16 C 246/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 048 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 310 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 27. 5. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 048 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 26. 3. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 39 998 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Poslední splátku byl povinen uhradit 26. 5. 2018. Žalovaný zaplatil toliko 17 950 Kč. Předmětem žaloby tak je jistina 12 593,60 Kč, úrok 697,33 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru 4 849,37 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 876,83 Kč, inkasní poplatek 3 030,87 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 5893,60 Kč (jistina + přirostlý úrok) od 27. 5. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně tuto smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 580 Kč, poplatek za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 500 Kč Náklady spotřebitelského úvěru tak činily celkem 17 998 Kč. Tuto dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 857 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky pod ztrátou výhody splátek. Na zadní straně smlouvy je údaj o procentuální roční výši úroků 15 % a RPSN.

6. Z tabulky plateb v hotovosti soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 17 950 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni.

8. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 3. 2017 obdržel od žalobkyně částku 22 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 39 998 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 17 950 Kč.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

15. Podle § 1812 odst. 2 věty první OZ platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.

16. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

18. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ.

19. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

20. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 17 998 Kč, tedy 81,80 % jistiny (ročně cca 70 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku.

21. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

22. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v březnu 2017 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 9,42 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti této sazbě více než sedminásobné, tedy extrémně excesivní.

23. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 2 118 Kč považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 800 Kč by však spolu úrokem již dosahoval 50 % jistiny (při přepočtu na roční míru cca 45 %). Náklady tvořené jen z těchto dvou úplných složek nákladů spotřebitelského úvěru“ by byly stále více než čtyřnásobně vyšší než průměrná bankovní sazba a bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 5142 Kč (po moderaci i s úrokem 33 % jistiny, 28 % p. a.).

24. Za situace, kdy úroky a poplatek za poskytnutí úvěru dosahovaly v původní výši 50 % jistiny, po moderaci 33 % jistiny, jsou náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v bydlišti žalované již pokryté – žalobkyně tak v podstatě do smlouvy včlenila dvojí úhradu za jednu činnost. Nadto ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této dodatečné služby (a výši zvláštní úplaty za ni, jakož i výši nákladů za vyhodnocení úvěru) vyjednávat, neboť smlouva obsahuje předtištěné kolonky o inkasu plateb v bydlišti žalovaného a neobsahuje variantu nehotovostního inkasa. Skutečnost, že možnost volby bezhotovostního režimu ve smlouvě je spíše iluzorní, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z množství žalob založených na smlouvách právního předchůdce žalobkyně není snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním splácením. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější. Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o těchto složkách nákladů spotřebitelského úvěru proto soud považoval za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ.

25. Lze shrnout, že žalovaný měl po právu vrátit jistinu a zaplatit úrok 2 118 Kč a poplatek 5 142 Kč, celkem tedy 29 260 Kč. Zaplatil celkem 17 950 Kč. Zbývá tak zaplatit 11 310 Kč na jistině.

26. Soud proto žalobkyni přiznal částku 11 310 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 27. 5. 2018 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Obě strany byly víceméně stejně úspěšné, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.