16 C 240/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 47 232 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 432 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 764,72 Kč a 1 360,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 296,38 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 281 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 270 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 232 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 2. 3. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Poslední splátka byla splatná do 12. 4. 2018. Žalovaný uhradil celkem 3 609 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku 72,58 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 7 172,42 Kč, administrativního poplatku 4 000 Kč, poplatku za pojištění 468 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 13 296,38 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 13. 4. 2018 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 764,72 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 13. 4. 2018 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 22. 9. 2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 800 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 517 Kč Poslední splátka byla splatná do 3. 11. 2017. Žalovaný uhradil celkem 14 467 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 789,56 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 3 519,32 Kč, poplatku za pojištění 210,12 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 9 080,80 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 4. 11. 2017 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 081,81 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 4. 11. 2017 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 35 332 Kč. Z toho 20 000 Kč činila jistina, úrok 2 800 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 8 000 Kč a 522 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění anonymizována dvě slova. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění anonymizována dvě slova. RPSN činilo 205 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze„ smlouvy o půjčce“ ze dne 22. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce tuto částku vrátit a zaplatit poplatek 12 580 Kč, tvořený úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso úvěru ve výši 6 800 Kč a dále poplatek za zařazení do pojišťovacího programu anonymizována dvě slova ve výši 406 Kč. Dlužnou částku v celkové výši 29 986 Kč se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 517 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do sedmi dní po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky pod ztrátou výhody splátek. Formulář smlouvy neobsahoval možnost hotovostního poskytnutí s bezhotovostním splácením. Bezhotovostní poskytnutí potom bylo možno učinit ve lhůtě až 13 dní od uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které obsahovaly předtištěný údaj o procentuální roční výši úroků a RPSN. Ve smluvních podmínkách přiložených ke smlouvě byl stanoven úrok 23,72 % p. a.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný uhradil cokoliv nad rámec tvrzených částek.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v případě starší smlouvy podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1751 odst. 1 OZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistiny.

20. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 2. 3. 2017 částku 15 322 Kč, což je v poměru k jistině (20 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (76,6 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca jeden rok a měsíc). Stejně tak je v poměru k jistině (17 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (12 986 Kč) v případě smlouvy z 22. 9. 2016 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 76,4 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (10,47 % p. a. v září 2016, 9,42 % p. a. v březnu 2017 podle údajů databáze ČNB – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že v případě smlouvy z 22. 9. 2016 byl úrok sjednán jako běžící. S ohledem na § 1751 odst. 1 OZ totiž žádné ujednání v přiložených smluvních podmínkách nemůže mít přednost před ujednáním ve vlastní smlouvě – a ve vlastní smlouvě byl jednoznačně ujednán úrok v absolutní výši. Pokud bychom smluvní podmínky vnímali nikoliv jako obchodní podmínky ve smyslu § 1751 odst. 1 OZ, ale jako součást hlavní smlouvy, došli bychom ke stejnému závěru, ale jinou cestou – smlouva by nabízela dvě možnosti výkladu (úrok v absolutní částce x úrok 23,72 % p. a.), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce.

26. Oproti tomu ve smlouvě z 2. 3. 2017 byl úrok ujednán jako běžící, neboť je v ní jasně ujednáno, že absolutní částka se uplatní pouze v případě řádného splácení (kteréžto ujednání ve starší smlouvě nebylo).

27. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu (u obou smluv).

28. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval u obou smluv ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Ani jedna smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. Smlouva z 2. 3. 2017 je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka). Podobně tomu je i u smlouvy z 22. 9. 2016 Smlouva a smluvní podmínky k ní přiložené sice navozují dojem, že volba hotovostního režimu splátek byla učiněna žalovaným, avšak byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovaného do této„ volby“ v podstatě vmanipulovala. Smlouva totiž v režimu bezhotovostních splátek neobsahuje možnost převzetí zápůjčky v hotovosti a zároveň stanoví, že peněžní prostředky budou poskytnuty na účet do 13 dnů od podpisu smlouvy. Spotřebitel – žalovaný tedy nemůže získat zápůjčku bezodkladně na místě podpisu smlouvy, aniž by se zavázal k úhradě inkasního poplatku. Přitom svojí ekonomickou povahou jsou tyto drobné zápůjčky určeny právě lidem, kteří peníze chtějí na okamžitou spotřebu (čemuž odpovídá i týdenní frekvence splátek) Skutečnost, že možnost volby bezhotovostního režimu ve smlouvě je spíše iluzorní, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách (právní předchůdkyně) žalobkyně byla snad jen jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem.

29. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

30. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 14 800 Kč a v případě smlouvy z 22. 9. 2016 co do běžícího úroku a úroku naběhlého po skončení ujednaných 58 týdnů a dále co do úroku z prodlení z částky přesahující částku 5 281 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 14 467 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny), ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla (po zohlednění úspěchu i co do úroku, který tvořil významnou část předmětu řízení) v poměru cca 3:1 žalobkyně, má tedy právo na 50 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 4 540 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 2 362 Kč). Z toho 50 % činí 2 270 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.