15 C 99/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované doručovací adresa Anonymizováno o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za období od 1. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 20 707 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náhradu nákladů řízení ve výši 1 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2023 do zaplacení a z částky 16 000 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 1. 8. 2020 uzavřela s žalovanou jako pronajímatelem a majitelem zároveň smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. 6160/126661 vzhledem k celku na pozemku p. č. , Anonymizováno, zapsané u , právnická osoba, , Anonymizováno, , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „byt“). Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2021. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala do konce srpna 2020 uhradit kauci k zajištění jiných závazků v souvislosti s nájmem ve výši 16 000 Kč. Tuto kauci za žalobkyni uhradila , právnická osoba, , IČO , IČO, , se kterou žalobkyně uzavřela dne 20. 8. 2020 smlouvu o poskytnutí a přijetí nadačního příspěvku č. , hodnota, , na základě které byl žalobkyni poskytnut nadační příspěvek ve výši 16 000 Kč a stal se vlastnictvím žalobkyně. V nájemní smlouvě se žalovaná zavázala po skončení nájmu vrátit žalobkyni kauci, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k jejich čerpání, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu. Byt byl žalobkyni přenechán ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání. Dne 8. 7. 2021 byla mezi stranami uzavřena nová smlouva o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem bytu na dobu určitou, a to od 1. 8. 2021 do 31. 7. 2024. Jako kauce byla použita kauce složená v souvislosti s nájemní smlouvou ze dne 1. 8. 2020, žalovaná se stejně jako v předchozí smlouvě zavázala kauci vrátit nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu, a to za stejných podmínek. Dne 31. 10. 2023 strany uzavřely dohodu o ukončení nájmu bytu k témuž dni. Dle uvedené dohody tak byla žalovaná zavázána vrátit žalobkyni kauci v měsíci listopadu spolu s předloženým vyúčtováním elektřiny a plynu. V předávacím protokolu bylo uvedeno, že by měly být provedeny opravy, které „půjdou z kauce“, a to „malování + oprava kuchyně polep“. V době, kdy žalobkyně přebírala byt do svého užívání, nebyl byt s výjimkou obývacího pokoje vymalovaný. Žalovaná přesto požadovala po žalobkyni uhradit vymalování celého bytu. Žalobkyně má však za to, že výmalba bytu nebyla nutná, a to ani výmalba obývacího pokoje, neboť stav bytu co do výmalby odpovídal stavu běžného opotřebení. Polep v kuchyni se nacházel za plynovým sporákem, kde byl vylepen místo obkladu či jiného materiálu. Vlivem vaření se časem pouze „očoudil“ a taktéž se jedná pouze o běžné opotřebení papírového materiálu, které bylo zapříčiněno nevhodně zvoleným materiálem. Žalobkyně sice protokol podepsala, ale je přesvědčena, že nejde o náklady, které by měly jít k její tíži. Žalovaná do dne podání žaloby kauci ve výši 16 000 Kč žalobkyni nevrátila, přestože k tomu byla opakovaně vyzývána a podanou žalobou se tak žalobkyně jejího zaplacení domáhá. Kromě dlužné částky dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 1. 11. 2023 do zaplacení.

2. Podáním soudu doručeným dne 27. 9. 2024 žalovaná sdělila, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Uváděla, že žalobkyní zaplacenou kauci ve výši 16 000 Kč použila k úhradě závad, které způsobila žalobkyně a které byly zjištěny při předání bytu. Při předání bytu bylo mezi stranami dohodnuto, že opravy – malovaní a polep v kuchyni budou uhrazeny z kauce. Byt byl předán v zanedbaném stavu. Malování bytu z časových důvodů a z důvodu nedostatku řemeslníků proběhlo teprve nyní. Malování a opravy provedl , jméno FO, , práce byly vyúčtovány na částku 25 300 Kč, žalovaná je uhradila dne 23. 9. 2024 a započetla proti nim složenou kauci včetně příslušenství. Dále žalovaná sdělila, že jí žalobkyně po dobu nájmu v bytě způsobila i další škody, které však vůči ní neuplatňuje, rovněž žalobkyni vyšla vstříc, když při skončení nájmu netrvala na dodržení výpovědní lhůty.

3. K jednání dne 31. 10. 2024 se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti.Zástupce žalobkyně uvedl, že fakturu za výmalbu a opravy v bytě, kterou předložila žalovaná, považuje za účelovou, neboť byla vystavena až po jednom roce od skončení nájemního vztahu. Je otázkou, zda v bytě nikdo po žalobkyni nebydlel, a navíc tato faktura byla vystavena jeden týden před nařízeným jednáním soudu, které následně bylo odročeno. Žalobkyně dále uvedla, že způsobené škody mohly být hrazeny z pojištění odpovědnosti, které měla sjednané právě s ohledem na to, kdyby došlo k nějakým škodám v bytě. Žalovaná o této smlouvě věděla, sama ji po žalobkyni vyžadovala. Žalobkyně toto pojištění uzavírala právě proto, aby mohla dále pracovat se složenou kaucí, protože je matka samoživitelka a teď jí tyto peníze chyběly při sjednávání dalšího nájmu. Samotná faktura, kterou předložila žalovaná, jí nebyla zaslána, žalobkyně se s ní seznámila až nyní. To, že tuto fakturu neměla k dispozici, považuje žalobkyně za podstatné, protože by ji mohla uhradit z pojištění, aby o kauci nepřišla. Dále žalobkyně uvedla, že nájemní vztah byl ukončen z důvodu zhoršení vztahů se sousedy, neboť jednak docházelo ke konfliktům mezi ní a jejím bývalým partnerem, jednak žalobkyně špatně slyší, a z toho důvodu je nepochybně hlasitější. Sousedi si pak stěžovali, jeden soused na ně byl i hrubý, dcera se pak začala v domě bát.

4. Podáním ze dne 13. 11. 2024 žalobkyně odkázala na svá dřívější tvrzení, kdy zejména zdůraznila, že dohoda mezi účastníky se týkala toliko výmalby a opravy polepu. Žalobkyně opakovaně a bezúspěšně vyzývala žalovanou k náhradě kauce a vyúčtování z SVJ, které jí bylo zasláno až 13. 5. 2024. Kauce přitom de facto do dnešního dne nebyla řádně vyúčtována a její použití doloženo žalobkyni. O samotné faktuře se navíc žalobkyně dozvěděla až v průběhu soudního řízení. Datum plnění na předmětné faktuře je 22. 9. 2024, tedy 2 měsíce po vydání výzvy zdejšího soudu č.j. 15 C 99/2024-21, aby se žalovaná ve věci vyjádřila a čtrnáct dní před nařízeným jednáním soudu. Tvrzené opravy tak byly provedeny až téměř po roce od vystěhování žalobkyně z bytu. Navíc opravy prováděl pan , jméno FO, , což je dobrý známý žalované. S ohledem na tyto skutečnosti proto žalobkyně považuje vystavenou fakturu za zcela účelovou. Žalobkyně navíc nesouhlasí s tím, že by výmalba stála 25 300 Kč, neboť na internetu lze nalézt podstatně levnější nabídky kolem 10 000 Kč. Žalobkyně rovněž nadnesla otázku, zda v předmětném bytě nebydlel někdo další, přičemž za tímto účelem navrhla předvolat několik svědků. Fotografií předložených žalovanou není zřejmé, kdy byly pořízeny, neboť vady na nich zachycené neodpovídají stavu bytu v době, kdy se z něho odstěhovala žalobkyně. Navíc je z nich zřejmé, že se nejedná o žádné skryté vady, nýbrž o vady, které jsou na první pohled zjevné. Dle žalobkyně nedošlo k platnému započtení kauce na opravy, neboť dle § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se musí jednat o vzájemně existující pohledávky a musí zde být projev vůle jedné ze stran započíst svou pohledávku vůči pohledávce druhé strany. Žalobkyni však do dnešního dne nebyly doloženy náklady vynaložené na opravy bytu a výslovný jednostranný zápočet pohledávky rovněž nebyl učiněn. Pohledávka žalované je tedy nejistá a neurčitá a ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 nelze zápočet akceptovat.

5. Podáním ze dne 10. 12. 2024 žalovaná popřela, že by předmětný byt byl po žalobkyni obýván jinou osobou, k čemuž soudu doložila vyúčtování měsíční spotřeby spojené s bytem, které byly po celou dobu nulové. Dle judikátu, na který žalobkyně odkazovala, musí být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Žalovaná má tedy za to, že s ohledem na tyto závěry tak nelze na její pohledávku, která byla uplatněna toliko jako procesní obrana, nahlížet jako na nejistou.

6. Při jednání dne 28. 1. 2025 byli vyslechnuti svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a rovněž se uskutečnil účastnický výslech žalované. Žalovaná uvedla, že v říjnu 2023 požádala žalobkyně o ukončení nájmu. Výpovědní lhůta tedy byla menší než měsíční, správně měla být tříměsíční, přesto vyšla žalobkyni vstříc. Jediné, co po ní chtěla bylo, aby byt předala v takovém stavu, aby mohl být ihned pronajat dál. To se však nestalo. Po zjištění rozsahu vad kontaktovala pana , jméno FO, , který opravy odhadl na 20 000 Kč – 30 000 Kč. Bylo tedy jasné, že výše oprav převýší hodnotu kauce. Žalovaná uvedla, že v tu dobu neměla peníze na to, aby to opravy zaplatila. , jméno FO, byl navíc zaneprázdněný, a proto se to celé protáhlo. Jestliže žalobkyně odkazuje na existenci vad před tím, než se do něj nastěhovala, měla na ně upozornit, což neučinila. Žalobkyně s tímto nesouhlasila, uvedla, že byt jí ani nepředávala sama žalovaná, ale její matka a hned od počátku musela řešit plíseň v bytě. Doma měla opakovaně sociálku, kterou na ní posílal její bývalý přítel. Nikdy nebylo konstatováno, že by byt byl zanedbaný, naopak vždy bylo řečeno, že představuje vhodné prostředí pro dítě. Pokud jde o ukončení nájmu, bylo žalobkyni sděleno, že pokud na ni bude podána stížnost, tak jí žalovaná dá výpověď. Kdyby žalobkyně věděla, kolik bude chtít žalovaná za výmalbu, udělala by si to sama. Žalovaná potvrdila, že žalobkyni sdělila, že pokud se neuklidní, pokud jde o její křičení, a to i z okna a pokud to bude řešeno na schůzi SVJ, tak jí bude muset dát vytýkací dopis. Celé to má nějakou proceduru.

7. Žalovaná v rámci svého účastnického výslechu vypověděla, že byt byl špinavý, nebyl vymalovaný, byly ohořelé tapety kolem sporáku, záchod nebyl vyčistitelný, byly odřené židle, koupelna byla špinavá, přestože rok předtím se opravovala. Byt zkrátka nebyl ve stavu způsobilém k předání. Před koncem října 2023 si pořídila nové auto, neměla tedy moc prostředků. Zcela jistě tehdy volala malíři panu , jméno FO, , a ten jí sdělil svůj odhad ve výši 20 000–30 000 Kč. Ví, že výmalba nestojí 2 000 Kč, jak si myslí paní žalobkyně. , jméno FO, byl vytížený, ale žalovaná chtěla jeho, protože s ním měla dlouhodobou dobrou zkušenost. I teď ten byt připravoval pro nového nájemníka. Pokud jde o onu ohořelou tapetu, tak ta je ve faktuře vyčíslena na částku 1 860 Kč. Žalovaná tedy věděla, že oprava bude vyšší než kauce, že ten rozdíl nebude po žalobkyni chtít, protože by ho stejně nikdy nevrátila. Vyšla jí vstříc s výpovědní dobou, byt mohla opustit v podstatě ihned. Odpustila jí tři měsíční nájmy. Věděla, že kauci nebude vracet, proto to nebylo vyčísleno do měsíce. Započtení tak oznámila až po obdržení faktury od pana , jméno FO, , nicméně již dříve, v dubnu, žalobkyni řekla, že kauce padne na opravy. V dubnu bylo vyúčtování energie za otop a v tu dobu bylo zřejmé, že tedy opravy budou dražší, než je hodnota kauce, tudíž žalobkyni nic nesdělovala, protože bylo jasné, že kauce se vracet nebude. Doklad dříve, než k opravě došlo, neměla k dispozici, nevěděla tak přesnou částku. Věděla jen, že převýší výši kauce. Vady v koupelně žalovaná do protokolu nedala. Žalovaná uvedla, že považuji za sprosté, jestliže nájemnici odpustí tříměsíční nájemné, tato skryje vady, a ještě se s ní hádá o vrácení kauce. Uznala, že vyčíslení kauce nebylo do měsíce, ale ten byt byl v hrozném stavu. Rozumí, že to, že si vše nezdokumentovala, jde k její tíži. Už se to nestane. Své právo vstupu do bytu nevyužila. Neviděla k tomu důvod. , jméno FO, sdělil žalované svůj odhad, byt už dříve maloval, takže měl představu a z historie ví, že ta částka byla kolem 20 000 Kč. Ten byt maloval i předtím, než se tam nastěhovala paní žalobkyně. Žalovaná uvedla, že s ním spolupracuje již skoro deset let. V minulosti se stalo, že byt nebyl dlouhodobě pronajímám. Jiný byt žalovaná nepronajímá a tento má od roku 2010. O pojistce žalované žalobkyně věděla, vzniklo to tehdy, když se opravovala koupelna, protože její pojistka se na to nevztahovala, tak si žalobkyně založila vlastní. Je pravda, že žalobkyně nabízela, že by škodu uhradila právě z této pojistky, nicméně žalovaná se nedomnívala, že by pojistka platila na výmalbu nebo rozbité židle.

8. Svědek , jméno FO, uvedl, že žalovanou zná jako zákaznici. Byt, který opravoval, byl opotřebovaný užíváním. V minulosti v něm již prováděl opravy, a to v koupelně. Oprava, kterou nyní prováděl, spočívala v opravě prasklin, byla tam zateklá místa, bylo nutné proškrabat omítku, penetrovat ji a provést dvě výmalby. Poté se na některých místech objevovaly ještě žluté fleky, bylo tedy nutné celý postup zopakovat, ale to už se týkalo jen některých částí. Stran vyúčtování odkázal na fakturu založenou ve spise na č. l.

31. Svědek uvedl, že nelze jednoznačně říct, jestli nějaké vady byly staršího data. Opravu prováděl v září 2024, v tu dobu v bytě nikdo nebydlel. Svědka kontaktovala žalovaná chvíli před provedením opravy, tedy zhruba o prázdninách v roce 2024. Zda jej žalovaná kontaktovala dříve si svědek nebyl jistý. Svědek připustil, že odhad opravy mohl být nižší, pokud jde o cenu, určitě však říkal, že ten byt musí vidět, že to není schopný po telefonu odhadnout. Nakonec částka byla vyšší než odhad. Svědek uvedl, že si už není jistý tím, zda se v bytě nacházely nějaké zjevné vady v době, kdy tam byl kvůli opravě koupelny. Doba, která uplynula od okamžiku, kdy svědka kontaktovala žalovaná do okamžiku provedení opravy, byla daná patrně jeho pracovním vytížením.

9. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že v předmětném domě bydlí. Jak žalobkyni, tak žalovanou zná od vidění. Bydlí ve třetím nadzemním podlaží. Byt, o který se jedná, se nachází nad nimi, a to na protilehlé straně. Domnívá se, že žalobkyně nájem ukončila v říjnu 2023, od té doby tam nikdo nebydlel. Svědkyně uvedla, že na konci října 2023 sháněla bydlení pro přítele, kontaktovala proto žalovanou, jestli by bylo možné se na byt podívat. Podívali se na něj, ale nakonec to nedopadlo. Byt na svědkyni působil omšelým dojmem, bylo vidět, že se o něj nikdo moc nestaral. Sama uvedla, že když se nastěhovala do svého bytu, tak vše uklidila, vymalovala, to samé by učinila, když by ho předávala. Tady na tom bytě bylo vidět, že by tam pár hodin určitě úklidem strávila, než by se tam nastěhovala. Svědkyně uvedla, že neví, zda tam byly nějaké zjevné závažné vady, ale byl zanedbaný, určitě nebyl ve stavu způsobilém k předání. O dalších prohlídkách v bytě svědkyně neví, ale zhruba dva až tři měsíce poté v bytě byli malíři. Zdravili se. S paní žalovanou svědkyně hovořila naposledy v prosinci 2024. Chtěla vědět, zda je ten byt volný. Žalovaná jí ale sdělila, že v bytě se musí ještě provést opravy podlah. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně nebyla jako sousedka moc příjemná. Když se potkaly, tak zdravila spíš její dcera Vendulka. Minimálně dvakrát přitom zvažovala, že zavolá na policii nebo sociální odbor, protože křičela na dceru. Opakovaně se stalo, že s paní , jméno FO, vyběhly v důsledku toho řevu na chodbu a zjišťovaly, co se děje. Žalobkyně často křičela a mlátila do věcí. Při předání dcery bývalému partnerovi rovněž docházelo ke konfliktům. Byla tam často i policie. Pod pojmem „byt způsobilý k předání“ si svědkyně přestavuje, že byt bude v takovém stavu, aby se do něho mohla nastěhovat, případně že bude ve stavu, v jakém jej přebíral předchozí nájemník. Nicméně uvedla, že neví, v jakém stavu jej žalobkyně přebírala. Vymalování přitom bere jako běžnou část úpravy bytu při předání. Dle názoru svědkyně nebyl ten byt způsobilý k předání v tom směru, že to byl špinavý byt. Ten byt nepůsobil hezky. Měla za to, že v tu dobu byl zcela vyklizený a měla pocit, že žalovaná se tehdy omlouvala za stav, v jakém byt je. Říkala, že je třeba minimálně vymalovat a provést opravy podlah.

10. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je předsedkyní SVJ. Uvedla, že neví, kdy žalobkyně opustila byt žalované, který se nachází ve čtvrtém nadzemním patře. V bytě nikdy nebyla. Neví, jaká byla žalobkyně jako nájemnice, ani to, zda v bytě probíhala nějaká rekonstrukce. Nicméně po paní žalobkyni v bytě nikdo nebydlel, až nyní asi od 20. ledna v bytě někdo bydlí. Spolupráce s paní žalovanou je bezproblémová. Závěrem uvedla, že v minulosti s žalobkyní byly nějaké problémy. Údajně měla křičet po holčičce. Nebyla si však vědoma toho, že by někdo hlásil problémy ohledně soužití.

11. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem předmětného bytu.

12. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 1. 8. 2020 mezi žalobkyní jakožto nájemcem a žalovanou jakožto pronajímatelem soud zjistil, že žalovaná přenechal žalobkyni k užívání byt, přičemž žalobkyně se zavázala jí za to hradit měsíční nájemné ve výši 5 022 Kč, a dále měsíční zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu v celkové výši 2 978 Kč. Nájem byl sjednán na dobu určitou v trvání jednoho roku s počátkem od 1. 8. 2020. Strany si mezi sebou sjednaly kauci ve výši dvouměsíčního nájemného včetně záloh na plnění spojená s užíváním bytu (16 000 Kč) k zajištění nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných závazků v souvislosti s nájmem, která byla nejpozději do konce srpna 2020. Žalovaná se zavázala po skončení nájmu vrátit žalobkyni nebo jejímu právnímu nástupci kauci s příslušenstvím, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k čerpání prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu.

13. Ze smlouvy o poskytnutí a přijetí nadačního příspěvku ze dne 20. 8. 2020 uzavřené mezi Nadací , jméno FO, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , , adresa, , IČO , IČO, jako nadací a žalobkyní jako příjemcem bylo zjištěno, že nadace se zavázala poskytnou žalobkyni nadační příspěvek v maximální výši 16 000 Kč, a to účelově na podporu rodiny v krizové situaci.

14. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 8. 7. 2021 mezi žalobkyní jakožto nájemcem a žalovanou jakožto pronajímatelem soud zjistil, že žalovaná přenechal žalobkyni k užívání byt, přičemž žalobkyně se zavázala jí za to hradit měsíční nájemné ve výši 5 022 Kč, a dále měsíční zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu v celkové výši 2 978 Kč. Nájem byl sjednán na dobu určitou v trvání tří let s počátkem od 1. 8. 2021. Strany si mezi sebou sjednaly kauci ve výši dvouměsíčního nájemného včetně záloh na plnění spojená s užíváním bytu (16 000 Kč) k zajištění nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných závazků v souvislosti s nájmem, kterou žalobkyně dle smlouvy složila při podpisu smlouvy ze dne 1. 8. 2020, viz bod VI. 6. smlouvy ze dne 8. 7. 2021. Žalovaná se zavázala po skončení nájmu vrátit žalobkyni nebo jejímu prvnímu nástupci kauci s příslušenstvím, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k čerpání prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu.

15. Z dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi stranami dne 31. 10.2023 soud zjistil, že strany ukončily ke dni 31. 10. 2023 vzájemný nájemní vztah ze shora uvedené smlouvu o nájmu bytu ze dne 1. 8. 2021. Dále se dohodly, že kauce, pokud při převzetí bytu nebudou shledány žádné nedostatky, bude vrácena v měsíci listopadu spolu s předložením vyúčtování elektřiny a plynu. Náklady za otop, světla, teplou a studenou vodu pak měly být vyúčtovány v dubnu 2024. Dále se strany dohodly, že z kauce budou uhrazeny opravy – malování a oprava kuchyně polep.

16. Z výpisu komunikace mezi účastníky řízení z období předcházející dni 26. 4. 2024 do 30. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se domáhala zaslání vyúčtování z SVJ, k čemuž žalovaná sdělila, že vyúčtování ještě neproběhlo. Žalobkyně o vyúčtování následně žádala dne 26. 4. 2024, 27. 4. 2024, 28. 4. 2024 a 30. 4. 2024. Reakce žalované na předmětné žádosti v předložené komunikaci, pokud jde o dny 26. 4., 27. 4. a 28. 4., není žádná. V žádosti ze dne 28. 4. 2024 se žalobkyně domáhala předložení vyúčtování do 30. 4. 2024, kdy žádala o poslání vyúčtování a přeplatku a také poslání kauce. Zároveň žalované sdělila, že pokud v dané době nedojde k uhrazení kauce a předložení podkladů, bude po žalované požadovat též zákonem danou denní pokutu, a to z kauce od 1. 11. 2023 a z vyúčtování SVJ od 1. 5. 2024.

17. Z emailu ze dne 30. 4. 20254 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila osobě s emailovou adresou evikpajkuvemial.cz že k tomuto dni mělo dojít k zaslání vyúčtování, přeplatku a kauce. Jelikož se tak nestalo, předává celou věc právníkovi.

18. Z emailu ze dne 13. 5. 2024 bylo zjištěno, že z emailu , e-mail, přišla na email žalobkyně zpráva, že tohoto dne došly finanční prostředky k vyúčtování za rok 2023. Dle dřívější komunikace přeposílá dotyčná osoba vyúčtování, dále zasílá spotřeby. Peníze byly zaslány žalobkyni na účet.

19. Z komunikace mezi účastníky řízení ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že v bytě našla vícero závad jako vzpříčené okno s jinou ručkou, rozbitou bílou skříň, zbarvenou světlou židli a záchod, který nelze vyčistit. Žalovaná se dotazovala žalobkyně, proč tyto závady neoznámila a sdělila, že tyto náhrady půjdou z kauce a pokud by nestačila, předloží žalobkyni nedoplatek k úhradě. Žalobkyně téhož dne reagovala tak, že na židlích měla látkové potahy, bílá skříň je v pořádku, a navíc se na ní žalovaná sama dívala a WC bylo umyté. Dále sdělila žalované, že domluva byla na vymalování bytu a výměna polepu v kuchyni. Žalovaná odpověděla, že vady byly skryté a žalobkyně je měla opravit nebo to oznámit. V reakci žalobkyně sdělila, že se o žádné skryté vady nejednalo, žalovaná si vše prohlédla a nikde nic nebylo, takže s výhradami absolutně nesouhlasí. Závěrem uvedla, že souhlasí s výmalbou bytu a výměnou polepu v kuchyni.

20. Z faktury č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2024 bylo zjištěno, že dodavatel , jméno FO, , IČO , IČO, vystavil žalované jako odběrateli fakturu na částku 25 300 Kč. Fakturovány bylo provedení oprav a maleb bytu na adrese , adresa, – oprava zdí a strupů v částce 5 800 Kč, oprava tapet v částce 1 860 Kč, oprava koupelny v částce 1 920 Kč, malby dvojnásobné v částce 14 520 Kč a doprava 1 200 Kč. Faktura byla splatná dne 30. 9. 202421. Z potvrzení o provedení platby ze dne 25. 9. 2024 bylo zjištěno, že z účtu na jméno žalované byla dne 23. 9. 2024 provedena úhrada částky 25 300 Kč na účet č. , č. účtu, .

22. Z fotografií na č. l. 33–37 soud zjistil, že zachycují blíže nespecifikovaný bytu a nenesou ani časové razítko. Konkrétně zachycují zdi, vodovodní baterii, poškozenou židli, sporák s očouzenou tapetou, poškozenou kuchyňskou linku, odřenou zeď nad topením a odlupující se omítku u podlahy.

23. Z vyúčtování měsíční spotřeby spojené s bytem na č. l. 63–67 bylo zjištěno, že v měsíci lednu 2024, únoru 2024, květnu 2024, červenci 2024 a říjnu 2024 byla v předmětném bytě nulová spotřeba studené vody, teplé vody a tepla.

24. Z vyúčtování právních služeb advokátní kanceláří , právnická osoba, . č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná si v souvislosti s projednávanou věcí vyžádala sepis vyjádření, za který měla uhradit částku 2 105 Kč, což žalovaná učinila dle potvrzení Raiffeisenbank dne 26. 9. 2024.

25. Ze záznamu z jednání – číslo pojistné smlouvy 4684533166 ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně si sjednala u , právnická osoba, pojištění majetku a odpovědnosti v běžném občanském životě a odpovědnost z nemovitostí, viz pojistná smlouva č. , hodnota, . Pojištění konkrétně zahrnovala pojištění domácnosti , adresa, v , adresa, , a to do výše 300 000 Kč. Limit plnění pro odpovědnost v občanském životě činil 6 000 000 Kč. Roční pojistné činilo 1 112 Kč před slevou, 756 Kč po slevě s počátkem pojištění dne 27. 8. 2021.

26. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastnice řízení spolu dne 1. 8. 2020 uzavřely smlouvu o nájmu bytu. Nájem byl sjednán na dobu jednoho roku. Strany si mezi sebou sjednaly kauci ve výši dvouměsíčního nájemného včetně záloh, tj. 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto kauci po skončení nájmu vrátit žalobkyni, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k čerpání prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu. Žalobkyni byly finanční prostředky na složení kauce ve výši 16 000 Kč poskytnuty na základě smlouvy o poskytnutí a přijetí nadačního příspěvku Nadací , jméno FO, , Anonymizováno, dne 20. 8. 2020. Dne 8. 7. 2021 došlo mezi účastnicemi řízení k uzavření nové smlouvy o nájmu předmětného bytu, kdy nájem byl sjednán na dobu určitou v trvání tří let s počátkem od 1. 8. 2021. Strany si mezi sebou opět sjednaly kauci ve výši dvouměsíčního nájemného včetně záloh na plnění spojená s užíváním bytu, tedy 16 000 Kč, kterou jak konstatováno v bodě VI. 6. smlouvy již byla složena k podpisu předchozí smlouvy o nájmu dne 1. 8. 2020. Žalovaná se opět zavázala po skončení nájmu vrátit žalobkyni nebo jejímu právnímu nástupci kauci s příslušenstvím, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k čerpání prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu. K ukončení smlouvy o nájmu bytu došlo na základě dohody ze dne 31. 10. 2023. V rámci této dohody bylo ujednáno, že kauce, pokud při převzetí bytu nebudou shledány žádné nedostatky, bude vrácena v měsíci listopadu spolu s předložením vyúčtování elektřiny a plynu. Dále se strany dohodly, že z kauce budou uhrazeny opravy v podobě malování a opravy polepu v kuchyni. Dne 1. 11. 2023 spolu účastnice řízení vedly komunikaci stran zjištěných závad, jejichž existenci, resp. odpovědnost za ně žalobkyně odmítla. Souhlasila nicméně s výmalbou bytu a výměnou polepu v kuchyni. Mezi další skutková zjištění lze zařadit skutečnost, že žalobkyně u , právnická osoba, uzavřela pojistnou smlouvu č. , hodnota, ohledně pojištění domácnosti předmětného bytu s počátkem pojištění 27. 8. 2021. Z vyúčtování měsíční spotřeby spojené s bytem bylo zjištěno, že byt nebyl v měsíci lednu 2024, únoru 2024, květnu 2024, červenci 2024 a říjnu 2024, tedy poté co jej opustila žalobkyně, zjevně obýván, což bylo potvrzeno nejen žalovanou, ale též svědeckou výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, a také , jméno FO, . , jméno FO, za opravy bytu žalované vystavil dne 22. 9. 2024 fakturu č. , hodnota, na částku 25 300 Kč. Fakturovány bylo provedení oprav a maleb bytu na adrese , adresa, – oprava zdí a stropů v částce 5 800 Kč, oprava tapet v částce 1 860 Kč, oprava koupelny v částce 1 920 Kč, malby dvojnásobné v částce 14 520 Kč a doprava 1 200 Kč. Faktura byla splatná dne 30. 9. 2024. Žalovaná tuto fakturu uhradila dne 23. 9. 2024. Dále bylo zjištěno, že mezi účastnicemi v období předcházející dni 26. 4. 2024 do 30. 4. 2024 probíhala komunikace, kdy se žalobkyně domáhala zaslání vyúčtování z SVJ. Kdy toto bylo žalobkyni ze strany žalované zasláno až dne 13. 5. 2024, a to po opakovaných urgencích dne 26. 4. 2024, 27. 4. 2024, 28. 4. 2024 a 30. 4. 2024. Dne 28. 4. 2024 se žalobkyně mj. domáhala zaslání kauce.

27. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

28. Podle § 2243 o. z. je byt je způsobilý k nastěhování a obývání, odpovídá-li ujednáním ve smlouvě, a není-li nic ujednáno, je byt způsobilý k nastěhování a obývání, pokud je čistý a ve stavu, který se obvykle považuje za dobrý, a pokud je zajištěno poskytování nezbytných plnění spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisících.

29. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Dle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

30. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

31. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a to přesto, že dospěl k závěru o tom, že byt, tak jak jej žalobkyně předala žalované nebyl k předání způsobilý. Ačkoliv s tím žalobkyně nesouhlasí a existenci vad tvrzených žalovanou popírala, dospěl soud k závěru, že svá tvrzení v tomto směru nijak neprokázala. Předně je třeba považovat za vyvrácené její úvahy v tom směru, zda po ní v bytě někdo nebydlel. Z předložených vyúčtování energií, jakož i ze svědeckých výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, , jméno FO, a konečně i samotné žalované je zřejmé, že byt nebyl obýván, a tedy ani pronajímán jiné osobě. Svědkyně , jméno FO, , která byt navštívila bezprostředně v době po odchodu žalobkyně potvrdila, že ačkoliv si zjevných vad nevšimla, byt působil zanedbaně a omšele, negativně se vyjádřila také o tapetě v kuchyni. Byť se subjektivní náhledy na slovo „čistý či uklizený“ samozřejmě liší osoba od osoby, je zřejmé, že byt dle svědkyně svým stavem zjevně nenaplňoval dikci ust. § 2243 o čistém bytě ve stavu, který lze obvykle považovat za dobrý. Skutečnost, že byt vyžadoval zásadnější rekonstrukci, a to i v podobě výmalby, potvrdil též svědek , jméno FO, a dokládá jej i jím vystavená faktura s výčtem provedených oprav. Soud přitom z jeho výpovědi nenabyl dojmu, který se žalobkyně snažila vyvolat, tedy že by snad svědek byl v jakémkoliv bližším vztahu k žalované, a to mj. i z toho důvodu, že nepotvrdil slova žalované o tom, že jej kontaktovala již bezprostředně po ukončení nájmu žalobkyní. Naopak svědek výslovně potvrdil, že byl za účelem provedení oprav kontaktován až o prázdninách roku 2024. Je tedy zřejmé, že tato výpověď je v tomto směru de facto v neprospěch žalované, a proto soud o její pravdivosti na rozdíl od žalobkyně nepochybuje. Ohledně stavu bytu pak lze nepřímo poukázat i na předložené fotografie, byť soud na tomto místě uznává, že jsou nedatované a poskytují tak spíše představu o samotném bytu než přesný stav údajných závad. Soud má tedy za to, že žalobkyně žalované nepředala byt v takovém stavu, aby mohl být bez dalšího dále pronajat. V tomto směru má tedy soud za prokázané, že byt vyžadoval určité opravy, a to minimálně v rozsahu malování a opravy polepu za sporákem, tedy v rozsahu oprav, na nichž se koneckonců účastnice dohodly v dohodě o ukončení nájmu i komunikaci ze dne 1. 11. 2023. Právě i z této dohody, resp. komunikace lze koneckonců dovodit, že sama žalobkyně potřebu těchto oprav uznala. V obecné rovině by tak žalovaná nárok na započtení nákladů za provedené opravy, a to pouze v rozsahu malování a polepu v kuchyni, neboť na jiných opravách se účastnice nedohodly, nepochybně měla. Dle faktury č. , hodnota, , jméno FO, byt tak žalované v rámci zápočtu na složenou jistotu vznikl nárok na částku 16 380 Kč (oprava tapet 1 860 Kč a malby dvojnásobné 14 520 Kč), což by i bez započtení dopravy (1 200 Kč), na kterou by jistě nárok vznikl rovněž, převýšilo výši složené jistoty. Pro úplnost řečeno, soud nepovažuje požadovanou cenu za malování za přemrštěnou, neboť odpovídá realitě doby.Nicméně bez ohledu na tyto skutečnosti soud nemohl podanou žalobu zamítnout, a to z následujících důvodů. Předně je třeba konstatovat, že v samotné smlouvě o nájmu ze dne 1. 8. 2021 se žalovaná zavázala po skončení nájmu vrátit žalobkyni kauci s příslušenstvím, pokud finanční prostředky nebyly oprávněně čerpány, případně došlo-li k čerpání prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do jednoho měsíce po skončení nájmu. Ve shodě s tímto ujednáním se na tomtéž se žalobkyní dohodly i v dohodě o ukončení nájmu. Z předložené komunikace účastnic je však zřejmé, že k vrácení kauce nedošlo ještě ani dubnu 2024, kdy měly být proúčtovány náklady za otop, světla a teplou a studenou vodu. Z předložené faktury č. , hodnota, a svědecké výpovědi je zřejmé, že k opravám bytu došlo až v září 2024, tedy takřka po roce od doby, kdy se z něho žalobkyně vystěhovala. Přitom teprve provedením oprav a vystavením předmětné faktury bylo postaveno na jisto, že pohledávka žalované skutečně existuje a také v jaké výši. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalované, nadto neprokázané, o tom, že jí měl svědek , jméno FO, , již v listopadu 2023 sdělit odhad ceny oprav, z něhož si odvodila závěr o tom, že složenou kauci nebude třeba žalobkyni vracet, neboť opravy výši kauce převýší. Do doby provedení oprav a jejich vyčíslení se tak jednalo o pohledávku zjevně nejistou, neboť se dost dobře mohlo ukázat, že cena oprav bude nižší, než se žalovaná domnívala, a tedy by žalobkyni nárok na vrácení alespoň části jistoty mohl vzniknout. Existence pohledávky žalované tedy byla postavena na jisto až vystavením předmětné faktury č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2024, tj. v době, kdy již byla ze strany žalobkyně tři měsíce podána ve věci žaloba u zdejšímu soudu a týden poté, co by byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná uvedla, že si je vědoma, že kauci měla proúčtovat do konce listopadu, nicméně tak nemohla učinit z důvodu nedostatku prostředků, neboť kupovala vůz a také proto, že výslovně trvala na tom, aby opravy provedl , jméno FO, , s nímž měla v minulosti dobré zkušenosti. Soud chápe, že sehnat v dnešní době šikovného řemeslníka ve lhůtě jednoho měsíce není snadné, a přestože by nebylo dodrženo smluvní ujednání, byl by snad ochoten akceptovat, kdyby k provedení oprav a proúčtování kauce došlo bezprostředně poté, tedy ještě do konce roku 2023. K tomu ovšem nedošlo a nedošlo k tomu dokonce ani do dubna 2024, kdy byly žalobkyni vyúčtovány poslední náklady v souvislosti s bytem. Uváděné důvody jsou snad z pozice majitelky bytu pochopitelné, nicméně při nejistotě ohledně existence a ceny oprav, a tedy v konečném důsledku jistoty v otázce vrácení či nevrácení alespoň části kauce z pohledu nájemce irelevantní. Ačkoliv tedy soud uzavřel, že by při dodržení smluvních ujednání žalované nárok na zápočet plné výše kauce vznikl, nemůže odhlédnout od skutečnosti, že smluvní ujednání dodržena nebyla, kauce nebyla vrácena ve stanovené lhůtě nebo v bezprostřední souvislosti s ní. Až takřka po roce bylo postaveno na jistota, že pohledávka žalované za žalobkyní vůbec existuje, a tedy v kontextu smlouvy nemohla být řádně započtena, což ve shodě i s uváděným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Z uvedeného důvodu soud rozhodl o tom, že je povinností žalované složenou jistotu v plné výši žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení počínaje dnem 1. 12. 2023, neboť teprve tímto dnem, resp. uplynutím měsíce listopadu, se žalovaná dostala do prodlení s vrácením složené kauce. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a de facto i ve výroku II v němž zamítl nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení požadovaný od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023.

32. Pokud jde o výrok III tohoto rozsudku, soud při vyhlašování rozsudku přehlédl skutečnost, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2024, č.j. 0 Nc 3008/2023-26 osvobozena od placení soudních poplatků a ve věci jí byl ustanoven advokát. Z uvedeného důvodu tak s ohledem na výsledek řízení není žalovaná povinna hradit náklady řízení do rukou zástupce žalobkyně, neboť jeho náklady s ohledem na ustanovení ve věci hradí stát. Žalované tedy povinnost uhradit soudní poplatek a náklady spojené se zastoupením žalobkyně vzniká vůči státu viz § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o přechodu poplatkové a nákladové povinnosti. Tato zjevná nesprávnost formulačního výroku bude proto opravena samostatným opravným usnesením a současně bude doplňujícím usnesením rozhodnuto o přiznání náhrady nákladů řízení ustanovenému zástupci a svědků.Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady zástupce žalobce dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT“), a to konkrétně ve znění do 31. 12. 2014 a ve znění účinném od 1. 1. 2025. Jde o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 1 740 Kč počítáno z tarifní hodnoty 16 000 Kč [1 500 + (6 x 40)] první porada s klientem vč. převzetí a přípravy zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 31. 10. 2024 a 28. 1. 2025 (2h), nahlížení do spisu dne 6. 11. 2024 a vyjádření ze dne 13. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. b), d), f) a g) AT), tj. celkem 12 180 Kč (jednání dne 28. 1. 2025 přesáhlo 2h, tedy 7 x 1 740 Kč) a o náhradu hotových výdajů spojených s každým z celkem 6 úkonů, kdy 5 z těchto úkonů je v sazbě 300 Kč, počínaje dnem 1. 1. 2025 pak náhrada hotových výdajů v souvislosti s účastí u soudního jednání dne 28. 1. 2025 činí nově 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 2 400 Kč. Ustanovenému zástupci též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 6 půlhodin (dvě jednání u soudu dne 31. 10. 2024, 28. 1. 2025 a první porada s klientkou dne 5. 6. 2024) dle § 14 odst. 3, tj. celkem 700 Kč [(4 x 100) + (2 x 150)] a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 398/2023 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 a § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 2 x 39 km na trase , adresa, a zpět, k první poradě s klientem a jednání dne 31. 10. 2024 celkem 669,21 Kč {78 x [5,6 + (0,078 x 38,20)]} a dále dle § 1 vyhl. č. 475/2024 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce za ujetých 39 km na trase , adresa, a zpět, k jednání dne 28. 1. 2025 celkem 337,76 Kč {39 x [5,8 + (0,078 x 34,70)]}. Náhrada cestovného tak celkem činí 1 006,97 Kč (669,21 + 337,76), tj. 1 007 Kč. Konečně ustanovenému zástupci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 420 Kč [0,21 x (12 180 + 2 400 + 700 + 1 007)]. Ustanovený zástupce požadoval přiznání náhrady též v souvislosti s vyjádřením soudu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, a to ve výši 1 740 Kč + 300 Kč na náhradě hotových výdajů, celkem tedy 2 040 Kč. Nárok na tento úkon nicméně soud nepřiznal, neboť s jeho učiněním nebylo spojeno vyjádření, které by nezbytně vyžadovalo odborných kvalit ustanoveného zástupce. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 19 707 Kč (12 180 + 2 400 + 700 + 1 007 + 3 420). Náklady řízení považuje soud v této výši za oprávněné, a proto je přiznal ustanovenému zástupci samostatným doplňujícím usnesením. S ohledem na tuto skutečnost tak vznikla žalované povinnost uhradit státu náklady řízení v předmětné výši s ohledem na shora uvedené, a to vč. náhrady soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích s přihlédnutím k položce 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Celková výše nákladů řízení činí 20 707 Kč.

33. Výrokem IV pak uložil soud žalované povinnost uhradit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, náklady spojené s účastí svědků , jméno FO, a , jméno FO, u jednání dne 28. 1. 2025., jméno FO, po provedeném výslechu požádala o svědečné ve formě cestovného a náhrady ušlého výdělku.Z čestného prohlášení svědkyně a potvrzení jejího zaměstnavatele soud zjistil, že svědkyně je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , přičemž její pracovní doba v den předvolání k soudu činila 8:00h (od 8:00 do 16:30), vč. půlhodinové přestávky na jídlo a oddech. Dle potvrzení zaměstnavatele činí průměrný hrubý hodinový výdělek svědkyně 342,08 Kč, místo výkonu zaměstnání , adresa, .Podle § 139 odst. 1 věty prvé o. s. ř. svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné).Při rozhodování o výši náhrady ušlého výdělku vzal soud v úvahu, že jednání, kterého se svědkyně účastnila, bylo zahájeno ve 9:10 hod, přičemž svědkyně byla předvolána na 9:00 hod., výslech byl ukončen zhruba v 10:

15. S ohledem na místo výkonu zaměstnání v , adresa, a dostupné dopravní spojení je evidentní, že svědkyně v den výslechu do zaměstnání dopoledne vůbec nenastoupila a vrátit se do zaměstnání tak mohla nejdříve ve 11:00 hod.Svědkyně v souvislosti s předvoláním k jednání tedy zameškala v zaměstnání dobu od 8:00 do 11:00, tj. 3 hod. Soud proto vypočetl ušlý výdělek svědkyně za zameškanou dobu na částku 1 026 Kč hrubého (3 x 342,08 Kč) a tuto částku svědkyni jako svědečné v podobě náhrady mzdy přiznal. Pokud jde o cestovní výlohy, svědkyně cestovala k soudu osobním automobilem, aniž by však měla pro jeho užití předchozí souhlas předsedy senátu, pročež jí byly náklady proplaceny dle v ceně jízdného veřejnou hromadnou dopravou a za využití informací ze systému www.idos.cz, www.iredo.info kdy jízdné autobusem na trase , adresa, činí 40 Kč za jednu cestu, celkem tedy 80 Kč. Tuto částku tedy soud svědkyni rovněž přiznal. S ohledem na shora uvedené soud svědkyni přiznal svědečné ve výši 1 106 Kč (1026 + 80)., jméno FO, po provedeném výslechu požádala o svědečné ve formě cestovného a náhrady ušlého výdělku.Z čestného prohlášení svědkyně a potvrzení jejího zaměstnavatele soud zjistil, že svědkyně je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , přičemž její pracovní doba v den předvolání k soudu činila 8:00h (od 7:00 do 15:00), vč. neplacené půlhodinové přestávky na jídlo a oddech. Dle potvrzení zaměstnavatele činí průměrný hrubý hodinový výdělek svědkyně 194,73 Kč, místo výkonu zaměstnání adresa zaměstnavatele v , adresa, .Při rozhodování o výši náhrady ušlého výdělku vzal soud v úvahu, že jednání, kterého se svědkyně účastnila, bylo zahájeno ve 9:10 hod, přičemž svědkyně byla předvolána na 9:00 hod., výslech započal kolem 10:15 hod. a byl ukončen zhruba v 10:30 hod. S ohledem na místo výkonu zaměstnání v , adresa, a dostupné dopravní spojení je evidentní, že svědkyně v den výslechu do zaměstnání dopoledne vůbec nenastoupila a vrátit se do zaměstnání tak mohla nejdříve ve 11:00hod.Svědkyně v souvislosti s předvoláním k jednání tedy zameškala v zaměstnání dobu od 7:00 do 11:00, tj. 4 hod. Soud proto vypočetl ušlý výdělek svědkyně za zameškanou dobu na částku 779 Kč hrubého (4 x 194,73 Kč) a tuto částku svědkyni jako svědečné v podobě náhrady mzdy přiznal. Pokud jde o cestovní výlohy, svědkyně cestovala k soudu osobním automobilem, aniž by však měla pro jeho užití předchozí souhlas předsedy senátu, pročež jí byly náklady proplaceny v ceně jízdného veřejnou hromadnou dopravou a za využití informací ze systému www.idos.cz, www.iredo.info, kdy jízdné autobusem na trase , adresa, činí 40 Kč za jednu cestu, celkem tedy 80 Kč. Tuto částku tedy soud svědkyni rovněž přiznal. S ohledem na shora uvedené soud svědkyni přiznal svědečné ve výši 859 Kč (779 + 80).Jelikož soud přiznal v rámci svědečného svědkyni , jméno FO, a , jméno FO, celkem částku 1 965 Kč (1 106 + 859) a žalobkyně byla ve sporu úspěšná, vznikla povinnost k úhradě této částky žalované. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.