15 C 71/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 66 789 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 502 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7 065 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 33 840 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 19,67% ročně z částky 33 840 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 32 949 Kč, jakož i příslušenství přiznaného nad rozsah příslušenství uvedeného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 66 789 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 31. 10. 2017. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit částku 101 952 Kč (zápůjčka 40 000 Kč, úrok 43 952 Kč a odměnu za administrativní činnost 18 000 Kč) v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 14 160 Kč (2 435 Kč na jistinu, 11 425 Kč na úrok a poplatek). Úvěr měl být splacen nejpozději do 23. 11. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas pročež žalobkyně úvěr ke dni 5. 6. 2019 zesplatnila. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 16. 7. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 37 565 Kč, poplatku ve výši 29 224 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 7 984,26 Kč (jedná se o 19,67% roční úrok z jistiny 37 565 Kč od 24. 6. 2019 do data postoupení 16. 7. 2020), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 957,63 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 37 565 Kč od 24. 6. 2019 do data postoupení 16. 7. 2020) a běžícího smluvního úroku ve výši 19,67% ročně z částky 37 565 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 37 565 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť ani žalobkyně na výzvu soudu k dotazu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení řízení nereagovala. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 10. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 40 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že daná částka mu bude vyplacena bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 61 952 tvořený úrokem ve výši 56,68 % ročně ve výši 43 952 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 101 952 Kč, to vše v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč RPSN činilo 108%. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy.

4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 2. 11. 2017 došlo k odchozí platbě ve výši 40 000 Kč, a to na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě č. [bankovní účet].

5. Z upomínky ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 31 452 Kč s upozorněním na zesplatnění dluhu v případě neuhrazení dlužné částky.

6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 5. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že zesplatnila dluh ve výši 66 789 Kč z důvodu neuhrazené části dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalovaného na současnou žalobkyni. Z připojeného seznamu pohledávek soud zjistil, že výše pohledávky žalované ze smlouvy [číslo] ze dne 31. 10. 2017 činí ke dni postoupení 66 789 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 66 789 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Dle podacího lístku bylo žalovanému oznámení odesláno dne 27. 8. 2020 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 83 550,63 Kč nejpozději do 4. 1. 2021.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

12. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

16. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

17. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

18. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy.

19. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 154,88% z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uvedeného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

20. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

21. U půjčky 40 000 Kč byla žalovaným dle tvrzení žalobkyně uhrazena celkem částka 14 160 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím zápůjčky částku ve výši 20% ze zápůjčky, v tomto případě tedy částku 8 000 Kč (40 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 33 840 Kč (40 000 Kč + 8 000 Kč – 14 160 Kč zaplacených žalovaným). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 8 000 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 11 725 Kč (žalobkyně sice uvádí v součtu 11 425 Kč, nicméně tato částka by pak neodpovídala dlužné jistině, resp. poplatku, uhrazeno tedy muselo být 11 725 Kč), uhradil tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 3 725 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 37 565 Kč, jejíž výše tak činí uvedených 33 840 Kč (37 565 – 3 725).

22. Částka 8 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 53 952 Kč (61 952 - 8 000) však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (61 952 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 154,88% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

23. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 43 952 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 56,68% p. a. Žalobkyně podle názoru soudu má nicméně nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje ve výši 19,67% p. a. z dlužné jistiny, která činí 33 840 Kč, ode dne 24. 6. 2019, do data postoupení pohledávky, tj. dne 16. 7. 2020 v kapitalizované výši, která činí celkem 7 065 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 9,75% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 33 840 Kč za období od 24. 6. 2019 do 16. 7. 2020 v kapitalizované výši, která činí celkem 3 502 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z jistiny ve výši 33 840 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 32 949 Kč (66 789 – 33 840).

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobě bylo vyhověno co do částky 33 840 Kč, naopak pro částku 32 949 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu je tak prakticky stejný. Z uvedeného důvodu rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.