16 C 267/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 57 445 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 923,33 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15 516,73 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 57 445 Kč (jako jistiny s přirostlým úrokem 42 445,06 Kč, smluvních pokut 1 920 Kč, 9 146 Kč a 3 934 Kč) s úrokem z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky 1 200 Kč. Tvrdila, že dne 11. 3. 2020 uzavřela se žalovanou jako podnikatelem smlouvu o zápůjčce, dle níž žalované poskytla částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit úrok, to vše v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč, splatných vždy 23. dne v měsíci počínaje dubnem 2020. Žalovaná před zesplatněním zaplatila první dvě splátky, v květnu 2020 oznámila využití ochranné doby, která skončila 31. 7. 2020, dále zaplatila dalších 4 573 Kč dne 22. 9. 2020 a dalších 4 573 Kč dne 3. 11. 2020. Žalovaná splátky neplnila včas, žalobkyni proto podle bodu 6.1 a), b) smlouvy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 920 Kč (8 % z dlužné splátky 1 a 2, 13 % z dlužné splátky 1). V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění, kterým se jistina i úrok splatný do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny. Dalším prodlením vniklo podle bodu 6.5 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 9 146 Kč (25 % z nové jistiny) a dle čl. 6 7 smlouvy právo na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny denně, přičemž žalobou žalobkyně uplatňuje tuto denní smluvní pokutu za období do vyhotovení žaloby v celkové výši 3 934 Kč.

2. Žalovaná se u jednání vyjádřila tak, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující zjištění:

4. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne 3. 6. 2017 (č. l. 5-7) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že v 12 měsíčních (23. dne každého měsíce) splátkách po 4 573 Kč žalobkyni zaplatí částku 54 876 Kč, tedy jistinu spolu s úrokem 24 876 Kč. V čl. 1 bylo sjednáno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely, v hlavičce je uvedeno IČ žalované. V čl. 6 smlouvy jsou sjednány sankce odpovídajícím tvrzením žalobkyně, včetně automatického zesplatnění a vzniku nové jistiny.

5. Ze splátkového kalendáře (č. l. 11) soud zjistil, že mezi stranami byl sjednán anuitní způsob splácení.

6. Z oznámení o využití ochranné doby (č. l. 22) a dopisu žalobkyně z 19. 5. 2020 (č. l. 12) soud zjistil, že žalovaná uplatnila na období 1. 6. 2020 - 31. 7. 2020 ochrannou dobu podle zákona č. 177/2020 Sb.

7. Z oznámení ze dne 27. 12. 2020 (č. l. 13) soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění.

8. Ze souboru faktur (č. l. 14, 15) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě průběžných vzniklých pokut (pokut před zesplatněním).

9. Z dokladu o vyplacení zápůjčky (č. l. 20) soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla žalované dne 11. 3. 2020 zaslána částka 30 000 Kč.

10. Z karty klienta (č. l. 24) soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem 18 292 Kč (vždy 4 573 Kč ve dnech 14. 4., 13. 5., 22. 9., 3. 11. 2020).

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

12. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaná na základě smlouvy o podnikatelské zápůjčce obdržela 30 000 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s úrokem 24 876 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč splatných vždy 23. dne v měsíci. Z výše splátek, délky splácení a celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, vyplývá, že úroková sazba činila 129,38 % p. a. Pro případ prodlení byly ujednány sankce jak uvedeno shora. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Žalovaná uplatnila ochrannou dobu od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020. Žalovaná zaplatila 18 292 Kč.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ, platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 5 ZSÚ platí, že odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Podle § 4 písm. b) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, platí, že ochranná doba trvá od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž úvěrujícímu došlo oznámení úvěrovaného, že má v úmyslu využít ochrannou dobu, do 31. července 2020, jestliže úvěrovaný v oznámení uvede, že má v úmyslu využít takto zkrácenou ochrannou dobu. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona platí, že o délku ochranné doby se odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. Podle odst. 3 písm. b) téhož paragrafu platí, že Za dobu trvání ochranné doby vzniká úvěrujícímu právo na úrok, který v případě úvěrovaného, který je podnikatelem, odpovídá úroku, který byl sjednán.

14. Ze shora citovaných ustanovení a zjištění o obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu spolu s úrokem. Soud však zkoumal, zda je výše sjednaného úroku v souladu s právem.

15. V posuzované věci činila jistina 30 000 Kč, žalovaná měla v 12 měsíčních splátkách zaplatit celkem 54 876 Kč (úrok 24 876 Kč). V procentuálním vyjádření úrok činil 129,38 % p. a. Průměrná sazba úroků podle údajů [obec] národní banky – databáze ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58843&p_strid=AAABAA&p_lang) poskytovaných podnikatelům („ nefinanční podniky - úvěry do 7,5 mil. – floating a fixace do 1 roku včetně“) bankami činila v březnu 2020 4,65 % p. a. – sazba stanovená v posuzované smlouvě však byla více než 27x vyšší, jednalo se tedy o úrokovou sazbu jednoznačně extrémní, resp. přímo brutální.

16. Smlouva byla sice uzavřena mezi podnikateli, nicméně tato skutečnost nezprošťovala žalobkyni povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality. Žalobkyně totiž jednala z pozice velké úvěrové společnosti vůči živnostníkovi. Za této situace je autonomie vůle slabší strany – žalovaného – iluzorní. Stanovením patnáctinásobné úrokové sazby oproti sazbě průměrně poskytované bankami (a to ještě soud bere v úvahu průměrnou sazbu u spotřebitelských úvěrů, která je vyšší) se povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality žalobkyně zpronevěřila – je zjevné, že své hospodářské postavení využila k výraznému vychýlení uspořádání práv a povinnosti na svou stranu, až za hranici uspořádání spravedlivého. Tím žalobkyně zcela zjevně překročila i hranici dobrých mravů. Ujednání o výši úroků proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ.

17. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla smlouvou úvěrovou – tedy ex lege úplatnou – nebylo na místě ani nepřiznání úroku, ale bylo třeba podle § 577 OZ moderovat výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

18. Obecně vyšší rizikovosti poskytování úvěrů nebankovním subjektem musí odpovídat i výše úroku, soud proto žalobci přiznal úrok 10 % ročně (více než dvojnásobek průměrné sazby poskytované bankami podnikatelům) z částky 30 000 Kč, což by při ujednané délce úvěru 12 měsíců a anuitním způsobu splácení znamenalo úrok celkem 1 644 Kč a měsíční splátka by činila 2 637 Kč.

19. Žalovaná zaplatila 2 x 4 573 Kč před uplatněním ochranné doby. To stačí na 3,46 splátky ve výši 2 637 Kč. Červen a červenec byly v důsledku ochranné doby bez splátek. Srpen 2020 tedy byl pokrytý celý a v září 2020 bylo již zaplaceno dalších 4 573 Kč – spolu s přebytkem z předchozích splátek to tedy pokryje i říjen a v listopadu již bylo zaplaceno dalších 4 573 Kč Celkem žalovaná zaplatila 18 292 Kč (6,9 splátek) a do prodlení se dostala až s devátou splátkou (6,9 splátek zaplaceno + 2 splátky ochranná doba) za prosinec 2020.

20. Úvěr tedy měl být zesplatněn až 23. února 2021 (60 dní prodlení s prosincovou splátkou).

21. Při splátce 2 637 Kč a anuitním splácení by splátkami 3 a 4 byl hrazen úrok celkem 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zákon č. 177/2020 Sb. při stanovení účinků ochranné doby počítá spíše s běžícím úrokem, vycházel soud z částky 400 Kč jako úroku, který by za tuto dobu„ naběhl“, neboť se to nevíce blíží charakteru právního vztahu mezi stranami.

22. Smluvní pokuta 25 % byla sjednána v rozporu s § 122 odst. 2 a 5 ZSÚ – dle přechodného ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. (který do ZSÚ přidal § 122 odst. 5) se tedy jedná o částku za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., považuje za úrok z prodlení. Náklady lze považovat účelně ve výši 1 000 Kč, ve zbytku je to tedy úrok z prodlení – ale ten může být podle § 122 odst. 1 písm. b) maximálně zákonný – takže zbytek takto žalované částky není po právu, neboť zákonný úrok z prodlené je v plné výši žalován také.

23. Nová jistina by tedy měla činit 13 752 Kč (30 000 Kč jistina, 1 644 Kč úrok, 400 Kč úrok za ochrannou dobu, zaplaceno 18 292 Kč)

24. Toto vše má vliv i na smluvní pokuty před a po zesplatnění. Smluvní pokuty z dlužných splátek, na které měla žalobkyně nárok podle čl. 6 a), b) smlouvy činily při splátce 2 637 Kč částku 764,73 Kč (2 x 8 % dlužné splátky, 1 x 13 % dlužné splátky). Smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny správně příslušela od 23. 2. 2021, za období do vyhotovení žaloby (na kterou byl rovněž dán nárok podle čl. 6 smlouvy) správně činí 2 406,60 Kč.

25. Soud proto žalobkyni celkem přiznal částku 17 923,33 Kč (nová jistina 13 752 Kč, smluvní pokuty před zesplatněním 764,32 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně 2 406,60 Kč, 1 000 Kč část jednorázové pokuty, kterou lze považovat za účelně vynaložené náklady).

26. Soud žalobkyni přiznal i právo na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a dále právo na 1 200 Kč jako paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývající z § 3 téhož nařízení – strany řízení jsou podnikatelé.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

28. Závěry přijaté v tomto rozsudku nejsou v rozporu s prejudikaturou odvolacího soudu – v rozsudku ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 Co 60/2020-72, totiž odvolací soud posuzoval smlouvu, kde ujednaný úrok odpovídal 51 % p. a., přičemž odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná jen o 2,5 násobek úroku, který lze považovat za spravedlivý (20 % p. a.), a to za situace, kdy úrok není ujednán jako běžící. Aktuálně posuzovaná věc se však liší hned ve dvou rovinách – jednak ujednaný úrok odpovídá 129 % p. a., jednak je v této věci riziko žalobkyně jištěno smluvními pokutami hned ve třech fázích – před splatností (pokuty ze splátek), se zesplatněním (pokuta 25 % z nové jistiny, která ovšem s ohledem na § 122 nemohla být po právu uplatněna v celém rozsahu) a i průběžně po něm (0,1 % denně z nové jistiny) – přičemž posledně jmenovaná smluvní pokuta je navázána prostřednictvím nové jistiny (která sestává z dlužné jistiny a dlužného úroku do zaplacení) i na výši úroku, a v případě běžící pokuty 0,1 % denně (která ve věci již rozhodované odvolacím soudem nebyla) to má vliv i na plnění do budoucna.

29. Uvedené právní posouzení není v rozporu ani s namítaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019. Uvedený rozsudek jednak dopadal na skutkově odlišnou situaci (úrok ujednaný mezi stranami činil ve věci řešené Nejvyšším soudem v přepočtu na roční míru 56 %, nikoliv 129 % jako v posuzované věci), jednak v obecné rovině připustil aplikaci korektivu dobrých mravů i mezi podnikateli:„ Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu“ (bod 69 odůvodnění uvedeného rozsudku). Mimořádnou okolností tohoto případu pak je brutální úroková sazba 27 x vyšší než úroková sazba průměrně poskytovaná bankami, přičemž nelze argumentovat ani tím, že úrok byl sjednán v absolutní částce, neboť i tak dosahoval téměř 83 % jistiny, a nadto na výši úroku byly prostřednictvím„ nové jistiny“ navázány smluvní sankce za prodlení.

30. Poměrně úspěšnější žalovaná by měla podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložila, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.