16 C 125/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 62 140,88 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 633,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 165,50 Kč a 1 483,09 Kč, úrokem z prodlení z částky 26 000 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 9 970,37 Kč ve výši 8,5 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklad řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 140,88 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 28. 3. 2018 poskytla její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) žalovanému zápůjčku 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit částku 20 988 Kč (kapitalizovaný úrok 6 372 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 888 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 728 Kč) – dále jen„ celkový poplatek“, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 611 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 9. 2019. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel. Žalovaný uhradil 1 033 Kč. Ke dni 17. 12. 2018 dlužil žalovaný na jistině 26 000 Kč, na poplatku 18 357,08 Kč. Žalobkyně dále zdůraznila, že vzhledem k prodlení se neuhrazená jistina dále úročí úrokem 29 % p. a. Žalobkyně kromě částky 44 357,08 Kč (jistina + poplatek) žaluje kapitalizované úroky 2 387,67 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3 165,50 Kč, běžící úrok 29 % p. a. a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 19. 12. 2017 poskytla její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) žalovanému zápůjčku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit částku 12 283 Kč (kapitalizovaný úrok 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatek za zpracování a doručení 5 891 Kč, poplatek za administrativní činnost /komfortní splácení v hotovosti/ 3 888 Kč) – dále jen„ celkový poplatek“, to vše v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka byla splatná 12. 2. 2019. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel. Žalovaný uhradil 7 970 Kč. Ke dni 17. 12. 2018 dlužil žalovaný na jistině 9 970,37 Kč, na poplatku 7 813,43 Kč. Žalobkyně dále zdůraznila, že vzhledem k prodlení se neuhrazená jistina dále úročí úrokem 29 % p. a. Žalobkyně kromě částky 17 783,80 Kč (jistina + poplatek) žaluje kapitalizované úroky 2 746,84 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 483,09 Kč, běžící úrok 29 % p. a. a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy ze dne 28. 3. 2018 (dále jen„ Smlouva 1“) soud zjistil, že žalovanému byla téhož dne v hotovosti poskytnuta částka 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit celkový poplatek 20 988 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách. Z celkového poplatku bylo alokováno na kapitalizovaný úrok 6 372 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 8 888 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 5 728 Kč. Dole na první straně smlouvy je uvedeno, že zápůjční úroková sazba je sjednána po celou dobu trvání smlouvy a činí 29 % p. a.

7. Ze smluvních podmínek přiložených ke Smlouvě 1 soud učinil následující zjištění. Dle čl. 3 je zákazník povinen splácet splátky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [anonymizováno].

8. Ze smlouvy ze dne 19. 12. 2017 (dále jen„ Smlouva 2“) soud zjistil, že žalovanému byla téhož dne v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit celkový poplatek 12 283 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách, a to do rukou osoby dle čl. 15 smluvních podmínek. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Z celkového poplatku bylo alokováno na kapitalizovaný úrok 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3 888 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 5 891 Kč Smlouva neumožňuje bezhotovostní splácení. Na zadní straně smlouvy je uvedeno, že zápůjční úroková sazba je sjednána po celou dobu trvání smlouvy a činí 29 % p. a.

9. Ze smluvních podmínek přiložených ke Smlouvě 2 soud učinil následující zjištění. Dle čl. 18 smlouvy se účinnost smlouvy prodlužuje pro případ, že zákazník bude v prodlení s některou ze splátek či neuhradí poslední splátku. Z čl. 15 smluvních podmínek smlouvy zjistil, že práva [anonymizováno] včetně vybírání dlužných částek může vykonat jakýkoli oprávněný zástupce nebo zaměstnanec [anonymizováno].

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyni byly postoupeny žalované pohledávky.

11. Z předžalobní výzvy a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky.

12. Z ostatních předložených listin neučinil soud žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

13. Co do skutkového stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta nejsou ve vzájemném rozporu. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv zaplatil nad rámec částky 1 033 Kč v případě Smlouvy 1 a 7 970 Kč v případě Smlouvy 2.

14. Smlouvy byly smlouvami zápůjčce podle § 2390 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), které byly zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

15. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

17. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo v případě obou smluv vrátit jistinu.

20. Celkový poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celkový poplatek v případě Smlouvy 1 činil 20 988 Kč, u Smlouvy 2 činil 12 283 Kč, což je v poměru k jistině (26 000 Kč, resp. 14 000 Kč) částka zjevně přemrštěná, a to i s ohledem na délku zápůjčky 18 měsíců / 60 týdnů. Soud proto posuzoval jeho jednotlivé dílčí složky.

23. Úrok byl v posuzované věci ujednán v absolutní částce 6 372 Kč (Smlouva 1) a 2 504 Kč (Smlouva 2). Je zřejmé, že s ohledem na délku úvěru (18 měsíců/60 týdnů) a výši jistiny (26 000 Kč, resp. 14 000 Kč) byl samotný úrok z hlediska pohledu dobrých mravů u obou smluv zcela v pořádku. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že byl úrok sjednán jako běžící. V rámci vymezení poplatku byl úrok jasně sjednán v absolutní částce. Jestliže je dole na první straně smlouvy (Smlouva 1) či na druhé straně smlouvy (Smlouva 2) sjednán jako běžící, vzniká zde prostor pro dvojí výklad. S ohledem na § 1812 odst. 1 OZ je však nutné přiklonit se k výkladu příznivějšímu pro spotřebitele – tedy uzavřít, že úrok byl sjednán v absolutní částce.

24. Za situace, kdy průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v březnu 2018, resp. prosinci 2017 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,47 % p. a., resp. 8,70 % p. a. je zřejmé, že již samotný úrok, při přepočtu z absolutní částky na roční sazbu cca trojnásobný, poskytuje žalobkyni poměrně dobré pokrytí nákladů a odměnu, nicméně s ohledem na vyšší míru rizika u nebankovních poskytovatelů lze do jisté míry akceptovat vyšší úplatu, která se v této věci promítá do výše poplatků.

25. V případě Smlouvy 2 proto soud uznal poplatek za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši [částka] za ujednaný po právu. Již tak je však takto ujednaná výše úplaty na hranici dobrých mravů a v případě smlouvy Smlouvy 1 ji však již zjevně překračuje (samotný poplatek za„ zpracování, administrativní činnost, doručení a flexibilní splácení“ přesahuje 1/3 jistiny, spolu s úrokem přesahují 50 % jistiny). V případě Smlouvy 1 je proto ujednání o tomto poplatku neplatné podle § 588 OZ.

26. Za zjevně rozporné s dobrými mravy však soud považoval ujednání o poplatku o poplatku za„ administrativní činnost a komfortní splácení“, resp.„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“, který je svou podstatou poplatkem za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Ani jedna ze smluv (ve spojení se smluvními podmínkami) totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. Skutečnost, že jiná než hotovostní forma splácení není pro spotřebitele fakticky dostupná, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách právního předchůdce žalobkyně není snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem.

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání (právního předchůdce) žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto u obou smluv podle § 588 OZ neplatné.

28. Pokud žalovaný splácel své závazky z obou smluv, jednalo se v případě Smlouvy 2 o úhradu na jistinu, úrok a administrativní poplatek, v případě Smlouvy 1 o úhradu na jistinu a úrok.

29. V případě starší Smlouvy 2 měl tak žalovaný po právu zaplatit 20 392 Kč, zaplatil 7 970 Kč, zbývá tedy zaplatit 12 422 Kč. V případě Smlouvy 1 měl žalovaný po právu zaplatit 32 372 Kč, zaplatil 1 033 Kč, zbývá tedy zaplatit 31 339 Kč.

30. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 20 507 Kč (ve výši odpovídající součtu poplatků za hotovostní režim u obou smluv a poplatku za„ zpracování, administrativní činnost, doručení a flexibilní splácení“ u Smlouvy 1, dále co do kapitalizovaných úroků u obou smluv (tedy úroků 29 % ročně z dlužné jistiny do 20. 1. 2020) v celkové výši 5 134,51 Kč a úroků 29 % ročně z dlužných jistin od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ, jeho výše z nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěch stran byl víceméně stejný (podstatnou část předmětu řízení totiž tvořil zamítnutý úrok 29 % ročně v kapitalizované i běžící formě), žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.