15 C 78/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 296 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 17. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl dne 3. 1. 2020 příslušníky žalobkyně dopraven jejich služebním vozidlem do protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobkyně na trase Obvodní oddělení policie anonymizováno – obec do PAZS obec, přičemž služební vozidlo najelo celkem 45 km. Žalovaný dosud náklady na tuto přepravu ve výši 296 Kč žalobkyni neuhradil, ačkoliv jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastníků s tímto postupem předpokládal.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 3. 1. 2020 v 14:29 byla u žalovaného provedena dechová zkouška, která byla pozitivní, celkově naměřeno 1,57 ‰ alkoholu v dechu. Žalovaný byl proto příslušníky Policie ČR převezen do protialkoholní záchytné stanice anonymizováno nemocnice a.s. K jeho přepravě do protialkoholní záchytné stanice bylo využito služebního vozidla Policie ČR zn. Škoda Octavica, registrační značka, přičemž s vozidlem bylo na trase anonymizováno – obec – anonymizováno nemocnice, a.s. najeto celkem 45 km. Dopisem z 15. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán na tehdejší adresu místa jeho trvalého pobytu, byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů na dopravu do záchytné stanice ve výši 296 Kč, přičemž mu byla k úhradě dlužné částky poskytnuta lhůta do 19. 2. 2020. Současně byl poučen o tom, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude přistoupeno k jeho dalšímu vymáhání. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 30. 10. 2020 s tím, že neuhradí-li dluh ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, bude dluh vymáhán soudní cestou.

5. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v účinném znění (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), je osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

6. Podle § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

7. Podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 3. 1. 2020 v 15:14 hod byl předán do protialkoholní záchytné stanice v místě anonymizováno nemocnice, a.s. Byly tak naplněny podmínky uvedené v § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách pro vznik povinnosti žalovaného podrobit se vyšetření a případnému pobytu v protialkoholní záchytné stanici. Dopravu žalovaného do této stanice v souladu s § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách provedla svým služebním vozidlem žalobkyně. Při provedené dechové zkoušce u něho byla zjištěna hladina alkoholu v dechu přesahující 1 promile. Žalovanému tedy podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách nepochybně vznikla povinnost uhradit žalobkyni vynaložené náklady na jeho dopravu do protialkoholní záchytné stanice.

9. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 296 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni.

10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.

11. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno a žalovaný v řízení nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú. 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem číslo.

12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.