16 C 264/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 29 098 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 730 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 946,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1939,39 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,53 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 098 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 30. 11. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny úrok 4 000 Kč s úrokovou sazbou 19,53 % ročně, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 480 Kč Poslední splátka byla splatná do 24. 1. 2019. Žalovaná uhradila celkem 16 750 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 399,91 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 400,09 Kč, poplatku za pojištění 264 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 581,53 Kč (jedná se o úrok 19,53 % p. a. z dlužné jistiny od 25. 1. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 259,58 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 1. 2. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 19,53 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 28. 8. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny úrok 4 200 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 12 000 Kč) v 58 týdenních splátkách po 913 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 754 Kč Poslední splátka byla splatná do 8. 10. 2018. Žalovaná uhradila celkem 43 420 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 7 237,90 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 2 160,35 Kč, poplatku za pojištění 135,75 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 988,66 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 9. 10. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 741,88 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 10. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 32,15 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 36 480 Kč. Z toho 20 000 Kč činila jistina, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 8 000 Kč a 480 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění Credit Life. Ve smlouvě byla ujednána povinnost splácet úvěr v hotovosti. Úvěr spolu s poplatky měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 608 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 52 954 Kč. Z toho 30 000 Kč činila jistina, úrok 4 200 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 12 000 Kč a 750 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění Credit Life. Splátky činily 913 Kč týdně po dobu 58 týdnů. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění Credit Life. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisy ze dne 29. 11. 2019.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila cokoliv nad rámec tvrzených částek.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce dle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistiny.

19. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

20. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

21. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy ze dne 30. 11. 2017 částku 16 480 Kč, což je v poměru k jistině (20 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (82 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 60 týdnů (jen o málo delší než jeden rok). Stejně tak je v poměru k jistině (30 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (22 954 Kč) v případě smlouvy ze dne 28. 8. 2017 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 76 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

22. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 32,15 % resp. 23,72 % p. a. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

23. V případě smlouvy ze dne 30. 11. 2017 byl úrok vyšší než trojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (8,73 % p. a. v listopadu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně žalobou je žádán úrok 19,53 % p. a., což je úrok, který lze u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

24. V případě smlouvy ze dne 28. 8. 2017 úrok lehce vyšší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (9,42 % p. a. v srpnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu u obou smluv.

26. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované hotovostní inkaso vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení – smlouva ze dne 30. 11. 2017 je tak nastavena explicitně, smlouva ze dne 28. 8. 2017 je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

28. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v celém rozsahu nároku ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 (žalovaná měla po právu, tj. po odečtení poplatku za hotovostní inkaso, zaplatit částku 40 954 Kč, zaplatila 43 420 Kč) a co do nároku ze smlouvy ze dne 30. 11. 2017 přiznal jen částku 11 730 Kč (žalovaná měla po právu, tj. po odečtení poplatku za hotovostní inkaso, zaplatit částku 28 480 Kč, zaplatila 16 750 Kč) a tomu odpovídající úrok a úrok z prodlení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla žalovaná, avšak ta žádné náklady nevynaložila, soud proto žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.