16 C 276/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 3 400 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 324,08 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 400 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne [datum] s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně spol. [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 16 900 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, žalobkyně tak žádá i úrok z prodlení od 27. 11. 2018.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s „ náklady spotřebitelského úvěru“: úrokem ve výši 28 % jistiny, tj. 2 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. V čl. III.5 je stanovena povinnost splácet v hotovosti.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, pohledávka, byla postoupena na žalobkyni.

6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více než z žaloby vyplývajících 2 500 Kč.

7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

14. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

16. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 6 900 Kč, tedy 69 % jistiny (ročně 56 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v říjnu 2017 (podle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang=CS) 9,01 % p. a. Při zohlednění rizik a nákladů žalobkyně jako nebankovního poskytovatele úvěrů by bylo možné uvažovat o dvojnásobné sazbě oproti sazbám bankovním, tedy kolem 20 % p. a. Roční„ náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti takto uvažované sazbě ovšem více než dvojnásobné.

17. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku ve výši 2 800 Kč (25,85 % p. a.) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Ke stejnému závěru došel i ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč.

18. Spolu s úrokem 2 800 Kč by však další položka nákladů, tj. poplatek za správu úvěru 2 200 Kč, již dosahovala 50 % jistiny (při přepočtu na roční míru téměř 38 % p. a.). Náklady tvořené jen z těchto dvou úplných složek„ nákladů spotřebitelského úvěru“ by byly výrazně vyšší než shora dovozených 20 % p. a. a bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 1 000 Kč (po moderaci i s úrokem 38 % jistiny, cca 27 % p. a.).

19. Za situace, kdy úroky a poplatek za správu úvěru dosahovaly v původní výši 50 % jistiny, po moderaci 38 % jistiny, jsou náklady na inkaso plateb hotovosti již pokryté – žalobkyně tak v podstatě do smlouvy včlenila dvojí úhradu za jednu činnost (neboť co jiného je zajištění inkasa splátek než správou úvěru). Nadto ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva neumožňuje jiný způsob splácení než hotovostně. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena.

20. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 588 OZ neplatné.

21. Lze shrnout, že po moderaci a zohlednění neplatnosti některých ujednání měl žalovaný zaplatit celkem 13 800 Kč. Zaplatil celkem 2 800 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 11 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla žalobkyně v poměru 77:23, má tedy právo na 54 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by žalobkyně měla právo podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy částku 1 452 Kč, spolu se soudním poplatkem celkem 2 452 Kč. Z toho 54 % činí 1 324,08 Kč. Žalobkyně sice navrhovala, aby jí byly přiznány náklady bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u Okresního soudu ve Svitavách jsou žaloby žalobkyně [právnická osoba] založené na formulářových smlouvách [právnická osoba] podávány ve velkém množství (namátkou sp. zn. 7 C 19/2021, 9 C 48/2021, 9 C 40/2021, 10 C 327/2020) a jsou obsahově téměř totožné – mění se jen čísla a osoby – jedná se tedy o typické„ formulářové“ žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.