15 C 78/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 780 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 251 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 10 612 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 13 060 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 20% ročně z částky 13 060 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 9 720 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a běžících úroků a zákonných úroků z prodlení nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 22 780 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 1. 10. 2014 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba].

2. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 31 320 Kč (půjčka 18 000 Kč, souhrnný poplatek 13 320 Kč) v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 12. 11. 2015. Žalovaný uhradil celkovou částku 8 540 Kč (456,75 Kč na jistinu, 8 083,25 Kč na poplatek). Poslední splátka byla uhrazena dne 21. 3. 2016. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 17 543,25 Kč, poplatku ve výši 5 236,75 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 17 543,25 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 17 543,25 Kč od 13. 11. 2015 do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 798 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 17 543,25 Kč od 20. 11. 2015 do data postoupení 6. 12. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 543,25 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 543,25 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

4. Ze smlouvy o půjčce [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 10. 2014 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 18 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 320 Kč tvořený úrokem ve výši 23,72% ročně ve výši 2 520 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 7 200 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 31 320 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek pak soud zjistil, úroková sazba činí 23,72% ročně (bod 1.4.).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalovaného na současnou žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 22 780 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení.

7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 48 111,93 Kč nejpozději k 14. 5. 2020. Dle podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 10. 5. 2020.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

10. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

11. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy.

14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 74% (na 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

16. U půjčky 18 000 Kč byla žalovaným celkem uhrazena částka 8 540 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 20% z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 600 Kč (18 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 13 060 Kč (18 000 Kč + 3 600 Kč – 8 540 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 600 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 9 720 Kč (13 320 – 3 600), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (13 320 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 74% půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy). Soudem stanovený poplatek činí 3 600 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 8 083,25 Kč, uhradil tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 4 483,25 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 17 543,25 Kč, jejíž výše tak činí uvedených 13 060 Kč (17 543,25 – 4 483,25).

17. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 2 520 Kč s tím, že podle čl. 1 smlouvy představují 23,72% p. a. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Žalobkyně podle názoru soudu má nicméně nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje v uvedené výši 20% p. a. z dlužné jistiny, která činí 13 060 Kč, ode dne 13. 11. 2015, do data postoupení pohledávky, tj. dne 6. 12. 2019 v kapitalizované výši, která dle přepočtu v programu ASPI činí 10 612 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,05% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 13 060 Kč za období od 20. 11. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši, která činí 4 251 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z jistiny ve výši 13 060 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 720 Kč (22 780 – 13 060), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 139 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 591 Kč (1 139 + 900 + 300 + 252). Nicméně žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 22 780 Kč, vyhověno jí však bylo pouze co do částky 13 060 Kč. Pro částku 9 720 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 57% ku 43% ve prospěch žalovaného. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14%, tedy na částku 363 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.