16 C 208/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 6 452 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 252 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 673,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 252 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 452 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 24. 3. 2016 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit úrok 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 3 200 Kč a poplatek za pojištění 232 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla splatná do 4. 5. 2017. Žalovaná uhradila celkem 7 700 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 887,25 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 458,98 Kč, poplatku za pojištění 105,77 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 046,27 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 5. 5. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 026,18 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 12. 5. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle kterého byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč. Celková částka ke splacení činila 14 152 Kč. Z toho 8 000 Kč činila jistina, úrok 1 120 Kč, administrativní poplatek 1 600 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 3 200 Kč a 232 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova]. Dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do sedmi dní po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky pod ztrátou výhody splátek. Formulář smlouvy neobsahoval možnost hotovostního poskytnutí s bezhotovostním splácením. Bezhotovostní poskytnutí potom bylo možno učinit ve lhůtě až 13 dní od uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které obsahovaly předtištěný údaj o procentuální roční výši úroků a RPSN. Ve smluvních podmínkách byl rovněž stanoven úrok 23,72 % p. a. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila víc než 7 700 Kč.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

7. Právní vztahy stran sporu se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 OZ.

9. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

15. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 1751 odst. 1 OZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistinu.

18. Poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

19. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

20. Úrok byl v posuzované věci ujednán v absolutní částce 1 120 Kč. Je zřejmé, že s ohledem na délku úvěru (58 týdnů) a výši jistiny (8 000 Kč) byl samotný úrok z hlediska pohledu dobrých mravů zcela v pořádku.

21. Stejně tak nelze nic namítat ani proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do programu pojištění CreditLife.

22. Za zjevně rozporné s dobrými mravy však soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní režim. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši platby, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Smlouva a smluvní podmínky k ní přiložené sice navozují dojem, že volba hotovostního režimu splátek byla učiněna žalovanou, avšak byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanou do této„ volby“ v podstatě vmanipulovala. Smlouva totiž v režimu bezhotovostních splátek neobsahuje možnost převzetí zápůjčky v hotovosti a zároveň stanoví, že peněžní prostředky budou poskytnuty na účet do 13 dnů od podpisu smlouvy. Spotřebitel – žalovaná tedy nemůže získat zápůjčku bezodkladně na místě podpisu smlouvy, aniž by se zavázala k úhradě inkasního poplatku. Přitom svojí ekonomickou povahou jsou tyto drobné zápůjčky určeny právě lidem, kteří peníze chtějí na okamžitou spotřebu (čemuž odpovídá i týdenní frekvence splátek). Skutečnost, že možnost volby bezhotovostního režimu ve smlouvě je spíše iluzorní, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách (právní předchůdkyně) žalobkyně není snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem.

23. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

24. Pokud žalovaná splácela svůj dluh, jednalo se tedy o úhradu na jistinu a složky celkového poplatku odlišné od inkasního poplatku.

25. Rovněž žalovaný nárok na úrok 23,72 % ročně z jistiny není důvodný. S ohledem na § 1751 odst. 1 OZ totiž žádné ujednání v přiložených smluvních podmínkách nemůže mít přednost před ujednáním ve vlastní smlouvě – a ve vlastní smlouvě byl jednoznačně ujednán úrok v absolutní výši 1 120 Kč. Pokud bychom smluvní podmínky vnímali nikoliv jako obchodní podmínky ve smyslu § 1751 odst. 1 OZ, ale jako součást hlavní smlouvy, došli bychom ke stejnému závěru, ale jinou cestou – smlouva by nabízela dvě možnosti výkladu (úrok v absolutní částce x úrok 23,72 % p. a.), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce.

26. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 3 200 Kč (ve výši odpovídající poplatku za hotovostní režim), dále co kapitalizovaného úroku 3 046,27 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 5. 5. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019) a úroku 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky přesahující částku 3 252 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ, jeho výše z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

27. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně je proto povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a/ Sazebníku poplatků, tj. přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

28. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalovaná byla ve věci úspěšnější (předmětem řízení byl totiž z podstatné části i úrok 23,72 % ročně v kapitalizované i běžící formě – a i v této části byla žalobkyně neúspěšná), avšak žalované žádné náklady nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.