč Celkem tak uhradil 16 845,69 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 868 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 868 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 12 501,70 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 542,22 Kč, úroků ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 868 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 868 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný ve vyjádření dne 30. 5. 2022 uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Žalobu proto navrhl zamítnout, a to z důvodu promlčení všech nároků žalobkyně včetně příslušenství.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného dne 7. 6. 2022 uvedla, že námitka promlčení není na místě, neboť žalovaný hradil na pohledávku i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po 18. 5. 2016 v případě smlouvy [číslo] resp. po 10. 7. 2016 v případě smlouvy [číslo]. Toto částečné plnění má tedy účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ve smyslu § 639 o. z. tak k promlčení pohledávky dojde nejdříve 26. 4. 2027. Žalobkyně také odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, jakož i rozhodnutí ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2013 sp. zn. 122 ICm 1511/2013.

4. Žalovaný v podání ze dne 12. 7. 2022 upozornil, že rozhodnutí citovaná žalobkyní se týkají právní úpravy dle původního obchodního zákoníku a vztahů mezi podnikateli, na něž jsou kladeny větší nároky a nejsou přenositelné na případy spotřebitelských smluv. Z judikatury naopak vyplývá, že částečné plnění nemusí být uznáním vždy, musí být poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek dluhu. Je tedy třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Žalovaný si přitom v žádném případě při částečném dalším splácení nebyl vědom výpočtu příslušenství. Měl za to, že splácí hlavně jistinu zápůjčky, která mu byla poskytnuta, a z pouhého částečného splácení, nota bene pouze do 26. 4. 2017, nelze dovozovat, že by uznával i zbytek dluhu, když navíc nebylo jasné, co se zbytkem dluhu míní. Nadto má žalovaný za to účinky uznání dluhu lze spojit pouze s plněním částečným a nikoliv dílčím, což je i případ vymáhané pohledávky. Z důvodu právní jistoty pak závěrem uvedl, že uplatněné nároky nebyly sjednány platně a ve shodě s pravidly zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, viz např. administrativní poplatek a sjednané úroky.

5. Žalobkyně v podání ze dne 1. 8. 2022, jakož i 10. 8. 2022 námitky žalovaného zcela odmítla, považuje je za zcela liché a účelové a i nadále setrvala na tom, že pozdějšími úhradami uznal žalovaný zbytek dluhu a tedy nemohlo dojít k namítanému promlčení.

6. Při jednání dne 24. 8. 2022, z kterého se žalovaný omluvil, žalobkyně setrvala na svých shora uvedených tvrzeních a navrhla žalobě zcela vyhovět.

7. Ze smlouvy zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 17. 5. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem v částce 2 360 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit tedy částku 9 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 156 Kč.

8. Ze smlouvy zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 25. 3. 2015 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 12 541 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 27 541 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 460 Kč.

9. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] ze dne 17. 5. 2015 soud zjistil, že žalovaný ke dni 15. 5. 2017, tj. ke dni postoupení pohledávky, uhradil 1 277,85 Kč (dne 13. 12. 2016 částku 290,42 Kč, přičemž stejnou částku žalovaný uhradil i dne 16. 1. 2017, dne 28. 2. 2017, dne 20. 3. 2017 a dne 26. 4. 2017). Poslední platba se tedy uskutečnila dne 26. 4. 2017, přičemž po dni 10. 7. 2016 (splatnost poslední splátky) uhradil žalovaný celkem 5 plateb. Dlužná jistina tak činila 7 000 Kč a dlužná výše souhrnného poplatku činila 1 082,14 Kč. Celková dlužná částka tak činila žalovaných 8 082,14 Kč.

10. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] ze dne 25. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný ke dni 15. 5. 2017, tj. ke dni postoupení pohledávky, uhradil 8 724,97 Kč (dne 1. 4. 2015 částku 500 Kč, dne 11. 4. 2015 částku 450 Kč, dne 17. 4. 2015 částku 500 Kč, dne 26. 4. 2015 částku 500 Kč, dne 3. 5. 2015 částku 400 Kč, dne 17. 5. 2015 částku 500 Kč, dne 23. 5. 2015 částku 500 Kč, dne 6. 6. 2015 částku 500 Kč, 14. 6. 2015 částku 500 Kč, dne 12. 7. 2015 částku 500 Kč, dne 12. 8. 2015 částku 500 Kč, dne 23. 8. 2015 částku 400 Kč, dne 13. 12. 2016 částku 676,13 Kč, kterou uhradil i dne 16. 1. 2017, 28. 2. 2017 a 20. 3. 2017, následně dne 26. 4. 2017 uhradil ještě částku 270,45 Kč). Poslední platba se tedy uskutečnila dne 26. 4. 2017, přičemž po dni 18. 5. 2016 (splatnost poslední splátky) uhradil žalovaný celkem 5 plateb. Dlužná jistina tak činila 11 868 Kč a dlužná výše souhrnného poplatku činila 1 082,14 Kč. Celková dlužná částka tak činila žalovaných 8 082,14 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek žalovaného na současnou žalobkyni, a to pokud jde o smlouvu [číslo] ve výši 18 816 Kč, v případě smlouvy [číslo] ve výši 8 082 Kč. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017, odeslaném dle podacího lístku dne 15. 6. 2017.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 50 654,27 Kč, a to nejpozději do 30. 3. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 3. 2022.

13. Po skutkové stránce soud uzavřel, že účastníci řízení spolu dne 25. 3. 2015 a 17. 5. 2015 uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce za podmínek uvedených shora. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že poslední platbu do postoupení pohledávek učinil žalovaný dne 26. 4. 2017. Ke dni postoupení pohledávek činila dlužná částka v případě smlouvy [číslo] celkem 8 082,14 Kč a v případě smlouvy [číslo] celkem 18 816 Kč, resp. dle přehledu plateb pouze žalovaných 11 868 Kč.

14. Po právní stránce soud dospěl k následujícím závěrům.

15. Dle § 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

16. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že námitka promlčení byla ze strany žalovaného vznesena důvodně. O částečné uznání dluhu se tak nejedná, a to z následujících důvodů.

18. Žalobkyně váže částečné uznání na skutečnost, že žalovaný hradil na dlužné pohledávky i po uplynutí splátkového kalendáře, tj. v případě smlouvy ze dne 25. 3. 2015 [číslo] po 18. 5. 2016 a v případě smlouvy ze dne 17. 5. 2015 [číslo] po 10. 7. 2016. Počínaje těmito dny do okamžiku postoupení smlouvy uhradil žalovaný na každou pohledávku ještě 5 plateb, přičemž k poslední došlo dne 26. 4. 2017. Otázkou tedy je, zda v důsledku těchto plateb došlo k částečnému uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., a z toho vyplývající nové desetileté promlčecí lhůtě dle § 639 o. z.

19. Pokud jde o předloženou judikaturu, má soud ve shodě se žalovaným za to, že tato se vztahuje primárně na jednání mezi podnikateli, což je diametrálně odlišný vztah od vztahu podnikatel – spotřebitel, který projednává soud v tomto konkrétním případě. Specifické prostředí upravuje dále zákon o spotřebitelském úvěru (tehdy platným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) a samozřejmě i rozsáhlá judikatura zabývající se ochranou jeho slabšího postavení.

20. Soud má za to, že z pouhé skutečnosti, že žalovaný na dlužné pohledávky dále hradil i po uplynutí sjednané doby, nelze ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. usuzovat na vůli žalovaného uznat i zbytek dluhu. Z přehledu plateb je evidentní, že žalovaný ani v jednom případě nedodržoval sjednané podmínky, tj. platby neodpovídaly dojednaným podmínkám, ať už jde o splatnost jednotlivých týdenních splátek, či o jejich výši. Pokud jde o smlouvu [číslo] žalovaný sice někdy dodržoval týdenní interval, a to až do 23. 8. 2015, ale hradil přitom zpravidla více, než bylo ujednáno. Poté následovalo období jednoho roku a čtyř měsíců bez jediné platby, aby žalovaný opět alespoň jedenkrát měsíčně provedl částečnou úhradu. Pokud jde o smlouvu [číslo] je třeba uvést, že veškeré platby žalovaný uhradil až po uplynutí sjednané doby splátkového kalendáře, a to opět formou vyšších splátek než bylo stanoveno ve smlouvě. Soudu nebyla předložena žádná komunikace mezi účastníky, z níž by vyplývalo, že žalovaný zbývající část dluhu uznal či nikoliv. Docházelo tak pouze k hrazení různě vysokých částek bez jakéhokoliv doprovodného projevu vůle.

21. Situace, kdy žalovaný hradí i po uplynutí splatnosti poslední splátky či po zesplatnění úvěru nejsou v rámci spotřebitelských úvěrových smluv ničím výjimečným. Tento jev lze označit za zcela běžný a v podstatě pouze dokládá snahu některých dlužníků splatit věřitelům alespoň nějakou část dluhu, byť později a povětšinou v menší míře, než bylo v rámci předmětných smluv ujednáno. Soud se přitom ve své praxi doposud nesetkal se situací, že by některý z věřitelů považoval tyto opožděné a částečné platby za částečné uznání dluhu znamenající změnu promlčecí doby. Soud tuto konstrukci žalobkyně nepovažuje za případnou. Argumentace žalobkyně, pokud by na ní soud přistoupil, by totiž vedla k absurdnímu závěru o tom, že dlužník, který na svůj dluh neplní vůbec, bude zvýhodněn oproti dlužníkovi, který se alespoň částečně snaží dluh uhradit. Takovému dlužníkovi by totiž na rozdíl od jeho snaživějšího kolegy běžela pouze klasická tříletá promlčecí lhůta a jeho pasivní chování by se mu tak oproti němu vyplatilo. Takový závěr je však třeba odmítnout. Soud samozřejmě ctí zásadu, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny, ale s ohledem na shora uvedené má za to, že je pouze chybou žalobkyně, že svůj nárok neuplatnila u soudu včas, když k postoupení pohledávky došlo již 15. 5. 2017, tedy měsíc po poslední platbě žalovaného a takřka pět let před podáním žaloby.

22. Soud se navíc ztotožňuje s názorem žalovaného, že částečné uznání dluhu má místo tam, kde je zbývající výše dluhu dostatečně zřejmá. Toto však neplatí v projednávaném případě, neboť žalovaný v pozici běžného spotřebitele těžko může určit, jaká část jeho plateb směřuje na úhradu jistiny, souhrnného poplatku, či úroků. Ostatně sjednaný souhrnný poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť v případě smlouvy [číslo] dosahuje 83,6% a v případě smlouvy [číslo] pak 33,7% z poskytnuté zápůjčky a je tak v obou případech neúměrně vysoký. V jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. Soud přitom běžně toleruje poplatek v maximální výši do 20% z poskytnuté zápůjčky. Výše souhrnných poplatků, jak shora uvedeno, byla dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů. Je přitom zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jednalo o formulářové smlouvy a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, by proto soud považoval dle § 580 o. z. za neplatné. Soud se však s ohledem na shora uvedené závěry touto otázkou blíže nezabýval a uvádí jí pouze jako doklad toho, že žalovaný nemohl dost dobře vědět, jakou výši dluhu uznává, když žalovaný dluh byl minimálně co do souhrnného poplatku v rozporu s dobrými mravy.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že námitka promlčení byla ze strany žalovaného vznesena důvodně, neboť k promlčení nároků žalobkyně došlo již v polovině roku 2019. Žalovaný se námitky promlčení dovolal, pročež soud v souladu se zněním § 610 o. z. žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tedy podle úspěchu ve věci. V řízení byl v plném rozsahu úspěšný žalovaný. Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 1 900 Kč za jeden (1 500 (40 x 10)) - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a replika k vyjádření žalobkyně; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), tj. celkem 5 700 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 386 Kč (0,21 x (5 700 + 900)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 7 986 Kč (5 700 + 900 + 1 386). Tyto náklady je žalobkyně povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).