16 C 1/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený zmocněncem jméno příjmení , narozeným dne datum bytem adresa o zaplacení 792 156 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 792 156 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 792 156 Kč s příslušenstvím jako regresní náhrady za vyplacené pojistné plnění. Tvrdila, že dne 28. 7. 2017 žalovaný způsobil při svařování nebo řezání kovové konstrukce zárubně dvoukřídlých vrat požár tryskacího boxu práškové lakovny v budově průmyslového objektu na parcele č. st. [číslo] na ulici [anonymizováno] [adresa] v [obec], jehož provozovatelem je [právnická osoba] [rok] [anonymizováno]. Této společnosti vznikla požárem škoda na tryskacím boxu a strojním zařízení. Tato společnost měla uzavřenou pojistnou smlouvu s žalobkyní, která po odpočtu podpojištění vyplatila pojistné plnění ve výši 792 156 Kč. Na předmětu svařování byl dřevěný rám, tedy hořlavá látka, jednalo se tedy o svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření. Žalovaný měl tedy zajistit požární dohled po dobu 8 hodin po skončení svařování, což neučinil. Žalovaný svařoval bez platného svářečského průkazu. K úhradě částky 792 156 Kč byl žalovaný vyzván, ale marně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukazoval na to, že byl uznán přestupkově vinným toliko za svařování bez průkazu. V příkazu HZS Pardubického kraje ze dne 4. 5. 2018 je dle žalovaného popřeno, že by jednáním žalovaného vznikla škoda. Žalovaný prováděl jednoduchou práci, navaření čtyř pantů. Žalovaný zjišťoval materiálové složení zařízení, na kterém prováděl práci, dotazem na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který mu sdělil, že se jedná o celoplechovou konstrukci s nehořlavou výplní. Po skončení svařování žalovaný dvakrát prolil místo svařování a poté řekl zaměstnancům provozovny, aby to ještě prolili wapkou a aby to každé dvě hodiny kontrolovali.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů a nesporných tvrzení učinil následující zjištění:

4. Mezi stranami nebylo sporné, že žalovaný dne 28. 7. 2017 prováděl svařování na dvoukřídlých vratech tryskacího boxu v areálu [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] v [obec]. Nebylo sporné, že tryskací box téhož dne vyhořel.

5. Z oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dnů 4. 11. 2017 (č. l. 10) a 9. 10. 2017 (č. l. 12 vz.) soud zjistil, že pojišťovna nejprve rozhodla o vyplacení pojistného plnění 583 911 Kč a posléze o vyplacení doplatku 208 245 Kč [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] za požár tryskacího boxu.

6. Z vyjádření HZS Pardubického kraje ze dne 31. 8. 2017 (č. l. 14) soud zjistil, že požár vznikl v rozmezí 15:30- 16:30 hod. Vlastníkem objektu a zároveň statutárním orgánem provozovatele je [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jako příčina požáru je v tomto vyjádření označeno svařování nebo řezání kovové konstrukce zárubně dvoukřídlých vrat. Požárem byl poškozen tryskací box včetně vybavení a část obvodové konstrukce objektu lakovny. U [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] nebylo zjištěno porušení předpisů a norem na úseku požární ochrany. Žalovaný porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

7. Ze smlouvy o dílo [číslo] [rok] dne 20. 9. 2007 (č. l. 17 vz.) soud zjistil, že komponenty lakovací linky na nanášení práškových barev dodala [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] s [anonymizováno].

8. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 7. 8. 2017 (č. l. 19) soud jistil, že cena opravy tryskacího boxu byla odhadnuta na 1 041 226 Kč.

9. Z příkazu HZS Pardubického kraje ze dne 4. 5. 2018 (č. l. 64) soud zjistil, že žalovaný spáchal přestupek podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o požární ochraně – dne 28. 7. 2017 přibližně od 10:00 do 14:00 hod. prováděl svářečské práce bez platného svářečského průkazu. V odůvodnění příkazu bylo uvedeno, že příčina vzniku požáru nebyla přesně zjištěna, neboť vedle verze svařování kovové konstrukce a této činnosti předcházející řezání či broušení kovové konstrukce dvoukřídlých vrat nelze s jistotou vyloučit ani verzi úmyslného zapálení ze strany neznámé osoby. Dle odůvodnění příkazu nebylo prokázáno, že v přímém důsledku přestupku došlo ke vzniku škody.

10. Z odborného vyjádření HZS k požáru ze dne 30. 7. 2017 (č. l. 76) soud zjistil, že žalovaný neměl od roku 1995 přezkoušení odborné způsobilosti ke svařování. Požárním ohniskem byla svislá konstrukce tryskacího boxu vedle pravého křídla ocelových vrat, kriminalistickým ohniskem byl pravý horní svár na ocelové zárubni při pohledu zvenčí. Iniciátorem požáru byla mechanická jiskra z řezání či broušení kovů nebo žhavá okuje od svařování. Činnost předcházející požáru byla popsána tak, že dne 28. 7. 2017 probíhala do 10:00 hod činnost zaměstnanců, poté žalovaný s pomocníkem zahájili práce na výměně starých vrat za nové. Žalovaný nejdříve odřezával a obrušoval z původního rámu přebytečné železné části po starých vratech a následně k němu přivařoval novu kovovou zárubeň pro vrata nová. Práci skončili cca ve 14:00, poté odešli. Zaměstnanci lakovny místo svařování prolili vodou a následně také odešli. V rámci rozboru verzí je i přepis záznamu o podání vysvětlení žalovaného, který v podstatě odpovídá uvedenému popisu činností s tím, že je doplněno, že žalovaný při práci viděl kovovou konstrukci a o vnitřním dřevěném rámu nevěděl; Místo svařování prolil vodou z kyblíku a zaměstnancům lakovny řekly, aby to prolili wapkou. V 15:30 místo svařování kontroloval [jméno] [příjmení], který nezpozoroval žádné viditelné příznaky požáru. V době příjezdu první jednotky požární ochrany nebyla přítomna osoba, která by zajišťovala dohled po svařování. Svislá konstrukce tryskacího boxu obsahovala i hořlavé materiály – dřevěný rám, OSB desky a gumu. Z vnější strany byl plech a uvnitř stěny nehořlavá izolace, hořlavé matriály tedy nebyly zvenku viditelné. Zpráva nevyloučila možnost úmyslného zapálení třetí osobou, neboť od 15:30 do zjištění požáru zůstala vrata otevřená. Pokud by došlo k vyhodnocení podmínek požární bezpečnosti a zjištěn požární dohled pod dobu minimálně 8 hodin nedošlo by k rozšíření požáru. Požár se šířil prvotně ve stavební konstrukci, po jejím prohoření se rozšířil na technologické vybavení.

11. Ze záznamu o výslechu obviněného z přestupku (č. l. 89) soud zjistil, že obsahově zcela odpovídá přepisu uvedenému v odborném vyjádření z 30. 7. 2017.

12. Z výpisů pro dny 11. 10. 2017 (č. l. 95) a 6. 11. 2017 (č. l. 96) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na pojistném žalovanou částku.

13. Z projektu lakovací linky ze září 2007 dodaného [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] r.o. (č. l. 100) soud zjistil, že se jedná o projekt provozovny bez tryskacího boxu. Projekt neobsahuje údaje o materiálovém složení stěn provozovny.

14. HZS Pardubického kraje sdělením ze dne 8. 7. 2020 (č. l. 115) upozornil na odbornou literaturu, dle které povrchní pohled na oblast svařování může znamenat chybný závěr co do přítomnosti hořlavin uvnitř konstrukcí. Sdělení neuvádí konkrétní způsob zkoumání podmínek požární bezpečnosti, odkazuje na další odbornou literaturu a normu ČSN 050601.

15. Z normy ČSN 050601 (č. l. 116) soud zjistil, že tato technická norma upravuje bezpečnost při sváření kovů. Dle jejího čl. 3 .3.1 svářeč před zahájením práce zkontroluje, zda jsou v místě sváření odstraněné hořlavé látky, zda je zamezeno vzniku požáru nebo výbuchu a zda na svářečském pracovišti a v jeho okolí je zabezpečená předepsaná ochrana osob. Dle čl. 3 .6.1.3 se před zahájením svářecích prací musí vyhodnotit, zda v prostorách, ve kterých se bude svařovat, jakož i v přilehlých prostorách (nad, pod a vedle) nepůjde o práci se zvýšeným nebezpečím.

16. Z výslechu svědkyně por. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – vyšetřovatelky HZS (protokol na č. l. 120 a přepis audiozáznamu na č. l. 123) soud zjistil, že v místě požáru nebyly žádné viditelné hořlaviny. Teprve po požáru a rozebrání konstrukce bylo zjištěno, že tato konstrukce je vevnitř dřevěná. Svědkyně nevěděla, zda žalovaný zjišťoval přítomnost skrytých hořlavin. Po skončení svařování bylo místo prolito. Místo svařování bylo ke svařování připraveno. Žalovaný neměl jak zjistit, že jsou uvnitř hořlavé konstrukce. Pokud by to zjistil, mohlo dojít ke stanovení podmínek požární bezpečnosti. Kdyby byly podmínky stanoveny a zajištěn dohled, škoda by byla minimální. Svědkyně upozornila na nevhodnou formulaci vyhlášky – dle ní„ se mají“ stanovit podmínky požární bezpečnosti a není uvedeno, kdo je má stanovit. Proto také nedošlo k určení viníka požáru. V praxi to probíhá tak, že lepší firmy si to stanovují a hlídají samy, samy vystavují písemný příkaz ke svařování. Za 8 let praxe se svědkyně nesetkala s požárem vzniklým z důvodu skryté hořlaviny. Vizuální kontrola nestačí. Na místě požáru nebyly žádné stopy svědčící pro úmyslné zapálení třetí osobou.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (protokol na č. l. 120) soud zjistil, že svědek je kolega žalovaného, každý mají svoji firmu a příležitostně si vypomáhají. Žalovanému sám nabídl, že ve věci bude svědčit. Vypomáhal na místě svařování. Poté co přijel na místo, to již bylo nachystané ke svařování. Pláště konstrukce byly ze 30 % perforované korozí a nedodělaností tohoto pláště. Bylo vidět, že pod pláštěm je nehořlavé zateplení orsil. Perforace zakryli namočenými hadrami. Vedoucí lakovny [jméno] [příjmení] donesl dva kýble s vodou. Po přivaření řekli panu [příjmení], že místo je třeba 8 hodin hlídat. P. [příjmení] řekl (v podstatě rozkazovacím způsobem), že není třeba, aby tam zůstali, že hlídku zajistí. Pracovníci lakovny si před vrata dovezli wapku, místo prolili vodou. Ještě kolem 16 h volal pan [příjmení] z místa svařování, že je s prací spokojen a ubezpečil žalovaného a svědka, že hlídka pokračuje. Veškerou komunikaci zajišťoval žalovaný, byla to jeho zakázka. Sám na místě nesvařoval, pomáhal jako manipulátor. V místě kontrolovali podmínky požární bezpečnosti – betonová podlaha, ocelové opláštění, v perforaci viditelný orsil. Kdyby jim neřekli, aby že místo přebírají, žalovaný nebo on by tam zůstali na požární hlídce.

18. Z výslechu žalovaného (protokol na č. l. 137) soud zjistil, že předmětem objednávky byla výroba nových vrat. Původně měla být vrata osazena ráno, ale později bylo řečeno, že mají přijet až v 10 hod. Po příjezdu na místo ještě nebylo všechno přichystáno – na místě byly dřevěné kozy, které byly na jejich pokyn vyneseny. [příjmení] vrata byla na místě ještě osazena, proto se musela nejprve odříznout (to však mělo být již nachystáno) a teprve poté nahradit novými. Nová vrata dovezli již osazené v zárubních a na místě v několika bodech přivařili zárubně. U toho pomáhali dva lidé od objednatele. Za přítomnosti mistra dílny pana [jméno] se tázali, zda je tam nějaká hořlavina a bylo jim řečeno, že je to celé dřevěné. Také jim bylo řečeno, že se na místě provádí brokování, při kterém odlétají jiskry. V děrách v oplechování bylo vidět do části vnitřní konstrukce, přičemž nebyly patné žádné hořlaviny, naopak byla patrná nehořlavá výplň. Po skončení prací pokropili místa svařování a místo předali pracovníkům objednatele. Zároveň slíbili, že místo pokropí tlakovou hadicí. Za hodinu poté volal pan [příjmení], že je všechno v pořádku. Poté, co hasiči odstranili oplechování, vyšlo najevo, že uvnitř konstrukce byl naházený nepořádek (plasty, krabičky od cigaret). Neměl jak zjistit, co je uvnitř konstrukce, než dotazem. Po skončení prací je pracovníci objednatel v podstatě vyháněli a sdělili, že tam budou pracovat. S pracovníky objednatele neřešil, jak dlouho mají na místě zůstat, neboť nebylo stanoveno, že se jedná o místo se zvýšeným požárním nebezpečím.

19. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádnou skutečnost, která by měla vliv na posuzovanou věc.

20. Z učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

21. Žalovaný dne 28. 7. 2017 prováděl svařování na dvoukřídlých vratech tryskacího boxu v areálu [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] v [obec] (nesporná tvrzení). Žalovaný svařoval bez platného průkazu (příkaz HZS Pardubického kraje ze dne 4. 5. 2018). V důsledku svařování nebo tomu předcházejícímu řezání či broušení starých vrat došlo k požáru tryskacího boxu – soud vyloučil verzi úmyslného zapálení třetí osobou (na kterou odkazoval i žalovaný), neboť pro tento závěr nehovořil žádný důkaz (dle odborného vyjádření HZS k požáru ze dne 30. 7. 2017 bylo ohnisko uvnitř konstrukce v těsné blízkosti místa svařování, z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že na místě nebyly zjištěny žádné stopy zapálení objektu třetí osobou). Tryskací box byl oplechovaný, uvnitř byla ještě nehořlavá izolace a pod ní hořlavé materiály (odborné vyjádření HZS k požáru ze dne 30. 7. 2017). Před zahájením svařování nebyly na místě žádné jiné hořlaviny než ty skryté (výpověď svědkyně [příjmení]). Oplechování tryskacího boxu nebylo celistvé, v děrách byla vidět nehořlavá izolace (výpověď svědka [příjmení] a žalovaného, které odpovídají i vyjádření HZS co do materiálového složení boxu). Žalovaný se dotazoval na materiálové složení tryskacího boxu za přítomnosti mistra dílny (výpověď žalovaného, která je ve své zbývající části v souladu s ostatními důkazy a je vnitřně souvislá a logická – jediný nesoulad panuje mezi částí výpovědí žalovaného a výpovědí svědka [příjmení] týkající se pokynu pracovníkům objednatele k zajištění požární hlídky – důkaz takového pokynu by však byl ku prospěchu žalovaného minimálně v rovině případného spoluzavinění ze strany objednatele, který by hlídku nezajistil – pokud tedy žalovaný otevřeně uvedl, že takový pokyn nedával, neboť to s ohledem na jemu známé skutečnosti nebylo třeba, takto naopak jeho věrohodnost zvyšuje, neboť popřel skutečnost, která mu potenciálně mohla pomoci). Žalovaný nemohl podmínky požární bezpečnosti zjišťovat jinak než vizuálně či dotazem (destruktivní kontrola byla vyloučena z povahy věci, výkres dodaný k dotazu soudu dodavatelem lakovací linky se týkal jiného zařízení o délce 27 m – stěží se ke správnému výkresu mohl dostat žalovaný). Kdyby byly stanoveny podmínky požární bezpečnosti a na místě byla hlídka, byla by škoda minimální (výpověď svědkyně [příjmení], odborné vyjádření HZS k požáru ze dne 30. 7. 2017). Konkrétní postup při vyhodnocování požárního nebezpečí není stanoven ani technickou normou ČSN a soudu jej k jeho dotazu nesdělil ani HZS ani příslušnice HZS – vyšetřovatelka požárů svědkyně [příjmení]; vizuální kontrola je však nedostatečná (sdělení HZS Pardubického kraje ze dne 8. 7. 2020, výslech svědkyně [příjmení], technická norma ČSN 050601). Cena opravy vyhořelého boxu činila 1 041 226 Kč (zpráva [právnická osoba] ze dne 7. 8. 2017). Z této ceny byla částka 792 156 Kč proplacena poškozené společnosti žalobkyní (oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dnů 4. 11. 2017 a 9. 10. 2017 a výpisy pro dny 11. 10. 2017 a 6. 11. 2017). Žalovaný byl uznán přestupkově vinným toliko za přestupek spočívající ve svařování bez průkazu (příkaz HZS Pardubického kraje ze dne 4. 5. 2018).

22. Po právní stránce soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o požární ochraně“), a vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 87/2000 Sb.“).

23. Podle § 2820 odst. 1 OZ platí, že vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

24. Podle § 2910 OZ platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 2911 OZ platí, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

26. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně platí, že právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností.

27. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 87/2000 Sb. platí, že před zahájením svařování se vyhodnotí podmínky požární bezpečnosti v prostorech, ve kterých se bude svařovat, jakož i v přilehlých prostorech, zda se nejedná o svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření (§ 2 písm. g)). Při tom se hodnotí i požární nebezpečí, které představují hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích (např. stěnách, stropech, přepážkách). Změní-li se podmínky požární bezpečnosti v průběhu svařování, lze v něm pokračovat až po novém vyhodnocení a zajištění odpovídajících základních nebo zvláštních požárně bezpečnostních opatření.

28. Podle § 2 písm. g) uvedené vyhlášky platí, že proč účely vyhlášky se rozumí svařováním vyžadujícím zvláštní požárně bezpečnostní opatření - svařování v prostoru s nebezpečím požáru nebo výbuchu s následným požárem, včetně přilehlých prostor, vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření podle písmene f).

29. Podle § 2 písm. c) uvedené vyhlášky platí, že pro účely vyhlášky se rozumí prostorem s nebezpečím požáru - prostor stavebně oddělený i neoddělený včetně zařízení nebo jeho části (např. zásobník, větrací potrubí, potrubní rozvody), ve kterém se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující látky tuhé, kapalné nebo plynné anebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě používání dané svářečské technologie může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru.

30. Podle § 4 odst. 1 uvedené vyhlášky po skončení svařování vyžadujícího zvláštní požárně bezpečnostní opatření se v rámci požárního dohledu zkontroluje požární bezpečnost svářečského pracoviště i přilehlých prostorů a zajistí se požární dohled ve stanovených intervalech (příloha č. 1). Intervaly se stanoví se zřetelem na základní, případně specifické riziko svářečského pracoviště. Nejkratší doba požárního dohledu je 8 hodin. V odůvodněných případech, zejména při tepelném dělení kovů a u členitých prostorů, je třeba při stanovování doby, po kterou je třeba požární dohled provádět, přihlédnout k možnosti vzniku požáru i po 8 hodinách.

31. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že požární dohled je vykonáván osobou k tomu předem určenou s písemně stanovenými právy a povinnostmi při tomto dohledu. [ulice] dohled je vykonáván v průběhu svařování nepřetržitě. Při přerušení svařování nebo po jeho skončení se požární dohled vykonává po určenou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními.

32. Z citované úpravy vyplývá, že nezbytnou podmínkou pro vznik práva na regresní úhradu dle § 2820 odst. 1 OZ je vznik práva na náhradu škody na straně pojištěného vůči třetí osobě.

33. Z § 2910 OZ pak vyplývají čtyři předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody. Jsou jimi: zaviněné (1) a protiprávní (2) jednání, vznik škody (3), příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním a vznikem škody (4).

34. V posuzované věci je nepochybné, že došlo ke vzniku škody. Soud proto dále zkoumal, zda žalovaný jednal protiprávně a zaviněně a zda tu je příčinná souvislost. Za tímto účelem je nejprve nutné vyložit speciální úpravu zákona o požární ochraně a vyhlášky č. 87/2000 Sb.

35. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně zakotvuje pro fyzické osoby - podnikatele povinnost dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Byl to právě žalovaný, kdo v posuzované věci jako podnikatel prováděl činnost – svařování. Byl proto povinen dodržovat technické podmínky - ty jsou stanoveny ve vyhlášce č. 87/2000 Sb. A právě v tomto smyslu je třeba vykládat její obsah. Třebaže jednotlivá ustanovení uvedené vyhlášky používají k určení podmínek při svařování zvratných sloves („ se vyhodnotí, se zkontroluje“) a neoznačují tedy osobu, která má splnění těchto podmínek zajistit, musí to být ve smyslu citovaného ustanovení zákona o požární ochraně právě osoba, která bude provozovat upravovanou činnost (v tomto případě svařování), což byl žalovaný.

36. Žalovaný jednal v rozporu s vyhláškou č. 87/2000 Sb., když zahájil svařování, aniž mohl prokázat svoji odbornou způsobilost (bez platného svářečského průkazu - § 3 odst. 10 písm. d/ vyhl. č. 87/2000 Sb.), nicméně toto zaviněné a protiprávní jednání není v příčinné souvislosti se vznikem škody – požár by vznikl a rozšířil se ve stejném rozsahu i v případě, že by žalovaný měl platný svářečský průkaz (zde soud odkazuje na výstižné vyjádření svědkyně [příjmení]:„ od toho, že někdo nemá platný svářečský průkaz, nehoří“).

37. Žalovaný byl však rovněž povinen vyhodnotit podmínky požární bezpečnosti, včetně požárního nebezpečí, které představují hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích (§ 3 odst. 1 vyhl. č. 87/2000 Sb.). Případné porušení této povinnosti by již bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, neboť pokud by se na dřevěné součástky ukryté uvnitř oplechování přišlo, muselo by dojít ke stanovení požárního dohledu po dobu nejméně 8 hodin (§ 2 písm. g/ a c/ a § 4 odst. 1 a 2 vyhl. č. 87/2000 Sb.), což mohlo zabránit rozšíření požáru na celý tryskací box (ať už jeho bezprostřední příčinou bylo řezání či svařování).

38. Soud proto zkoumal, zda žalovaný dostatečně hodnotil požární bezpečnost včetně skrytých konstrukcí. Konkrétní postup při hodnocení požárního nebezpečí před svařováním není blíže stanoven právní úpravou ani technickou normou. Vyjdeme-li z úvahy, že účelem úpravy je zabránit vzniku požáru či alespoň minimalizovat jeho rozsah, je na místě po svářeči požadovat, aby vyčerpal všechny reálně dostupné možnosti zjišťování přítomnosti hořlavých látek včetně složení vnitřní konstrukce.

39. Jak soud shora uzavřel po skutkové stránce, na místě svařování nebyly žádné hořlavé materiály, které by nebyly skryté. Místo svařování žalovaný zkoumal vizuálně a dotazem na pracovníky objednatele za přítomnosti mistra dílny. Vizuální zkoumání mělo v této konkrétní věci zvýšenou hodnotu, neboť díky perforacím bylo částečně vidět do stěny tryskacího boxu, přičemž byla vidět toliko nehořlavá izolace. Žalovaný byl ke svému dotazu zároveň ujištěn pracovníky objednatele za přítomnosti vedoucího pracovníka (mistra dílny) o nepřítomnosti hořlavých materiálů. Soud má tedy za to, že žalovaný zhodnotil požární nebezpečí dostatečně, neboť vyčerpal reálně dostupné možnosti zjišťování složení vnitřní konstrukce.

40. Po žalovaném totiž nebylo možné (i vzhledem k malému rozsahu prací charakteru„ řemeslnické“ zakázky) spravedlivě požadovat, aby provedl např. sondážní vrt, který by se neobešel bez poškození majetku objednatele, nadto ani ten by nemusel odhalit dřevěné části konstrukce (stačilo by prostě netrefit správné místo). Stejně tak prakticky nemožné by bylo rozebrání konstrukce stěny tryskacího boxu. Ani předložená dokumentace lakovací linky neobsahovala údaje o složení konstrukce tryskacího boxu (tryskací box ani nebyl součástí dokumentace) – žalovaný se tedy ani nemohl reálně dostat k dokumentaci tryskacího boxu a případně z ní zjistit materiálové složení konstrukce.

41. Jestliže žalovaný nedodržel podmínky pro svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření (absence písemného příkazu ke svařování, nezajištění požárního dohledu), nejednalo se jednání zaviněné, neboť žalovaný nevěděl a ani vědět nemohl, že se jedná o svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření.

42. Nebyla tedy naplněna jedna z podmínek vzniku povinnosti k náhradě škody a žalobkyně tedy nevzniklo ani právo na regresní úhradu.

43. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

44. Plně úspěšný žalovaný má podle § 142 odst. 1 zákona č. 991/63 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný byl zastoupen obecným zmocněncem, výše náhrady nákladů řízení tedy byla určena podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (náklady účastníka, který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce) ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle § 2 odst. 3 této vyhlášky má žalovaný právo na náhradu 300 Kč za procesní úkon. Žalovaný (jeho zástupce) v této věci účelně učinil 5 úkonů (vyjádření ze dne 30. 12. 2019, účast na jednání dne 17. 6. 2020, účast na jednání 19. 10. 2020, účast u jednání dne 26. 5. 2021, závěrečný návrh z 10. 8. 2021), má proto právo na náhradu 1 500 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).