16 C 135/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání spoluvlastnictví <b>I. Žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. st. 72, jehož součástí je stavba [adresa žalované], pozemku [parcelní číslo] a pozemku p. [číslo] to vše zapsáno na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], nařízením prodeje ve veřejné dražbě, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 400,83 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ve výroku uvedených nemovitých věcí. Tvrdila, že je spoluvlastníkem (podíl id. 1/2) dotčených nemovitostí, nemá zájem v tomto spoluvlastnictví setrvávat, nemá zájem nemovitosti užívat a žalovaná nemá finanční prostředky k vypořádání. Navrhla proto zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem ve veřejné dražbě.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že studuje na [ulice] zdravotnické škole ve [obec], pobírá pouze sirotčí důchod ve výši 4 248 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. V předmětném domě žila se svojí babičkou, po jejím úmrtí žila nejprve u své tety v [obec] a posléze v Dětském domově [anonymizováno]. Po babičce zdědila ½ dotčených nemovitostí a po dovršení zletilosti se do domu vrátila. V případě prodeje dotčených nemovitostí by se ocitla bez střechy nad hlavou. Po dokončení školy hodlá nastoupit do zaměstnání a podíl žalobkyně odkoupit. Žalovaná k nemovitostem citovou vazbu, zajišťuje údržbu a drobné opravy. Žalobkyně na údržbu ani opravy nijak nepřispívá.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 2. 2020 pro [list vlastnictví] v k. ú. [obec] (č. l. 5) soud zjistil, že žalovaná nabyla svůj podíl jako dědictví, zápis tohoto údaje do katastru byl proveden 11. 6. 2018. Žalobkyně nabyla svůj podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 19. 3. 2019.

5. Z výzvy k součinnosti ze dne 8. 3. 2021 (č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k součinnosti při vypořádání spoluvlastnictví a zároveň ji vyzvala k hrazení nájemného 4 500 Kč měsíčně.

6. Z dopisu odeslaného dne 1. 4. 2021 (č. l. 17) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o své finanční situaci a připomněla možnost dvouletého odkladu.

7. Z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2021 (č. l. 31) soud zjistil, že žalovaná je studentkou třetího ročníku oboru praktická sestra na [ulice] zdravotnické škole ve [obec].

8. Z potvrzení ČSSZ ze dne [datum] (č. l. 32) soud zjistil, že žalovaná pobírá sirotčí důchod ve výši 4 248 Kč měsíčně.

9. Výslechem žalované (protokol č. l. 34) soud zjistil, že žalovaná bydlela v dotčené nemovitosti s její babičkou – pěstounkou, a to od tří let žalované do jejích 11 let, kdy babičku nalezla mrtvou. Poté byla v pěstounské péči u sestřenice babičky v [obec]. S tou se v 17 letech nepohodla a odešla do dětského domova v [anonymizováno], po nabytí zletilosti neměla kam jinam jít než do dotčené nemovitosti. Žádnou jinou možnost bydlení nemá, ani u tety, neboť ta má sama hodně dluhů, kvůli kterým byla na její podíl na domě exekuce. Teta bydlí u přítele. Nemovitost udržuje zejména vytápěním – v době, kdy nemovitost nikdo neužíval, se tam vytvořila plíseň, dřevěné části stavby jsou nakaženy dřevomorkou, které se žalovaná hodlá zbavit. Kromě sirotčího důchodu má příjem jen z příležitostných brigád, hlavně v létě. Žije od důchodu k důchodu, sousedé jí někdy navaří jídlo. Má zažádáno o sociální byt ve [obec], ale není jisté, kdy se dostaví. V případě nájemního bydlení by na to padl celý důchod. Dům stavěl její pradědeček, babička si přála, aby dům zůstal v rodině. Spoluvlastník se o dům nijak nestará, stará se jen žalovaná s pomocí tety a sousedů. Dům je ve špatném stavu. Podíl žalobkyně hodlá v budoucnu odkoupit – musí však dostudovat, získat práci a úvěr. Do [obec] je to autobusem cca hodinu, autem půlhodinu. Studuje třetí ročník a bude studovat ještě jeden ročník. Je teprve ve třetím ročníku, neboť ve škole v [obec] opakovala druhý ročník. Dům je v podstatě 2+1. Její teta v minulosti dům užívala a vytápěla, v současnosti tam nebydlí, bydlí u přítele. Na placení nájemného za užívání celého domu nemá finance – jedná se však o starou nemovitost, o kterou se v celém rozsahu stará. Reálně užívá jen obývací pokoj a kuchyni. K domu má citovou vazbu.

10. O skutkovém stavu soud uzavřel následovně:

11. Žalobkyně svůj podíl na nemovitostech získala v dražbě v rámci exekuce na majetek tety žalované, a to v době, kdy již byla jako druhý spoluvlastník zapsána tehdy nezletilá žalovaná. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobkyně nemá zájem nemovitosti užívat. Žalovaná nemá rodiče ani jiné rodinné zázemí, které by ji mohlo poskytnout finanční či bytovou pomoc. Pobírá sirotčí důchod 4 248 Kč měsíčně, jinak má příjem jen z příležitostných brigád, neboť teprve studuje, a to třetí ročník [ulice] zdravotnické školy ve [obec], obor praktická sestra. Její měsíční příjem je spotřebován měsíčními náklady. Žalovaná dotčené nemovitosti užívá sama, reálně užívá obývací pokoj s kuchyní. Žalovaná se také o dům sama (s pomocí tety a sousedů) stará, žalobkyně se na tom nijak nepodílí. Dům je v podstatě 2+1, starý, stižený plísní a dřevomorkou. Z toho důvodu je třeba jej vytápět celý. Žalovaná má k nemovitostem citovou vazbu.

12. Soud posoudil věc po právní stránce takto:

13. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Podle § 1147 OZ platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Úvodem soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že strany ani netvrdili, že by bylo možné nemovitosti reálně rozdělit (a odporuje tomu i popis nemovitostí žalovanou), žalobkyně nemá o nemovitosti zájem a žalovaná nemá finanční prostředky, připadalo by v případě zrušení spoluvlastnictví pouze jeho vypořádání nařízením prodeje ve veřejné dražbě (§ 1147 OZ). Dále soud poznamenává, že nemohl rozhodovat o odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 OZ, neboť to je možné pouze na návrh (kromě textu zákona to potvrzuje i judikatura – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4604/2016), který však žalovaná strana neučinila (třebaže pojem odložení ve svých vyjádřeních používala ani posouzením podle obsahu nebylo možné dovodit, že postup podle § 1155 OZ navrhuje).

16. Soud se proto zabýval pouze tím, zda ve věci nenastala některá z překážek zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 věta druhá OZ, který stanovuje dvě takové překážky.

17. První překážka pro zrušení spoluvlastnictví je„ nevhodná doba.“ Tou zákon rozumí nevhodnost objektivní, mající původ ve věci, která je předmětem spoluvlastnictví (z důvodové zprávy k § 1140:„ Nevhodnost se posuzuje se zřetelem na společnou věc, na její účelové určení, na způsob jejího využití apod. Tak např. o rozdělení zemědělských pozemků je možné žádat zpravidla v době po sklizni a před osázením či osetím.“). Nevhodná doba tedy nemůže vzejít ze subjektivních poměrů na straně některého ze spoluvlastníků. V posuzované věci se žalovaná bránila zrušení spoluvlastnictví právě pro své subjektivní poměry, překážku nevhodnosti doby tedy nebylo lze uplatnit.

18. Naopak druhou překážku, tj. zrušení jen k újmě některého ze spoluvlastníků, je třeba posuzovat právě podle subjektivních poměrů, které musí být přechodné povahy (viz zejména obsáhlý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/2016 pod pořadovým č. 101/2016). Textace ustanovení sice může vzbuzovat dojem, že ustanovení chrání pouze proti šikanózním návrhům („ jen“ k újmě některého ze spoluvlastníků), tak tomu však není – judikatura (viz shora uvedený„ sbírkový“ rozsudek Nejvyššího soudu) a v návaznosti na ni i literatura (Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva /§ 976-1474 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 667-687) nevylučují možnost zkoumání nejen možné šikanózní povahy návrhu, ale i dalších okolností.

19. Základem námitek žalované byl argument ztrátou bydlení. To samo o sobě není překážkou zrušení spoluvlastnictví, jedná se však o významnou okolnost na straně spoluvlastníka, kterou je třeba posuzovat v kontextu dalších relevantních okolností (tento závěr Nejvyšší soud dovodil již za účinnosti předcházející právní úpravy – rozsudek z 26. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1236/2009 – a třebaže jeho tehdejší judikatura není za aktuální úpravy bez dalšího uplatnitelná, v tomto rozsahu z ní lze vycházet, což potvrzuje i shora uvedený„ sbírkový“ rozsudek Nejvyššího soudu).

20. V posuzované věci pak ke ztrátě bydlení skutečně přistupují další relevantní okolnosti, pro které je spravedlivé„ pro tentokrát“ žalobu zamítnout.

21. Žalobkyně kupovala podíl na nemovitostech v době, kdy již byla v katastru nemovitostí zapsána tehdy nezletilá žalovaná jako spoluvlastník id. 1/2 nemovitostí. Muselo jí tedy být zřejmé, že případné zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bude třeba řešit s nezletilým či sotva zletilým člověkem se všemi možnými problémy z toho vyplývajícími.

22. Žalovaná studuje obor zdravotní sestra na střední škole ve [obec], kam ze [obec] dojíždí. Připravit ji o dotčené nemovitosti by tedy kromě ztráty bydlení – neboť žalovaná skutečně nemá jinou možnost bydlení – znamenalo i významnou překážku její přípravy na budoucí povolání. Je pravda, že za peníze utržené prodejem nemovitosti by si mohla najít nájemní bydlení, ale za současné situace, kdy je obecně známé, že poptávka po bydlení výrazně přesahuje nabídku a zároveň rostou ceny bydlení a energií i z dalších důvodů, je takováto možnost krajně nejistá (nadto vzhledem ke stavu nemovitosti je nejistá i částka, kterou by bylo možné jejím vydražením nebo i jiným prodejem získat). Tím, že se žalovaná připravuje na budoucí povolání, zároveň naplňuje požadavek odpovědnosti za vlastní bydlení – žalovaná má zájem po dokončení studia získat práci v oboru, získat úvěr a podíl žalobkyně odkoupit. Kromě toho sama bez jakékoliv součinnosti (ať už finanční či faktické) ze strany žalobkyně nemovitosti udržuje.

23. Žalobkyně pořídila podíl na nemovitosti pouze za účelem finančního zhodnocení, neboť sama nemá zájem nemovitosti užívat, nijak se nepodílí na jejich faktickém provozu. Odepřením zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není účel, za jakým byl podíl na nemovitostech pořízen, zmařen, neboť ceny nemovitostí nadále rostou. Současně žalobkyni nic nebrání podíl případně prodat samostatně.

24. Lze tedy shrnout, že spoluvlastnictví zrušit nelze, neboť by se tak stalo k újmě žalované (ztráta bydlení a tím vyvolaná komplikace studia v době sociální nouze žalované) a důvody této újmy jsou pouze přechodné (u žalované se sice nezmění, že je bez rodinného zázemí, ale lze očekávat dokončení školy a získání práce, tedy finančních prostředků; dokončením školy zároveň pomine ta skutečnost, že ztrátou bydlení by došlo i k významné komplikaci studia).

25. Soud proto žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítl.

26. Ve věci se sice jednalo o tzv. iudicium duplex, ve kterém dle Ústavního soudu žádné ze stran zásadně nenáleží náhrada nákladů řízení, jednou z výjimek je však právě zamítnutí žaloby z důvodu podle § 1140 odst. 2 OZ (nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20). Plně úspěšná žalovaná má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná má právo na náhradu 3 úkonů právní služby podle § 7, 8 odst. 5 a 9 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 10. 11. 2021) v celkové výši 4 500 Kč (soud vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč, neboť cenu nemovitosti jako základ tarifní hodnoty podle § 8 odst. 5 nebylo možné zjistit bez nepoměrných obtíží – musel by se jen za účelem rozhodnutí o nákladech provádět znalecký posudek), 1 náhradu podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu (odročené jednání dne 8. 9. 2021) ve výši 750 Kč, 4 náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč, náhradu promeškaného času za dvě cesty Brno – Svitavy a zpět (celkem 8 půlhodin) za celkem 800 Kč a cestovné na stejné trase (spotřeba 6,3 l / 100 km, vzdálenost celkem 288 km; vyhlášková cena benzínu ke dni 8. 9. 2021 27,80 Kč, vyhlášková cena benzinu ke dni 10. 11. 2021) 1 825,83 Kč Tyto náklady v celkové výši 8 400,83 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.