16 C 194/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 080 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 280 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 419 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 795,20 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 4 800 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 471,20 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 080 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 6. 2017 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku jistinu, úrok 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč Poslední splátka byla splatná do 6. 8. 2018. Žalovaný uhradil celkem 3 800 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, administrativního poplatku 1 190,36 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 3 889,64 Kč dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 795,20 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z jistiny 12 000 Kč od 7. 8. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 419 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 14. 8. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 6. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 12 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 20 880 Kč. Z toho 12 000 Kč činila jistina, úrok 1 680 Kč, administrativní poplatek 2 400 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 800. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa. RPSN činilo 195 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný žalovanou částku uhradil.

7. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný dne 26. 6. 2017 obdržel od žalobkyně částku 12 000 Kč, tuto se zavázal při řádném splácení vrátit celkem 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, avšak zaplatil pouze 3 800 Kč.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

9. Právní vztahy stran sporu se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 OZ.

11. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1751 odst. 1 OZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu.

20. Poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků v této věci činila 8 880 Kč, což je v poměru k jistině (12 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (74 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca jeden rok a jeden měsíc). Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % p. a. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (9,32 % p. a. v červnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku 2 400 Kč.

26. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku o hotovostním inkasu. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

28. Pokud tedy žalovaný uhradil 3 800 Kč, jednalo se o úhrady na úrok, jiné poplatky či jistinu.

29. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 4 800 Kč, tedy v částce odpovídající poplatku za hotovostní inkaso, ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla (po zohlednění úspěchu i co do úroku, který tvořil významnou část předmětu řízení) v poměru cca 4:1 žalobkyně, má tedy právo na 60 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 2 452 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč). Z toho 60 % činí 1 471,20 Kč.