16 C 240/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 47 232 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 432 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 764,72 Kč a 1 360,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 296,38 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 281 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 270 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 232 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 2. 3. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Poslední splátka byla splatná do 12. 4. 2018. Žalovaný uhradil celkem 3 609 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku 72,58 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 7 172,42 Kč, administrativního poplatku 4 000 Kč, poplatku za pojištění 468 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 13 296,38 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 13. 4. 2018 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 764,72 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 13. 4. 2018 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 22. 9. 2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 800 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 517 Kč Poslední splátka byla splatná do 3. 11. 2017. Žalovaný uhradil celkem 14 467 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 789,56 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 3 519,32 Kč, poplatku za pojištění 210,12 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 9 080,80 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 4. 11. 2017 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 081,81 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 4. 11. 2017 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 35 332 Kč. Z toho 20 000 Kč činila jistina, úrok 2 800 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 8 000 Kč a 522 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova]. RPSN činilo 205 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze„ smlouvy o půjčce“ ze dne 22. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce tuto částku vrátit a zaplatit poplatek 12 580 Kč, tvořený úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso úvěru ve výši 6 800 Kč a dále poplatek za zařazení do pojišťovacího programu [anonymizována dvě slova] ve výši 406 Kč. Dlužnou částku v celkové výši 29 986 Kč se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 517 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do sedmi dní po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky pod ztrátou výhody splátek. Formulář smlouvy neobsahoval možnost hotovostního poskytnutí s bezhotovostním splácením. Bezhotovostní poskytnutí potom bylo možno učinit ve lhůtě až 13 dní od uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které obsahovaly předtištěný údaj o procentuální roční výši úroků a RPSN. Ve smluvních podmínkách přiložených ke smlouvě byl stanoven úrok 23,72 % p. a.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný uhradil cokoliv nad rámec tvrzených částek.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v případě starší smlouvy podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1751 odst. 1 OZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistiny.

20. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 2. 3. 2017 částku 15 322 Kč, což je v poměru k jistině (20 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (76,6 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca jeden rok a měsíc). Stejně tak je v poměru k jistině (17 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (12 986 Kč) v případě smlouvy z 22. 9. 2016 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 76,4 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (10,47 % p. a. v září 2016, 9,42 % p. a. v březnu 2017 podle údajů databáze ČNB – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že v případě smlouvy z 22. 9. 2016 byl úrok sjednán jako běžící. S ohledem na § 1751 odst. 1 OZ totiž žádné ujednání v přiložených smluvních podmínkách nemůže mít přednost před ujednáním ve vlastní smlouvě – a ve vlastní smlouvě byl jednoznačně ujednán úrok v absolutní výši. Pokud bychom smluvní podmínky vnímali nikoliv jako obchodní podmínky ve smyslu § 1751 odst. 1 OZ, ale jako součást hlavní smlouvy, došli bychom ke stejnému závěru, ale jinou cestou – smlouva by nabízela dvě možnosti výkladu (úrok v absolutní částce x úrok 23,72 % p. a.), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce.

26. Oproti tomu ve smlouvě z 2. 3. 2017 byl úrok ujednán jako běžící, neboť je v ní jasně ujednáno, že absolutní částka se uplatní pouze v případě řádného splácení (kteréžto ujednání ve starší smlouvě nebylo).

27. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu (u obou smluv).

28. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval u obou smluv ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Ani jedna smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. Smlouva z 2. 3. 2017 je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka). Podobně tomu je i u smlouvy z 22. 9. 2016 Smlouva a smluvní podmínky k ní přiložené sice navozují dojem, že volba hotovostního režimu splátek byla učiněna žalovaným, avšak byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovaného do této„ volby“ v podstatě vmanipulovala. Smlouva totiž v režimu bezhotovostních splátek neobsahuje možnost převzetí zápůjčky v hotovosti a zároveň stanoví, že peněžní prostředky budou poskytnuty na účet do 13 dnů od podpisu smlouvy. Spotřebitel – žalovaný tedy nemůže získat zápůjčku bezodkladně na místě podpisu smlouvy, aniž by se zavázal k úhradě inkasního poplatku. Přitom svojí ekonomickou povahou jsou tyto drobné zápůjčky určeny právě lidem, kteří peníze chtějí na okamžitou spotřebu (čemuž odpovídá i týdenní frekvence splátek) Skutečnost, že možnost volby bezhotovostního režimu ve smlouvě je spíše iluzorní, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách (právní předchůdkyně) žalobkyně byla snad jen jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem.

29. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

30. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 14 800 Kč a v případě smlouvy z 22. 9. 2016 co do běžícího úroku a úroku naběhlého po skončení ujednaných 58 týdnů a dále co do úroku z prodlení z částky přesahující částku 5 281 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 14 467 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny), ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla (po zohlednění úspěchu i co do úroku, který tvořil významnou část předmětu řízení) v poměru cca 3:1 žalobkyně, má tedy právo na 50 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 4 540 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 2 362 Kč). Z toho 50 % činí 2 270 Kč.