16 C 147/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 569 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 893,72 Kč a úrokem z prodlení z částky 4 100 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 300 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 21. 6. 2017 uzavřela její pr. předchůdkyně, spol. [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit 13 800 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 33 800 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600Kč. Žalovaný uhradil toliko 21 500 Kč, ke dni poslední splátky dne 21. 7. 2018 nebyl úvěr splacen. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu 0,1 % denně. Pohledávka byla v rámci prodeje části závodu převedena na společnost [právnická osoba] a tato společnost pohledávku postoupila žalobkyni s účinností ke dni 21. 12. 2020. Předmětem žaloby je tedy částka 12 300 Kč na jistině, dále smluvní pokuta 10 000 Kč, úrok z prodlení do 30. 11. 2020 ve výši 2 614,34 Kč, úrok z prodlení 9 % denně od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady mimosoudního vymáhání 651 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí doporučený dopis 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč).

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit a vedle toho zaplatit„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“ v celkové výši 13 800 Kč tvořené: úrokem ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (ve smlouvě je uveden i přepočet této výše na roční sazbu 25,85 % p.a.), poplatkem za správu ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. V čl. V.4 je stanovena smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné sml. pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Ve smlouvě nebyla sjednána povinnost hradit náklady mimosoudního vymáhání.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný zaplatil více než tvrzených 21 500 Kč.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

9. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

13. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

15. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

16. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 13 800 Kč, tedy 69 % jistiny (ročně cca 63 %) Tato částka, která plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku, je i s ohledem na trvání úvěru (13 měsíců) zjevně přemrštěná.

17. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 5 600 Kč (28 % jistiny) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Již takto však náklady spotřebitelského úvěru přesahují míru 27 % p. a., což je cca trojnásobek průměrné bankovní sazby (ta dle databáze ČNB – ARAD činila v červnu 2017 9,32 % p. a.; k trojnásobku sazby jako maximu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 - vedle toho je třeba zdůraznit, že v uvedené věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). Za této situace jsou náklady, riziko nebankovního poskytovatele úvěru a jeho zisk již pokryté. Ujednání o úplatě za správu úvěru proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné podle § 580 a § 588 OZ.

18. Co se týče inkasa v hotovosti, ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva neumožňuje jiný způsob splácení než hotovostně. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena.

19. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobce). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

20. Pokud tedy žalobce splácel, jednalo se o úhradu na jistinu a na úrok. Pokud uhradil 21 500 Kč, zbývalo k úhradě 4 100 Kč tuo částku tedy soud žalobkyni přiznal a z ní i odpovídající úrok z prodlení (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.)

21. Co se týče smluvní pokuty 0,1 % denně, tak ta je v souladu s § 122 odst. 2 ZSÚ, ale výsledná částka je ovlivněna nižší dlužnou jistinou. Ke dni rozhodnutí tedy žalovaný dluží na smluvní pokutě 4 469 Kč – tuto část smluvní pokuty proto soud přiznal.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (co se týče nákladů mimosoudního vymáhání – právo na tyto náklady nebylo ve smlouvě sjednáno, soud je proto nepřiznal).

23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalovaný byl ve věci mírně úspěšnější, avšak žádné náklady nevynaložil, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.