16 C 244/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 908 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 188 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 3 720 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 260 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 8 908 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 11. 12. 2018 poskytla žalované 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 4 908 Kč v týdenních plátkách po 182 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně, celkem splatila 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Co do skutkového stavu lze uzavřít, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 12. 2018 žalovaná obdržela částku 6 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s částkou 4 908 Kč (úrok 1 188 Kč, administrativní poplatek 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 1 920 Kč) v 60 týdenních splátkách po 182 Kč Smlouva neobsahuje variantu pro bezhotovostní splácení. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % p. a. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila víc než 2 000 Kč.

6. Smlouva byla smlouvou zápůjčce podle ust. § 2390 a n. OZ, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

7. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

9. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Částku 4 908 Kč, resp. její dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 203/2013).

12. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

13. Částka 4 908 Kč plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku – jak vyplývá i přímo ze smlouvy, kde zápůjční úroková sazba 70,89 % p. a. zohledňuje celou částku 4 908 Kč) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v prosinci 2018 (dle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupná na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 8,63 % p. a. Při zohlednění rizik a nákladů žalobkyně jako nebankovního poskytovatele úvěrů by bylo možné uvažovat o dvojnásobné sazbě oproti sazbám bankovním, tedy kolem 17 % p. a. Naproti tomu ujednaná sazba 70,89 % p. a. byla oproti takto zvažované sazbě více než trojnásobná, tedy extrémně excesivní.

14. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky částky 4 908 Kč.

15. Částka výslovně označená jako„ úrok“ byla v posuzované věci ujednána v absolutní částce 1 188 Kč, délka spotřebitelského úvěru 60 týdnů, roční úroková míra při přiznání této částky by tedy činila 17,20 %. Tato sazba v podstatě odpovídá uvažované sazbě sedmnáctiprocentní. Za situace, kdy již samotná částka 1 188 Kč přesahuje uvažovanou sedmnáctiprocentní sazbu, je třeba další ujednané platby považovat za zjevně rozporné s dobrými mravy, speciálně pak ujednání o hotovostním výběru splátek, u kterého přistupuje další důvod neplatnosti ujednání. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši poplatku, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované inkaso v hotovosti v podstatě vnutila. Smlouva totiž vůbec neobsahuje jinou možnost splacení zápůjčky, např. převodem na účet nebo složenkou. Spotřebitel – žalovaná tedy nemohla získat zápůjčku, aniž by se zavázala k úhradě inkasního poplatku. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je proto i z tohoto důvodu podle § 588 OZ neplatné.

16. Pokud žalovaná splácela svůj dluh, jednalo se tedy o úhradu na jistinu a na částku 1 188 Kč.

17. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 3 720 Kč a úroku z této částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v poměru cca 60:40, má tedy právo na náhradu 20 % účelně vynaložených nákladů. Při plném úspěchu by náhrada činila 1 300 Kč (tři úkony podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., 1 000 Kč zaplacený soudní poplatek), z toho 20 % činí 260 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.