16 C 274/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 828,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 884,89 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 400 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 400 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 809,16 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 400 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 5. 2017 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu, úrok 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč) v 58 týdenních splátkách po 600 Kč Poslední splátka byla splatná do 25. 6. 2018. Žalovaný uhradil celkem 12 400 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 17 250,55 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 5 149,45 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 933,15 Kč (jedná se o úrok 23,72% ročně z jistiny od 26. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 221,01 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 3. 7. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 34 800 Kč. Z toho 20 000 Kč činila jistina, úrok 2 800 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 8 000 Kč. Výše týdenní splátky činila 600 Kč, splátek bylo ujednáno 58. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění Credit Life. RPSN činilo 204 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný žalovanou částku uhradil.

7. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný dne 15. 5. 2017 obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč, při řádném splácení se zavázal vrátit celkem 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, avšak zaplatil pouze 12 400 Kč.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

9. Právní vztahy stran sporu se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 OZ.

11. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1751 odst. 1 OZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu.

20. Poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků v této věci činila 14 800 Kč, což je v poměru k jistině (20 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (74 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca jeden rok a jeden měsíc). Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % p. a. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 - i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (9,38 % p. a. v květnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku 4 000 Kč.

26. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku o hotovostním inkasu. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

28. Pokud tedy žalovaný uhradil 12 400 Kč, jednalo se o úhrady na úrok, jiné poplatky či jistinu.

29. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 8 000 Kč, tedy v částce odpovídající poplatku za hotovostní inkaso, dále v úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 14 400 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla (po zohlednění úspěchu i co do úroku, který tvořil významnou část předmětu řízení) v poměru cca 2:1 žalobkyně, má tedy právo na 33 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 2 452 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč). Z toho 33 % činí 809,16 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.