16 C 226/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Mikolajka a přísedících Jiřiny Brandejsové a Martina Smetany ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO sídlem adresa žalovaného o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru <b>I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru učiněné dopisem ze dne 2. srpna 2020 je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 150 Kč, a to k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Úvodem odůvodnění soud poznamenává, že rozvrhem práce určeného přísedícího pana [jméno] [příjmení] nahradil pan [jméno] [příjmení] jako rozvrhem práce určený náhradník, neboť pan [jméno] [příjmení] se na den 15. 2. 2021 omluvil s ohledem na svůj zdravotní stav a předpokládanou hospitalizaci.

2. Žalobce se proti žalovanému domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru učiněné dopisem ze dne 2. srpna 2020 je neplatné. Tvrdil, že od 1. 4. 2019 pracoval jako řidič nákladního vozidla na přepravu čerstvého betonu. Dne 2. 8. 2020 mu byl e-mailem doručen dopis zaměstnavatele datovaný 2. srpna 2020, a to ve formátu obrázku přiloženého do e-mailu. Dne 21. 8. 2020 byl tento dopis doručen poštou. Žalobce namítá neplatnost tohoto okamžitého zrušení, neboť důvody okamžitého zrušení nebyly dány, jsou uvedeny pouze vágně, u údajného porušení BOZP je odkaz na jinou listinu, která nebyla přiložena. Nadto není pravda, že by žalovaný neodevzdal docházku či spotřebu PHM.

3. Žalovaný ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasil. Popsal nedostatky žalovaného při plnění pracovněprávních povinností, zejména při předávání výkazu docházky a spotřeby PHM a dodržování pravidel BOZP. Po několika upozorněních ze strany obchodních partnerů na nedodržování povinností BOZP a marných urgencích žalovaného i jeho obchodních partnerů byl nucen rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením. Výtku týkající se nedodržování pravidel BOZP žalobci zaslal dne 31. 7. 2020. Žalovaný ve svém doplnění vyjádření učinil nesporným, že k okamžitému zrušení z 2. 8. 2020 zaslanému poštou nebylo nic přiloženo, elektronické verzi předcházela e-mailová výtka z 31. 7. 2020.

4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění:

5. Mezi stranami není sporné, že k okamžitému zrušení z 2. 8. 2020 nebylo nic přiloženo.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnanec žalovaného na pozici řidiče. Mezi pracovněprávní povinnosti výslovně uvedené ve smlouvě patřila povinnost 1 x měsíčně odevzdat docházku a výkaz spotřeby.

7. Z e-mailu ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný žalobci přeposlal výtku svého obchodního partnera, který si stěžoval, že žalobce nedodržuje zásady BOZP („ nošení reflexní vesty, přilby atd.“).

8. Z e-mailu z 2. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobci e-mail bez nadepsaného předmětu a bez vlastního textu. Přílohou e-mailu byl obrázek – soubor ve formátu.jpg, který zachycoval listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru datovanou 2. 8. 2020 E-mail nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem.

9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru z 2. 8. 2020 soud zjistil, že v této listině jsou uvedeny dva důvody:„ 1. Hrubé porušení pracovní smlouvy… – nedodržování BOZP, opakované urgence ze strany zaměstnavatele. Viz písemná příloha. 2. opakované porušení pracovní smlouvy… - neodevzdání docházky zaměstnance a výkazu spotřeby PHM vozidla [registrační značka], nebylo odevzdáno za měsíc červen a července 2020“ 10. Z dodejky (č. l. 24) soud jistil, že okamžité zrušení bylo žalobci doručeno dne 21. 8. 2020.

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posouzení věci.

12. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobce byl od 1. 4. 2019 zaměstnanec žalovaného, a to jako řidič. Dne 21. 8. 2020 bylo žalobci doručeno písemné okamžité zrušení pracovního poměru (o obsahu dle bodu 9 odůvodnění), k němuž nebylo nic přiloženo. Okamžité zrušení bylo avizováno jeho elektronickou verzí v e-mailu ze dne 2. 8. 2020. Tomuto e-mailu předcházela výtka žalovaného ze dne 31. 7. 2020.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), platí, že zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Podle § 72 ZP platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

16. Žalobce se určení neplatnosti domáhal včas – dvouměsíční lhůta začala běžet dnem doručení písemného vyhotovení okamžitého zrušení (k nutnosti písemnosti viz § 334 a § 335 ZP), tj. 21. 8. 2020. Žaloba byla podána dne 9. 9. 2020.

17. Soud se proto zabýval jednotlivými body – důvody okamžitého zrušení pracovního poměru.

18. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019, že„ v listině – okamžitém zrušení pracovního poměru – je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné.“ S tímto právním názorem se okresní soud ztotožňuje.

19. První bod okamžitého zrušení však tyto požadavky nesplňoval – bylo v něm pouze uvedeno, že se mělo jednat o nedodržování BOZP a že na to byl zaměstnanec opakovaně upozorněn – takové vymezení však neumožňuje identifikovat vytýkané jednání. Bylo by možné o tom uvažovat, pokud by k okamžitému zrušení byla připojena příloha (jak bylo avizováno v textu okamžitého zrušení) toto jednání specifikující, to se však nestalo – žádná příloha připojena nebyla. Předcházející e-mailová výtka zaměstnavatele v tomto ohledu nehraje roli. V tomto směru je tedy okamžité zrušení neurčité a nemůže tak vyvolat zamýšlený právní následek – okamžité rozvázání pracovního poměru.

20. Druhý bod okamžitého zrušení již požadavky na určitost splňoval. Soud proto posuzoval, zda neodevzdání docházky a výkazu spotřeby PHM představuje zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností.

21. Pojem zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností jako pojem relativně neurčitý ponechává soudu poměrně velký prostor pro úvahu a zvážení okolností případu. Nicméně je jisté, že se musí jednat o porušení velmi vysoké intenzity. Odborná literatura (HŮRKA, Petr. Zákoník práce: komentář. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020 ISBN 978-80-7598 -910-9) jako příklad zvlášť hrubého porušení uvádí: zaviněná dlouhodobá neomluvená absence (alespoň 1 týden, zpravidla 5 směn), hrubé slovní či fyzické bezdůvodné napadení zaměstnavatele, jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (např. provozování výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho souhlasu a poškozování jeho zájmů v hospodářské soutěži), krádež majetku zaměstnavatele, požívání alkoholu v pracovní době.

22. I při zohlednění okolnosti, že žalobce byl řidičem a odevzdávání výkazu spotřeby PHM tak bylo důležitou povinností, stále se jednalo o povinnost toliko administrativní (doprovodnou k jeho hlavní pracovní náplni), jejíž porušení za měsíce červen a červenec jistě komplikovalo činnost zaměstnavatele, avšak při srovnání s typickými příklady zvlášť hrubého porušení je zřejmé, že zdaleka nedosahovalo vyžadované velmi vysoké intenzity (neodevzdání vyplněného formuláře x krádež, napadení, neomluvená absence po dobu pěti směn, požívání alkoholu). Nadto okamžité zrušení bylo sepsáno 2. srpna 2020 – což znamená, že žalobce ani neměl příliš dlouhý časový prostor pro odevzdání výkazu za červenec.

23. Lze shrnout, že první bod okamžitého zrušení byl neurčitý, druhý bod byl sice určitý, ale jím specifikované jednání nedosahovalo intenzity zvlášť hrubého porušení pracovní povinnosti. Již v této situaci tedy bylo možné uzavřít, že okamžité zrušení nebylo platné (podmínky § 55 odst. 1 ZP nebyly naplněny), soud proto dále nezkoumal, zda k odevzdání výkazu docházky a spotřeby PHM skutečně došlo či nikoliv, a žalobě plně vyhověl.

24. Plně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 150 Kč (zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměna a náklady zástupce 10 150 Kč - za 3 úkony /převzetí a příprava věci, žaloba, účast u jednání/ podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 500 Kč, jeden úkon /jednouchá výzva/ podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 odst. 2 advokátního tarifu za 1 250 Kč, 4 x náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, dvě promeškané půlhodiny za cestu Moravská Třebová – Svitavy a zpět dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).