16 C 231/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 62 426 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 904 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 940,60 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 426 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 14. 6. 2018 se žalovaným uzavřela její pr. předchůdkyně, spol. [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku 25 000 Kč vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou částky 45 500 Kč, žalobkyně tak žádá i úrok z prodlení z jistiny od 15. 8. 2018 a smluvní pokutu 0,1 % denně (od 15. 8. 2019 do 20. 8. 2020) v celkové výši 16 926 Kč. Pozdějším podáním vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 4 426 Kč a žalobu rozšířila o úrok 10 % ročně z jistiny od 15. 8. 2019 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. 16 C 231/2020-52, soud řízení co do smluvní pokuty ve výši 4 426 Kč zastavil a zároveň připustil rozšíření žaloby o úrok 10 % ročně z jistiny od 15. 8. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit a zaplatit„ náklady spotřebitelského úvěru“: úrok ve výši 28 % jistiny, tj. 7 000 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1 000 Kč poplatkem za správu úvěru ve 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. V čl. V.2 je ujednána možnost zesplatnění pro případ prodlení s úhradou v náhradní 30 denní lhůtě. V čl. V.4 je ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V čl. III.5 je stanovena povinnost splácet v hotovosti.

6. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

7. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více než z žaloby vyplývajících 1 000 Kč.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

15. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

17. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 21 500 Kč, tedy 86 % jistiny (ročně 73,71 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v červnu 2018 (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupné z https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang) 8,55 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti této sazbě více než osminásobné.

18. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 7 000 Kč (24 % p.a.) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Ke stejnému závěru došel i ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Již takto však náklady spotřebitelského úvěru přesahují míru 27 % p. a., což je cca trojnásobek průměrné bankovní sazby (k trojnásobku sazby jako maximu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 - vedle toho je třeba zdůraznit, že v uvedené věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). Za této situace jsou již náklady, riziko nebankovního poskytovatele úvěru a jeho zisk již pokryté. Ujednání o úplatě za správu úvěru proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné podle § 588 OZ.

19. Co se týče inkasa v hotovosti, ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva neumožňuje jiný způsob splácení než hotovostně. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena.

20. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobce). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 588 OZ neplatné.

21. Stejně tak žalobkyně nemá právo na žalovaný běžící úrok 10 % ročně z dlužné jistiny. Úrok byl ve smlouvě sjednán jasně ve výši 28 % z jistiny, tedy nikoliv jako běžící. Je pravda, že smlouva zmiňuje i úrokovou sazbu roční – i pokud bychom na základě informace o roční úrokové sazbě (kterou soud považuje skutečně pouze za informativní, jejím účelem je splnit požadavky kladené zákonem o spotř. úvěru) uvažovali o tom, že úrok byl sjednán jako běžící, jednalo by se o střet dvou výkladů (úrok v absolutní částce určené poměrem jistiny x úrok běžící), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce určené poměrem jistiny. Žádný běžící úrok tedy není na místě, a to ani v žalované nižší sazbě.

22. Naopak smluvní pokuta ujednaná ve výši 0,1 % denně z dlužné částky je po právní stránce v pořádku, nicméně na její výši má vliv, že po zohlednění neplatnosti některých ujednání se počítá z nižší částky (32 000 Kč) a za žalované období od 15. 8. 2019 do 20. 8. 2020 tak činí pouze 11 904 Kč.

23. Lze shrnout, že po zohlednění neplatnosti některých ujednání měl žalovaný zaplatit celkem 33 000 Kč. Zaplatil celkem 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 32 000 Kč, smluvní pokutu 11 904 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla žalobkyně v poměru 70:30 (žalovaný byl úspěšný co do částky 18 522 Kč /v rozsahu zastavení 4 426 Kč, které procesně zavinila žalobkyně, 13 500 Kč poplatek za správu úvěru a inkasní poplatek, 596 Kč zamítnutá smluvní pokuta/ a co do běžícího úroku, který ke dni rozhodnutí činil 3 958 Kč), má tedy právo na 40 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by žalobkyně měla právo podle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby – zpětzvetí a rozšíření soud nepovažoval za účelné, neboť žalobkyni nic nebránilo vymezit zamýšlený předmět řízení již v žalobě) ve výši 3 620 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 300 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy částku 14 229,60 Kč a náhradu soudního poplatku 3 122 Kč, celkem tedy 17 351,60 Kč. Z toho 40 % činí 6 940,60 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.