16 C 265/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 150Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 5 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 863,62 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 800 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 5. 12. 2016 se žalovaným uzavřela (resp. její pr. předchůdce společnost [právnická osoba]) smlouvu o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit částku 5 000 Kč spolu s úrokem, poplatkem za uzavření smlouvy, poplatkem za správu úvěru, poplatkem za hotovostní výběr splátek v celkové výši 3 450 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 8 450 Kč ve 13 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná 30. 9. 2018. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně proto žádá i úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2017 obdržel od žalobkyně částku 5 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s „ náklady spotřebitelského úvěru“: úrokem ve výši 28 % jistiny (25,85 % p. a.), tj. 1 400 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více než z žaloby vyplývajících 850 Kč.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejm. § 1810 a n. OZ).

8. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

11. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

14. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 3 650 Kč, tedy 73 % jistiny (ročně 67,4 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v prosinci 2016 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 9,42 % p. a. Při zohlednění rizik a nákladů žalobkyně jako nebankovního poskytovatele úvěrů by bylo možné uvažovat o trojnásobné sazbě oproti sazbám bankovním, tedy kolem 30 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti takto uvažované sazbě ovšem více než dvojnásobné.

15. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 1 400 Kč (25,85 % p. a.) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Ke stejnému závěru došel i ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč.

16. Spolu s úrokem 1 400 Kč a poplatkem 200 Kč by však další položka nákladů, tj. poplatek za správu úvěru 1 100 Kč, již dosahovala 54 % jistiny (při přepočtu na roční míru téměř 50 % p. a.). Náklady tvořené jen z těchto tří úplných složek„ nákladů spotřebitelského úvěru“ by byly výrazně vyšší než shora dovozených 30 % p. a. a bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 400 Kč (po moderaci i s úrokem 40 % jistiny, 37 % p. a.).

17. Za situace, kdy úroky a poplatek za poskytnutí úvěru dosahovaly v původní výši 54 % jistiny, po moderaci 40 % jistiny, jsou náklady na inkaso plateb hotovosti již pokryté – žalobkyně tak v podstatě do smlouvy včlenila dvojí úhradu za jednu činnost. Nadto ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva jednak obsahuje předtištěné kolonky o inkasu plateb v hotovosti, jednak obsahuje předtištěný údaj o RPSN. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena.

18. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

19. Lze shrnout, že po moderaci a zohlednění neplatnosti některých ujednání měl žalovaný zaplatit celkem 7 000 Kč. Zaplatil celkem 850 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 6 150 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla žalobkyně v poměru 79:21, má tedy právo na 58 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by žalobkyně měla právo podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy částku 1 089 Kč, spolu se soudním poplatkem celkem 1 489 Kč. Z toho 58 % činí 863,62 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu - tedy jako by se jednalo o ojedinělou žalobu, nicméně žalob ze smluv společnosti [právnická osoba] je jen u zdejšího soudu vícero, přičemž platí, že postoupením nemůže být zhoršena právní pozice dlužníka ani v procesní rovině, nehraje tedy roli, že některé pohledávky žalovala přímo spol. [právnická osoba]

21. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.