16 C 213/2020

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; Obec Hradec nad Svitavou, IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 43 511,57 Kč s přísl. <b>I. Žaloba o zaplacení částky 43 511,57 Kč spolu s :</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 335,79 Kč od 8. 6. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 724,48 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 19. 7. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22,36 Kč od 7. 8. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 228,94 Kč od 6. 8. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 27. 12. 2016 do zaplacení,</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 10. 2. 2017 do zaplacení,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 19 118 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 43 511,57 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smluv o sdružených dodávkách elektřiny a plynu z 2. 11. 2015 dodala žalované v roce 2016 elektřinu a plynu do odběrných míst žalované. Uvedené smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím zprostředkovatele Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, která měla s žalovanou uzavřenu smlouvu o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu. Žalovaná k této smlouvě udělila zprostředkovateli plnou moc. Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na v žalobě specifikovaná odběrná místa v období od 1. 1. 2016 (na některých od 7. 1. 2016) do 18. 1. 2016 (na některých do 14. 1. nebo 15. 1. 2016). Cenu za elektřinu žalobkyně fakturovala třemi fakturami splatnými 1. 7. 2016 (3 724,48 Kč), 5. 8. 2016 (22,36 Kč) a 5. 8. 2016 (7 228,94 Kč). Žalobkyně dodávala žalovanému plyn na v žalobě specifikovaná odběrná místa v období od 1. 1. 2016 do 20. 1. 2016 Cenu za plyn žalobkyně fakturovala fakturou splatnou 7. 6. 2016 (25 335,79 Kč). Žalobkyně rovněž po žalované požadovala tři smluvní pokuty po 2 000 Kč. Žalobkyně své nároky uplatnila u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, ten však řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci rozhodčího soudu. Žalobkyně proto podle § 16 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů podala žalobu u obecného soudu. Dále argumentovala nutností věc případně posoudit jako neoprávněný odběr podle energetického zákona.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítla promlčení žalovaného nároku a odkázala na závěr rozhodčího soudu, dle kterého Energie pod kontrolou při podpisu smluv překročila zástupčí oprávnění a smlouvy nebyly platné. Počátek běhu promlčecí lhůty nastal v prosinci či 2015, nejpozději v lednu 2016. Žaloba byla podána až po uplynutí promlčecí lhůty. Dále doplnila, že od smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a plynu žalovaná odstoupila podle § 11a energetického zákona. Rovněž namítla, že smlouva uzavřená za obec zprostředkovatelem nebyla schválena příslušným orgánem obce. Žalované nebyly nikdy doručeny všeobecné obchodní podmínky. Odběrná místa, na která byly dodávány energie, neodpovídají odběrným místům, která žalovaná předala [právnická osoba] pod kontrolou.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující zjištění: 4. [příjmení] [příjmení] moci a potvrzení o právních vztazích ze dne 2. 8. 2013 (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaná, jednající svou starostkou, v prvním odstavci potvrdila, že [právnická osoba] pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, je oprávněna nakládat s odběrnými místy a odběrnými zařízeními energií žalované. V druhém odstavci bylo uvedeno, že toto oprávnění zejména zahrnuje právo zastupovat žalovanou při přehlášení odběru energií a jednotlivých odběrných míst na nového odběratele (zákazníka), kterým je Energie pod kontrolou. V třetím (posledním) odstavci se pak potvrzuje, že Energie pod kontrolou je oprávněna uzavřít s dodavateli nové smluvní vztahy v místech dosavadních odběrů žalované, a že jí náleží právo takto s těmito odběrnými místy a odběrnými zařízeními nakládat.

5. Ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 2. 11. 2015 (č. l. 9) soud zjistil, že v hlavičce je jako zákazník uvedena žalovaná, avšak na místě podpisu je podpis a razítko Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost. Jako dodavatel je podepsána žalobkyně. Služby měly být poskytovány od 1. 1. 2016.

6. Ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 2. 11. 2015 (č. l. 122) soud zjistil, že v hlavičce je jako zákazník uvedena žalovaná, avšak na místě podpisu je podpis a razítko Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost. Jako dodavatel je podepsána žalobkyně. Služby měly být poskytovány od 1. 1. 2016.

7. Z usnesení Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 30-33) soud zjistil, že žaloba byla žalobkyní k rozhodčímu soudu doručena dne 6. 6. 2019. Rozhodčí soud řízení zastavil, neboť dovodil, že ve věci není dána jeho pravomoc, a to z důvodu, že Energie pod kontrolou nebyla zmocněna uzavírat smlouvy jménem a na účet žalované, nemohla tedy ani uzavřít smlouvu obsahující rozhodčí doložku.

8. Z výpovědi smlouvy a odvolání plné moci ze dne 18. 12. 2015 (č. l. 64) soud zjistil, že žalovaná vypověděla Smlouvu o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne 2. 8. 2013 (ve znění dodatků z 8. a 12. 12. 2014) a zároveň odvolala plnou moc z důvodu překročení zástupčího zmocnění. Do sféry Energie pod kontrolou se tento úkon dostal 21. 12. 2015 (č. l. 64 vz.).

9. Z odstoupení od smlouvy ze dne 11. 1. 2016 (č. l. 68) soud zjistil, že žalovaná odstoupila od Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne 2. 8. 2013 (ve znění dodatků z 8. a 12. 12. 2014) z důvodu podstatného porušení uvedené smlouvy. Do sféry Energie pod kontrolou se tento úkon dostal 11. 1. 2016 (č. l. 69).

10. Z oznámení o překročení oprávnění zástupce, námitka neplatnosti smlouvy, odstoupení od smlouvy ze dne 18. 12. 2015 (č. l. 70) soud zjistil, že žalovaná, která smlouvu z 2. 11. 2015 obdržela dne 2. 12. 2015, žalobkyni oznámila, že Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, překročila své zástupčí oprávnění, žalovaná se smlouvou necítí být vázána a nebude plnit zaslaný zálohový kalendář. Do sféry žalobkyně se oznámení dostalo 21. 12. 2015 (doklad o doručení na č. l. 71).

11. Z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 10. 2020, č. j. 59 Co 226/2020-148 (č. l. 96) soud zjistil, že v uvedené věci odvolací soud dospěl (aniž prováděl dokazování) k odlišnému skutkovému zjištění oproti soudu prvního stupně, když v bodu 22 uvedeného usnesení uvedl, že oprávnění Energie pod kontrolou jednat za žalovanou stranu bylo„ expresis verbis“ vyjádřeno ve čtvrtém odstavci plné moci.

12. Ze Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu uzavřené dne 2. 8. 2013 mezi žalovanou na Energií pod kontrolou, obecně prospěšná společnost (součást nevratné přílohy – kopií z rozhodčího spisu – založené na konci spisu) soud zjistil, že předmětem této smlouvy je zejména: poskytování poradenství; komplexní přenesená správa z Obce na Poskytovatele a provozování odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ve vlastnictví Obce; příprava a realizace projektů pro snižování energetické náročnosti na všech odběrných zařízeních ve vlastnictví Obce (čl. 1 smlouvy). Komplexní správou se rozumí změna/přeregistrace zákazníka u odběrných míst Obce na Poskytovatele, který se tak stane pro Obec správcem předmětných míst a nevýhradním provozovatelem odběrných míst a odběrných zařízení (čl. 3 smlouvy). Z čl. 7 vyplývala povinnost obce hradit náklady zajištění odběru energií (včetně ceny energií) na základě fakturace záloh Energii pod kontrolou. Poskytovateli vznikl závazek odebrat elektrickou energii a zemní plyn podle uzavřených smluv o dodávkách vůči dodavatelům (čl. 8 smlouvy).

13. Z dohody o spolupráci uzavřené dne 2. 10. 2015 mezi Energií pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, [právnická osoba] a žalobkyní společnost (součást nevratné přílohy – kopií z rozhodčího spisu – založené na konci spisu) soud zjistil, Energie pod kontrolou v rámci smlouvy prohlásila, že je oprávněna uzavírat jménem a na účet svých klientů smlouvy s dodavateli elektřiny a plynu.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. Soud neprovedl některé navržené důkazy (např. zprávy [právnická osoba] a.s. či důkaz směřující k prokázání okamžiku doručení usnesení rozhodčího soudu), neboť vzhledem k právnímu posouzení neměly význam.

15. Z učiněných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Dne 2. 8. 2013 žalovaná uzavřela smlouvu s Energií pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, na základě které měla Energie pod kontrolou provádět správu odběrných míst a zařízení ve vlastnictví žalované tak, že tato odběrná místa přeregistruje na sebe a bude na nich svým jménem odebírat energie (smlouva o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu z 2. 8. 2013). Současně byla žalovanou udělena Energii po kontrolou plná moc o obsahu jak shora shrnuto pod bodem 4 odůvodnění (plná moc z 2. 8. 2013). Energie pod kontrolou v rámci svých smluvních vztahů s žalobkyní dne 2. 10. 2015 vůči žalobkyni prohlásila, že je oprávněna jednat jménem a na účet svých klientů (dohoda o spolupráci z 2. 10. 2015). Energie pod kontrolou podepsala jménem žalované dne 2. 11. 2015 smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a plynu. Na straně dodavatele byla žalobkyně. Dodávky energií měly započít od 1. 1. 2016 (smlouvy z 2. 11. 2015). Smlouvy se dostaly do dispozice žalované dne 2. 12. 2015. Dne 21. 12. 2015 bylo žalobkyni ze strany žalované sděleno, že Energie pod kontrolou překročila své zástupčí oprávnění, žalovaná se smlouvou necítí být vázána a nebude plnit zaslaný zálohový kalendář (oznámení z 18. 12. 2015 a doklad o doručení). Žalobkyně dne 6. 6. 2019 podala k rozhodčímu soudu žalobu směřující k vymožení pohledávek za služby sdružených dodávek elektřiny a plynu, které jsou nyní předmětem tohoto řízení. Řízení před rozhodčím soudem bylo zastaveno pro nedostatek pravomoci usnesením ze dne 20. 7. 2020.

17. Po právní stránce bylo nutné aplikovat hned tři právní předpisy – zákon č. 40/1964 Sb., („ starý“) občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ SOZ“), zákon č. 89/2012 Sb., („ nový“) občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ OZ“) a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v účinném znění (dále jen„ EnergZ“).

18. Podle § 3028 odst. 3 OZ platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 33 odst. 1 SOZ platilo, že překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.

20. Podle § 35 odst. 2 SOZ platilo, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

21. Podle § 51 odst. 1 písm. a) EnergZ je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

22. Podle odst. 3 téhož paragrafu platí, že při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

23. Podle § 74 odst. 1 písm. a) EnergZ je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

24. Podle odst. 7 téhož paragrafu platí, že při neoprávněném odběru plynu je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu.

25. Podle § 619 odst. 1 OZ platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

26. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

27. Podle § 620 odst. 1 OZ platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

28. Podle § 629 odst. 1 OZ platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Jádrem věci bylo zodpovězení otázky, zda Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, překročila své zástupčí oprávnění, k čemuž bylo nutné posouzení obsahu a rozsahu právního vztahu mezi Energií pod kontrolou a žalovanou. Na posouzení tohoto vztahu se podle § 3028 odst. 3 OZ použije právní úprava účinná do 31. 12. 2013 („starý“ občanský zákoník), neboť se jedná o právní vztah založený před účinností aktuálního občanského zákoníku – smlouva i plná moc jsou datovány 2. 8. 2013. Předmětný právní vztah byl založen smlouvou z 2. 8. 2013, z jejíhož obsahu vyplývá, že mezi stranami nebylo ujednáno, že by Energie pod kontrolou mohla jednat jménem a na účet žalované při uzavírání jakýchkoli smluv s dodavateli – Energie pod kontrolou mohla žalovanou zastupovat toliko při přepisu odběrných míst a zařízení na sebe a posléze sama svým jménem vystupovat jako zákazník vůči dodavatelům energií a spravovat odběrná místa a zařízení. Tomu odpovídal i text listiny nazvané„ plná moc a potvrzení o právních vztazích“ (z jejího druhého odstavce bylo patrné, že novým odběratelem/zákazníkem má být Energie pod kontrolou a že jen při přehlášení na nového zákazníka může Energie pod kontrolou jednat jménem žalované; Energie pod kontrolou sice mohla nakládat s odběrnými místy žalované a na těchto místech uzavřít nové smluvní vztahy, avšak nikoli jejím jménem – což dává smysl ve spojení právě s tím, že Energie pod kontrolou měla figurovat jako nový zákazník), který s ohledem na vůli žalované jasně vyjádřenou ve smlouvě z 2. 8. 2013 (a potvrzenou i následným jednáním žalované spočívajícím v oznámení překročení zmocnění) ani nelze jinak vyložit (§ 35 odst. 2 SOZ).

30. Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 10. 2020, č. j. 59 Co 226/2020-148, na které odkazovala žalobkyně, na tento závěr nemá vliv, neboť buď byla v odkazovaném rozhodnutí předložena jiná plná moc (usnesení odkazuje na čtvrtý odstavec plné moci, plná moc předložená v posuzované věci má však jen tři odstavce), nebo – pokud byla plná moc stejná – Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, učinil nesprávné zjištění, protože v plné moci není (a už vůbec ne výslovně) dáno oprávnění jednat jménem žalované (za jiným účelem než při přehlášení zákazníka na Energii pod kontrolou). Předložená procesní rozhodnutí dalších soudů (Okresní soud v Berouně, Krajský soud v Praze, č. l. 131 a 134) zabývající se pravomocí rozhodce rovněž neobsahovala žádné argumenty použitelné v této věci (ani z nich nevyplývá, že by tyto soudy přistoupily na argumentaci žalobkyně o oprávnění uzavřít smlouvu za žalovanou).

31. Je pravda, že žalobkyni mohlo zmást prohlášení Energie pod kontrolou obsažené v dohodě o spolupráci, kde Energie pod kontrolou uvedla, že je oprávněna uzavírat jménem a na účet svých klientů smlouvy s dodavateli elektřiny a plynu. Toto prohlášení se však ve světle zjištění učiněných ze smlouvy a plné moci ze dne 2. 8. 2013 jeví jako ne-li přímo lživé, tak minimálně klamavé. Nad tímto nečestným jednáním však žalovaná neměla žádnou kontrolu a nelze jí to nijak přičítat k tíži. Žalobkyně pak byla z případného omylu vyvedena nejpozději oznámením žalované ze dne 18. 12. 2015.

32. Energie pod kontrolou tedy skutečně překročila oprávnění zmocněnce – jménem žalované dotčené smlouvy uzavřít nemohla. Žalovaná dopisem z 18. 12. 2015, doručeným 21. 12. 2015, informovala žalobkyni o překročení oprávnění zástupce a vyjádřila svůj nesouhlas. I na posouzení tohoto oznámení se podle § 3028 odst. 3 OZ použije právní úprava účinná do 31. 12. 2013, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé z právních vztahů řídících se právě touto starou právní úpravou. Toto oznámení bylo učiněno ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ vyžadované ustanovením § 33 odst. 1 SOZ, neboť o uzavření se žalovaná dozvěděla 2. 12. 2015 a oznámení bylo žalobkyni doručeno 21. 12. 2015. S ohledem na to, že žalovaná je obec a její vnitřní fungování se řídí mechanismy stanovenými právními předpisy a vnitřními normativními instrukcemi ústředních orgánů veřejné správy, a i s ohledem na to, že věc bylo nutné právně posoudit, lze oznámení doručené do 19 dnů od informace o jednání ultra vires považovat za učiněné bezodkladně (nadto bylo oznámení učiněno ještě před tím, než žalobkyně měla zahájit dodávky energií).

33. V důsledku včasného oznámení nesouhlasu s jednáním zmocněnce nedošlo k fikci schválení tohoto jednání (druhá věta § 33 odst. 1 SOZ) a zmocnitele – žalovaná – tedy není smlouvami vázána.

34. Smluvní pokuty 3 x 2 000 Kč tedy žalovaná uplatňuje nedůvodně.

35. Pokud žalovaná odebírala energie od žalobkyně (tuto skutečnost soud s ohledem na právní posouzení již nezjišťoval), jednalo s o odběr bez právního důvodu, tedy odběr neoprávněný podle § 51 odst. 1 písm. a) EnergZ a § 74 odst. 1 písm. a) EnergZ. Podle obecné právní úpravy by se jednalo o bezdůvodné obohacení, nicméně energetický zákon (§ 51 odst. 3 a § 74 odst. 7 EnergZ) označuje plnění ušlé v důsledku neoprávněného odběru za škodu. Tato ustanovení jsou vůči obecné úpravě speciální, soud proto podle zásady přednosti aplikace speciálního předpisu (lex specialis derogat legi generali) posuzoval plnění ušlé neoprávněným odběrem jako škodu.

36. Ke vzniku škody došlo již za účinnosti„ nového“ občanského zákoníku, použije se tedy aktuální právní úprava.

37. Žalovaná vznesla námitku promlčení, soud proto posuzoval, zda již uplynula tříletá (§ 629 odst. 1 OZ) promlčecí lhůta.

38. Promlčecí lhůta počíná obecně běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž tento okamžik se shoduje s okamžikem, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 1 a 2 OZ). V případě náhrady škody jsou těmito okolnostmi vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě (§ 620 odst. 1 OZ).

39. Tyto skutečnosti přitom žalobkyně věděla (mohla vědět) již v okamžiku tvrzeného dodávání energií.

40. Výklad žalobkyně, která s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 306/2005 vyvozovala, že se o těchto okolnostech mohla dozvědět až v okamžiku, kdy soud rozhodne o neplatnosti smlouvy, je nesprávný. Odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu se totiž týkalo zcela jiné skutkové situace – jednalo se o vědomost výsledku řízení o určovací žalobě mezi jinými subjekty, než mezi kterými bylo posuzováno promlčení, přičemž na určení tohoto vlastnictví pak závisela platnost nájemní smlouvy.

41. V posuzované věci však žalobkyně věděla, kdo je příjemcem tvrzených dodávek. Mohla si posoudit, že tento příjemce není vázán smlouvami z 2. 11. 2015. Tím, že elektřinu dodávala, věděla, že dochází ke vzniku škody. Nad rámec nutného dokonce věděla, že tento příjemce nehodlá dodávky hradit. Znala tedy vše potřebné k uplatnění práva.

42. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že nestačí předpokládaná vědomost o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a že je nutné se o těchto okolnostech skutečně dozvědět, jde opět o argumentaci nesprávnou. Současná právní úprava totiž oproti předchozí právní úpravě výslovně zakotvuje, že lhůta běží již od okamžiku, kdy se oprávněný o těchto okolnostech dozvědět mohl a měl (judikatura, která za předchozí úpravy dovodila, že není rozhodující, že se oprávněný o těchto okolnostech může dozvědět při vynaložení potřebné péče, tak již není bez dalšího použitelná).

43. Poslední dodávka elektřiny byla tvrzena 18. 1. 2016, u plynu 20. 1. 2016. Promlčecí lhůta tak počala běžet 19. 1. 2016, resp. 21. 1. 2016 – první den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Tři roky proto uplynuly dne 19. 1. 2019, resp. 21. 1. 2019. Žaloba k rozhodčímu soudu byla podána 6. 6. 2019, ke zdejšímu soudu 27. 8. 2020. Již v době podání žaloby k rozhodčímu soudu tedy bylo právo žalobkyně na plnění za neoprávněný odběr promlčeno a v důsledku námitky promlčení tak došlo k zániku nároku.

44. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

45. Plně úspěšná žalovaná má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

46. Žalovaná žádala přiznání náhrady i za náklady řízení před rozhodčím soudem, neboť rozhodčí soud s odkazem na Řád rozhodčího soudu (dle kterého se dle žalované o náhradě nákladů rozhoduje jen při rozhodnutí s uložením povinnosti) o náhradě nákladů nerozhodl. Žalovaná citovala usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2148/2016, dle kterého má obecný soud, zastavuje-li řízení pro nedostatek pravomoci z důvodu ujednané a namítnuté rozhodčí doložky, rozhodnout o náhradě nákladů řízení dle procesního zavinění zastavení řízení.

47. Tomuto požadavku však soud nemohl vyhovět. Řízení před rozhodčím soudem je jiným řízením, soudní řízení není jeho pokračováním. Soud nemůže v rámci rozhodování o nákladech řízení rozhodovat o nákladech jiných řízení před jinými orgány – k tomu ani nemá pravomoc. Soud proto nemohl rozhodnout o nákladech řízení před rozhodčím soudem, nýbrž pouze o nákladech soudního řízení. Žalovanou citované usnesení Nejvyššího soudu tento názor nijak nevyvrací, spíše jej potvrzuje – o nákladech zastaveného řízení má rozhodovat ten, kdo je zastavil, což byl v posuzované věci rozhodčí soud.

48. Nad rámec nutného soud doplňuje, že rozhodčí soud sice o nákladech nerozhodl, avšak z ničeho nevyplynulo, že by tak učinil záměrně a v souladu s Řádem rozhodčího soudu. Rozhodčí soud odkázal na konci svého unesení na § 48 odst. 9 Řádu, dle kterého platí, že v případě zastavení řízení pro nedostatek pravomoci rozhodčího soudu se poplatek nevrací (Řád je dostupný na https://www.soud.cz/rady/rad-rozhodciho-soudu-01-07-2012-uz -01-12-2020, případně starší úplné znění https://www.soud.cz/rady/rad-rozhodciho-soudu-01-07-2012-uz -01-10 2015). Není tedy pravda, že rozhodčí soud odkázal na ustanovení, dle kterého o náhradě nákladů rozhoduje jen při rozhodnutí s uložením povinnosti (o této náhradě by rozhodčí soud rozhodovat měl - podle § 55 odst. 5 Řádu platí, že jestliže některá ze stran zavinila, že řízení muselo být zastaveno, je povinna hradit jeho náklady).

49. Soud proto žalované přiznal jen náhradu nákladů vynaložených v řízení před soudem. Žalovaná má tedy právo na náhradu nákladů za pět úkonů právní služby po 2 860 Kč podle § 8 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu – odpor ze dne 30. 9. 2020, vyjádření z 27. 10. 2020, vyjádření z 15. 2. 2021, účast u jednání 27. 1. 2021 a 24. 5. 2021. Dále právo na 5 x náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu DPH 21 % Celkem má žalovaná právo na náhradu nákladů v celkové výši 19 118 Kč. Tuto náhradu je žalobkyně povinna žalované zaplatit k rukám jejího zástup ce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.).