16 C 256/2020

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 224,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 460,46 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 12. 2017 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku jistiny a zaplatit úrok 2 000 Kč s úrokovou sazbou 19,52 % ročně, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla splatná do 15. 2. 2019. Žalovaný uhradil celkem 11 000 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 444,57 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 555,43 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 847,27 Kč (jedná se o 19,52% úrok z jistiny od 16. 2. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 412,88 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 23. 2. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle kterého byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 32,15 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 18 000 Kč. Z toho 10 000 Kč činila jistina, úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 000 Kč. Ve smlouvě byla ujednána povinnost splácet úvěr v hotovosti. Úvěr spolu s poplatky měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil víc, než jak tvrdila žalobkyně.

6. Smlouva byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

7. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu.

14. Úrok a jednotlivé nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

15. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

16. Celková výše úroku a poplatků v této věci činila 8 000 Kč, což je v poměru k jistině (10 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (80 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 60 týdnů (jen o něco delší než jeden rok). Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

17. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 32,15 %. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

18. Ujednaný úrok byl vyšší než trojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (8,70 % p. a. v prosinci 2017 dle údajů databáze ČNB – ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně žalobou je žádán úrok 19,52 % p. a., což je úrok, který lze u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

19. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku.

20. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v této věci (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení.

21. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

22. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu co do částky 4 000 Kč (v rozsahu neplatně ujednaného poplatku za hotovostní inkaso) a odpovídajícího úroku a úroku z prodlení, ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byl žalovaný, avšak ten žádné náklady nevynaložil, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.