16 C 244/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 908 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 188 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení 3 720 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 260 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 8 908 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 11. 12. 2018 poskytla žalované 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 4 908 Kč v týdenních plátkách po 182 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně, celkem splatila 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Co do skutkového stavu lze uzavřít, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 12. 2018 žalovaná obdržela částku 6 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s částkou 4 908 Kč (úrok 1 188 Kč, administrativní poplatek 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 1 920 Kč) v 60 týdenních splátkách po 182 Kč Smlouva neobsahuje variantu pro bezhotovostní splácení. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % p. a. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila víc než 2 000 Kč.

6. Smlouva byla smlouvou zápůjčce podle ust. § 2390 a n. OZ, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

7. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

9. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Částku 4 908 Kč, resp. její dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 203/2013).

12. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

13. Částka 4 908 Kč plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku – jak vyplývá i přímo ze smlouvy, kde zápůjční úroková sazba 70,89 % p. a. zohledňuje celou částku 4 908 Kč) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v prosinci 2018 (dle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupná na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 8,63 % p. a. Při zohlednění rizik a nákladů žalobkyně jako nebankovního poskytovatele úvěrů by bylo možné uvažovat o dvojnásobné sazbě oproti sazbám bankovním, tedy kolem 17 % p. a. Naproti tomu ujednaná sazba 70,89 % p. a. byla oproti takto zvažované sazbě více než trojnásobná, tedy extrémně excesivní.

14. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky částky 4 908 Kč.

15. Částka výslovně označená jako„ úrok“ byla v posuzované věci ujednána v absolutní částce 1 188 Kč, délka spotřebitelského úvěru 60 týdnů, roční úroková míra při přiznání této částky by tedy činila 17,20 %. Tato sazba v podstatě odpovídá uvažované sazbě sedmnáctiprocentní. Za situace, kdy již samotná částka 1 188 Kč přesahuje uvažovanou sedmnáctiprocentní sazbu, je třeba další ujednané platby považovat za zjevně rozporné s dobrými mravy, speciálně pak ujednání o hotovostním výběru splátek, u kterého přistupuje další důvod neplatnosti ujednání. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši poplatku, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované inkaso v hotovosti v podstatě vnutila. Smlouva totiž vůbec neobsahuje jinou možnost splacení zápůjčky, např. převodem na účet nebo složenkou. Spotřebitel – žalovaná tedy nemohla získat zápůjčku, aniž by se zavázala k úhradě inkasního poplatku. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je proto i z tohoto důvodu podle § 588 OZ neplatné.

16. Pokud žalovaná splácela svůj dluh, jednalo se tedy o úhradu na jistinu a na částku 1 188 Kč.

17. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 3 720 Kč a úroku z této částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v poměru cca 60:40, má tedy právo na náhradu 20 % účelně vynaložených nákladů. Při plném úspěchu by náhrada činila 1 300 Kč (tři úkony podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., 1 000 Kč zaplacený soudní poplatek), z toho 20 % činí 260 Kč.