16 C 192/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 560 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 469,62 Kč a 67,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 205,72 Kč a 173,77 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 320 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 640 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 320 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 640 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 560 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 20. 10. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 1 6 00 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 3 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč Poslední splátka byla splatná do 30. 11. 2018. Žalovaný uhradil celkem 5 400 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 561,33 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 958,67 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 573,64 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 1. 12. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 585,60 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 8. 12. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 8. 8. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 840Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 400 Kč) v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka byla splatná do 18. 9. 2018. Žalovaný uhradil celkem 7 400 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 2 341,18 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 698,02 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 674,11 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 19. 9. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 251,8 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 26. 9. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 13 920 Kč. Z toho 8 000 Kč činila jistina, úrok 1 120 Kč, administrativní poplatek 1 600 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 3 200 Kč. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa. RPSN činilo 195 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 8. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 10 440 Kč. Z toho 6 000 Kč činila jistina, úrok 840 Kč, administrativní poplatek 1 200 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 2 400 Kč. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa. RPSN činilo 195 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 29. 11. 2019.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný uhradil cokoliv nad rámec tvrzených částek.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistiny.

19. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

20. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

21. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 20. 10. 2017 částku 5 320 Kč, což je v poměru k jistině (8 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (74 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca jeden rok a jeden měsíc). Stejně tak je v poměru k jistině (6 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (4 440 Kč) v případě smlouvy z 8. 8. 2017 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 74 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

22. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 %. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

23. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (9,01 % p. a. v říjnu 2017, 9,42 % p. a. v srpnu 2017 dle údajů databáze ČNB – ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

24. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku.

25. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkasu. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

26. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

27. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 5 600 Kč a v případě smlouvy z 20. 10. 2017 co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 5 320 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 5 400 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny) a v případě smlouvy z 8. 8. 2017 co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 640 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 7 400 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny), ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

28. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěch stran byl víceméně stejný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.