15 C 76/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 45 257 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 362 Kč spolu s</b> <b>-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 893 Kč,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 22 362 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 29 566 Kč,</b> <b>-) s úrokem ve výši 20% ročně z částky 22 362 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 5 964 Kč (ze smlouvy A) a 16 931 Kč (ze smlouvy B), jakož i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 257 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 7. 2011, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a kterou se domáhá zaplacení částky 5 964 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva A“) a dále z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 22. 12. 2011, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 39 293 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva B“). Žalobkyně na základě smlouvy A poskytla žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 032 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 22 032 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 9. 2012. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 14. 2. 2013. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě A domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 964 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 546 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 418 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 269,88 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 546 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku ve výši 769,18 Kč a úroků ve výši 21% ročně z částky 546 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu A celkem 16 068 Kč. V případě smlouvy B, žalobkyně v žalobě uvedla, že poskytla žalovanému půjčku ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 063 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 44 063 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2013. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 14. 2. 2013. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě B domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 39 293 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 530 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16 763 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 136,20 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 22 530 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku ve výši 31 739,14 Kč a úroků ve výši 21% ročně z částky 22 530 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu B celkem 4 770 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy A soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 032 Kč, celkem tedy částku 22 032 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, resp. v případě poslední splátky po 320 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ze smlouvy B soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 20 063 Kč, celkem tedy částku 44 063 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 735 Kč, resp. v případě poslední splátky po 698 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy.

4. Součástí smluv o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, ze kterých z čl. 1 vyplývá sazba RPSN ve výši 63,91% při stanovených 60 splátkách (smlouva A i B).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně obě pohledávky za žalovaným postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 90 861,53 Kč nejpozději do 30. 4. 2020. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávek a dále žalovaného poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 24. 4. 2020.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dvě smlouvy o půjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému smlouvou A: částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 368 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 320 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 16 068 Kč (na jistinu uhradil 11 454 Kč a na poplatek 4 614 Kč), neboť dluh na jistině činil 546 Kč a dluh na souhrnném poplatku 5 418 Kč. V případě smlouvy B dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla: částku 24 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 698 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 20 063 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 4 770 Kč (na jistinu uhradil 1 470 Kč a na poplatek 3 300 Kč), neboť dluh na jistině činil 22 530 Kč a dluh na souhrnném poplatku 16 763 Kč.

9. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

10. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a jsou proto v těchto částech neplatné. V případě smlouvy A a poplatku ve výši 10 032 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 12 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83,6% (za 60 týdnů, 72,45% za 52 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. V případě smlouvy B je situace obdobná, neboť souhrnný poplatek ve výši 20 063 Kč představuje 83,6% (za 60 týdnů, 72,45% za 52 týdnů) z vypůjčené částky.

14. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí zápůjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku (a podle názoru soudu i úplaty za poskytnutí zápůjčky jako celku) je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a zápůjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

15. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v červenci 2011, tj. v době uzavření smlouvy A, činila 13,70% a v prosinci 2011, tj. v době uzavření smlouvy B činila 13,58%. V posuzované věci přitom souhrnná výše úplaty za poskytnutí zápůjčky odpovídala v případě smlouvy A 72,45% z poskytnuté částky za rok (po přepočtu na 52 týdnů) a v případě smlouvy B taktéž 72,45% za rok (opět po přepočtu na 52 týdnů). To znamená, že sjednaná úplata za poskytnutí zápůjčky v souhrnu převyšovala obvyklou úrokovou sazbu v případě smlouvy A i B šestinásobně, v obou případech tedy velmi výrazně. Soud však na druhou stranu nemůže přehlédnout, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádal, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro něj nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce a absolvovat například nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr či zápůjčku splatit. S tím souvisí i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni, respektive pro jejího právního předchůdce. Právě z těchto důvodů je soud ochoten v daném případě akceptovat jako přiměřenou úplatu za poskytnutí úvěru vyšší, než kolik činila obvyklá úroková sazba, maximálně však ve výši odpovídající 20% z půjčené částky, tj. v případě smlouvy A ve výši 2 400 Kč, v případě smlouvy B ve výši 4 800 Kč.

16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 16 068 Kč v případě smlouvy A a částky 4 770 Kč v případě smlouvy B na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou zápůjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 10 032 Kč (v případě smlouvy A) a 20 063 Kč (v případě smlouvy B), je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval v případě smlouvy A i B 72,45% půjčky (za 52 týdnů), přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět. V případě smlouvy A soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k přeplatku ve výši 1 668 Kč (12 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 2 400 Kč – 16 068 Kč, které žalovaný uhradil) a v případě smlouvy B naopak vzniká nedoplatek ve výši 24 030 Kč (24 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 4 800 Kč – 4 770 Kč, které žalovaný uhradil). S ohledem na skutečnost, že žalovaný souhrnný poplatek, jakož i jistinu v případě smlouvy A zcela splatil a dokonce zde vznikl přeplatek ve výši 1 668 Kč, započetl soud tento přeplatek na smlouvu B, kdy jej odečetl od dlužné částky 24 030 Kč. Dlužná částka tak činí 22 362 Kč. V případě smlouvy B započtením přeplatku ze smlouvy A došlo k úplnému splacení souhrnného poplatku stanoveného soudem, neboť žalovaný na něho již předem uhradil 3 300 Kč. Přeplatek 168 Kč byl proto použit na úhradu jistiny ve výši 22 530 Kč, která tak činila shora uvedených 22 362 Kč. Přeplatek ze smlouvy A od nedoplatku u smlouvy B odečetl soud mj. i s ohledem na to, že smlouva A předcházela uzavření smlouvy B. Soud tak stanovil novou jistinu ve výši 22 362 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit. Z uvedeného tedy vyplývá, že nárok na zaplacení žalované částky v případě smlouvy A žalobkyni nevznikl a v případě smlouvy B zůstává k zaplacení pouze nově stanovená jistina ve výši 22 362 Kč.

17. V souhrnném poplatku byly ve smlouvě B jasně určeny i úroky ve výši 3 064 Kč s tím, že představují 21% p. a. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Z uvedeného důvodu přiznal běžící úrok pouze v uvedené výši a nikoliv ve výši 21% požadované žalobkyní. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné jistiny, která činí 22 362 Kč, ode dne 11. 6. 2013, do data postoupení pohledávky, tj. dne 20. 1. 2020, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 10 893 Kč.

18. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení v případě smlouvy B, neboť žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 22 362 Kč, který za období od 22. 2. 2013 do 20. 1. 2020 činí dle kalkulačky programu ASPI celkem kapitalizovanou částku 10 893 Kč. Žalobkyni pak svědčí právo i na zákonný úrok z prodlení z nově stanovené jistiny 21. 1. 2020 do zaplacení.

19. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala v případě smlouvy A zaplacení dalších 5 964 Kč s příslušenstvím, a v případě smlouvy B zaplacení dalších 16 931 Kč vč. kapitalizovaných smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. S ohledem na shora uvedené je evidentní, že žalobkyni zaznamenala úspěch v řízení ve výši 49,4%, žalovaný pak úspěch v 50,6%. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak by prakticky stejný. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl výrokem II. o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.