16 C 18/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 39 550 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 992,90 Kč a úrokem z prodlení z částky 20 350 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 807 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 550 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 19. 4. 2018 uzavřela její právní předchůdkyně, spol. [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit 14 600 Kč (z toho úrok 28 % jistiny). Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 34 600 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas – dostal se do prodlení, úvěrující proto využila své právo dluh zesplatnit. Ke dni zesplatnění 19. 5. 2019 dluh činil 20 000 Kč na jistině, 3 438 Kč na úroku, 2 368 Kč na poplatku za uzavření a 2 744 Kč na administrativním poplatku. Pohledávka byla v rámci prodeje části závodu převedena na společnost [právnická osoba] a tato společnost pohledávku postoupila žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Předmětem žaloby je tedy částka 20 000 Kč na jistině, 3 438 Kč na úroku, 2 368 Kč na poplatku za uzavření, 2 744 Kč na administrativním poplatku, dále smluvní pokuta 11 000 Kč, úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 423,18 Kč, úrok z úvěru ve výši 10,55 % p. a. z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení 9,75 % denně od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit a vedle toho zaplatit„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“ v celkové výši 14 600 Kč tvořené: úrokem ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (ve smlouvě je uveden i přepočet této výše na roční sazbu 25,85 % p. a.), administrativním poplatkem 800 Kč splatným při výplatě úvěru, poplatkem za správu ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. V čl. V.4 je stanovena smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné sml. pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. V čl. V.3 byla ujednána možnost zesplatnění.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Z přehledu plateb žalovaného na č. l. 16 soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 6 050 Kč.

7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

14. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

16. Podle odst. 3 téhož paragrafu platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

18. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 14 600 Kč, tedy 73 % jistiny (ročně cca 67 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v dubnu 2018 (podle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupné z https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang) 8,57 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti této sazbě více než sedminásobné.

19. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 5 600 Kč (28 % jistiny) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Ke stejnému závěru došel i ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 800 Kč. Již takto však náklady spotřebitelského úvěru přesahují míru 27 % p. a., což je cca trojnásobek průměrné bankovní sazby (k trojnásobku sazby jako maximu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 - vedle toho je třeba zdůraznit, že v uvedené věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). Za této situace jsou náklady, riziko nebankovního poskytovatele úvěru a jeho zisk již pokryté. Ujednání o úplatě za správu úvěru proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné podle § 580 a § 588 OZ.

20. Co se týče inkasa v hotovosti, ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva neumožňuje jiný způsob splácení než hotovostně. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena.

21. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

22. Stejně tak žalobkyně nemá právo na žalovaný běžící úrok 10,55 % ročně z dlužné jistiny. Úrok byl ve smlouvě sjednán jasně ve výši 28 % z jistiny, tedy nikoliv jako běžící. Je pravda, že smlouva zmiňuje i úrokovou sazbu roční – i pokud bychom na základě informace o roční úrokové sazbě (kterou soud považuje skutečně pouze za informativní, jejím účelem je splnit požadavky kladené zákonem o spotř. úvěru) uvažovali o tom, že úrok byl sjednán jako běžící, jednalo by se o střet dvou výkladů (úrok v absolutní částce určené poměrem jistiny x úrok běžící), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce určené poměrem jistiny. Žádný běžící úrok tedy není na místě, a to ani v žalované nižší sazbě.

23. Co se týče smluvní pokuty 0,1 % denně, tak ta je v souladu s § 122 odst. 2 ZSÚ, ale výsledná částka nesmí být více než polovina poskytnuté jistiny (čl. V.4 smlouvy, § 122 odst. 2 ZSÚ). Polovina poskytnuté jistiny je 10 000 Kč, žalováno však bylo 11 000 Kč. Tisíc korun smluvní pokuty tedy nebylo žalováno po právu.

24. Pokud tedy žalovaný splácel, jednalo se o splátky na složky nákladů úvěru odlišné od poplatku za inkaso plateb v hotovosti a poplatku za správu úvěru, případně na jistinu.

25. Žalovaný měl tedy ze smlouvy po právu zaplatit 26 400 Kč, zaplatil 6 050 Kč, zbývá tak k doplacení 20 350 Kč. Z této částky náleží i úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení nař. vlády č. 351/2013 Sb.

26. Soud proto zamítl částku 9 200 (součet neplatně ujednaných poplatků a 1 000 Kč z pokuty) a běžící úrok, částečně i úrok z prodlení (byl žalován z částky 23 438 Kč). Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější v poměru 75:25, má tedy právo na 50 % náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 7 614 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, jeden úkon podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu – účast u jednání, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b advokátního tarifu, jedna náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 806 Kč). Z toho 50 % činí 3 807 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Žalobkyně se sice domáhala náhrady nákladů bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně u zdejšího soudu bylo podáno několikero žalob založených na smlouvách poskytovatele [právnická osoba], přičemž se jedná o žaloby podávané na ustáleném vzoru, ve kterých se mění v podstatě jen čísla. Aplikace § 14b advokátního tarifu proto byla na místě. Soud zároveň nepřiznal náhradu nákladů za úkon z 27. 1. 2021, neboť pouhé sdělení o tom, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

28. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.