15 C 82/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 636,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 031 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 531 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 4 605,01 Kč a úroků nad rámec úroků přiznaných ve výroku I., se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 12. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 636,01 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 1. 2017 právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 9 086 Kč (úvěr 5 000 Kč, souhrnný poplatek 4 086 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 649 Kč. V souhrnném poplatku 4 086 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 481 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 355 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 1 250 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 4 450 Kč, neboť žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 657,49 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 137,18 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 019,67 Kč, neuhrazených nákladů na administrativní činnost ve výši 184,37 Kč a neuhrazeného poplatku za možnost splácet jednotlivé splátky v místě bydliště ve výši 637,30 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, zkapitalizované úroky od 20. 3. 2018 do postoupení pohledávky, tj. 16. 5. 2019, ve výši 593,99 Kč, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 9. 12. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 343,82 Kč, běžící 15% úrok z jistiny 2 657,49 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 2 794,67 Kč (dlužná jistina 2 657,49 Kč a úrok ve výši 137,18 Kč) od 22. 5. 2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 16. 5. 2019 postoupena současné žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 19. 1. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 19. 1. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti částku 5 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 086 Kč, celkem tedy částku 9 086 Kč, a to vše v 14 měsíčních splátkách po 649 Kč. V souhrnném poplatku 4 086 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 481 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 355 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 250 Kč. V případě porušení povinnosti dlužník zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně žalovaný uhradil celkovou částku 4 450 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15 % a RPSN na 252,65 % pro délku splácení 14 měsíců. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 5. 2019. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 1. 2017 částku 700 Kč, dne 20. 2. 2017 částku 650 Kč, dne 10. 4. 2017 částku 700 Kč, dne 10. 7. 2017 částku 1 700 Kč a dne 8. 12. 2017 částku 700 Kč. Předžalobní výzvou pak žalobkyně dne 26. 11. 2019 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 9 907,82 Kč nejpozději do 6. 12. 2019.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. ve znění novel, tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť si účastníci mezi sebou sjednali úplatu za poskytnutí peněžních prostředků.

6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

7. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

8. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a s podmínkami souhlasil. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 81,72 % (za 14 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček.

11. Podle názoru soudu z částky představující souhrnný poplatek bylo v souladu s dobrými mravy pouze ujednání o výši úroku, který představoval 15 % ročně. Tato výše úroku je v souladu se zákonem a soud ji v celkové výši 481 Kč považuje za řádně sjednanou. Zbylá část souhrnného poplatku ve výši 3 605 Kč však odporuje dobrým mravům, neboť podstatně navyšuje jistinu úvěru a neodpovídá částce, kterou by si za poskytnutí úvěru inkasovaly banky působící na území České republiky. Soud se domnívá, že částka představující náklady za poskytnutí úvěru by se měla rovnat maximálně 10 % z poskytnutého úvěru, tedy částce 500 Kč. Ve zbylé výši 3 105 Kč potom soud považuje nárok žalobkyně na náklady související s poskytnutým úvěrem za rozporné s dobrými mravy a tuto částku nepřiznal.

12. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 4 450 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku uvedenou výše, tedy částku 981 Kč (úrok 481 Kč a úplatu 500 Kč), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 1 531 Kč (5 000 Kč + 981 Kč – 4 450 Kč zaplacených žalovaným). Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 3 105 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla celková výše souhrnného poplatku (4 086 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 82 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 10 % poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 3 105 Kč žalobu zamítl.

13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. po celou dobu trvání smlouvy. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 481 Kč s tím, že představují 15 % p. a. na dobu 14 měsíců. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měl žalovaný platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Úrok představuje pevnou sazbu a soud považuje jeho výši jako fixní. Požadavek žalobkyně na zaplacení dalšího úroku ve výši 15 % ročně od 20. 3. 2018 tedy soud považuje za neoprávněný a v rozporu s ujednáními ve smlouvě. Za této situace zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jak zkapitalizovaného smluvního úroku ve výši 593,99 Kč, tak i běžícího 15% úroku z jistiny 11 207,93 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z jistiny stanovené soudem ve výši 1 531 Kč, a to od 9. 12. 2017 do zaplacení. Ve výroku II. rozsudku byly obecně zamítnuty všechny úroky požadované nad rámec úroků přiznaných ve výroku I.

14. Co se týká smluvní pokuty, tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což odpovídá dobrým mravům i současnému znění zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na stanovení maximální výše smluvní pokuty v zákoně o spotřebitelském úvěru na polovinu poskytnutého úvěru, vyhověl soud žalobkyni pouze v částce 2 500 Kč a pro 1 500 Kč žalobu zamítl.

15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 031 Kč (1 531 Kč z úvěru a 2 500 Kč smluvní pokuta) se zákonnými úroky z prodlení z částky 1 531 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení. Ve zbylé části pro 4 605,01 Kč a pro úroky požadované nad rámec úroků přiznaných ve výroku I. byla žaloba zamítnuta.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 200 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění; § 11 odst. 1 písm. a), d), h) AT), celkem tedy 600 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 089 Kč (1 000 + 600 + 300 + 189). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 636,01 Kč. Žalobkyni však bylo vyhověno pouze co do částky 4 031 Kč, žaloba byla pro částku 4 605,01 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 47% ku 53% ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6%. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v řízení pasivní a žádné náklady řízení mu tak nevznikly, rozhodl soud v otázce nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.

17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.