16 C 279/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 49 378 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 138 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 30 147,19 Kč a úrokem z prodlení z částky 28 138 Kč ve výši 7,25 % ročně za období od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a dále za období od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 929,40 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 378 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv.

2. Tvrdila, že dne 24. 3. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku 12 000 Kč (dále jen„ Smlouva 1“) v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 8 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč Poslední splátka byla splatná 29. 3. 2008. Žalovaný půjčku řádně nesplácel. Pohledávka 20 352 Kč s příslušenstvím byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, souhrnného poplatku 8 352 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 18. 12. 2020 ve výši 21 475,20 Kč a běžícího úroku z prodlení z částky 20 352 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 21. 2. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku 13 000 Kč (dále jen„ Smlouva 2“) v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 9 048 Kč v 53 týdenních splátkách po 416 Kč Poslední splátka byla splatná 27. 2. 2008. Žalovaný půjčku řádně nesplácel. Pohledávka 20 532 Kč s příslušenstvím byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení jistiny ve výši 12 106,13 Kč, souhrnného poplatku 8 425,87 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 18. 12. 2020 ve výši 22 853,71 Kč a běžícího úroku z prodlení z částky 20 532 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

4. Rovněž tvrdila, že dne 17. 2. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku 6 000 Kč (dále jen„ Smlouva 3“) v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 3 840 Kč ve 40 týdenních splátkách po 246 Kč Poslední splátka byla splatná 24. 11. 2007. Žalovaný půjčku řádně nesplácel. Pohledávka 8 494 Kč s příslušenstvím byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 179,27 Kč, souhrnného poplatku 3 314,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 18. 12. 2020 ve výši 9 407,41 Kč a běžícího úroku z prodlení z částky 8 494 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

7. Z předložených listin soud učinil následující zjištění:

8. Ze Smlouvy 1 soud zjistil, že žalobkyně (její pr. předchůdce) žalovanému poskytla dne 24. 3. 2007 částku 12 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 8 352 Kč, celkem tedy 20 352 Kč, a to vše v 53 týdenních splátkách. Splátky byly splatné u osoby uvedené v čl. 13 podmínek. Smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

9. Ze Smlouvy 2 soud zjistil, že žalobkyně (její pr. předchůdce) žalovanému poskytla dne 20. 2. 2007 částku 13 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 9 048 Kč, celkem tedy 22 048 Kč, a to vše v 53 týdenních splátkách. Splátky byly splatné u osoby uvedené v čl. 13 podmínek. Smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

10. Ze Smlouvy 3 soud zjistil, že žalobkyně (její pr. předchůdce) žalovanému poskytla dne 17. 2. 2007 částku 6 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 3 840 Kč, celkem tedy 9 840 Kč, a to vše v 40 týdenních splátkách. Splátky byly splatné u osoby uvedené v čl. 13 podmínek. Smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která nejsou ve vzájemném rozporu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více než z tvrzení vyplývajících 1 516 Kč u Smlouvy 2 a 1 346 Kč u Smlouvy 3.

13. Právní vztahy stran sporu vyplývající ze Smlouvy 1, 2 a 3 se řídí právní úpravou účinnou do účinnosti„ nového“ občanského zákoníku (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

14. Smlouvy 1, 2 a 3 uzavřené mezi stranami byly smlouvami o půjčce podle § 657 a n. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a n. OZ).

15. Podle § 657 OZ platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 658 odst. 1 OZ platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

17. Podle § 39 OZ platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle § 56 odst. 1 OZ platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

19. Podle odst. 2 téhož paragrafu platilo, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

20. Souhrnný poplatek u všech smluv nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 56 odst. 1 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

23. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupná na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) v únoru 2007 12,14 % p. a., v březnu 2007 11,95 % p. a. V posuzované věci byl sjednán souhrnný poplatek, mající funkci úroku, v případě Smlouvy 1 ve výši 8 352 Kč za 53 týdnů, tedy 69,6 % jistiny (při přepočtu na rok je úroková sazba 69,8 % p. a.), v případě Smlouvy 2 ve výši 9 048 Kč za 53 týdnů, tedy rovněž 69,6 % jistiny (při přepočtu na rok je úroková sazba 69,8 % p. a.) a v případě Smlouvy 3 ve výši 3 840 Kč za 40 týdnů, tedy 64 % jistiny (při přepočtu na rok je úroková sazba 83,4 % p. a.)

24. Úroková míra tedy ve všech případech mnohonásobně přesahovala míru obvyklou. Zároveň je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla vyloučena, neboť smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

25. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru osobou uvedenou v čl. 13 smluvních podmínek, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úrokové sazby, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Ze smlouvy, která je formulářového charakteru, je patrné, že způsob splácení byl stanoven právě žalobkyní, bez ohledu na vůli žalovaného. Žalobkyně tedy jednala v rozporu se zásadou profesionality, jestliže zvolila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobce). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobce na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích.

26. Nelze argumentovat ani tím, že suma souhrnného poplatku je konečnou cenou půjčených peněz, která se s prodlením dlužníka nenavyšuje. Bylo jedině na žalobkyni (jejím pr. předchůdci), kdy svoji pohledávku bude vymáhat. Skutečnost, že tak činí až po více než 13 letech od konce doby půjčky, svědčí spíše o jejím nedbalém přístupu ke svým právům, než o její dobré vůli nechat dlužníka užívat půjčené peníze„ zdarma“.

27. Vzhledem k délce doby, na kterou byly peníze půjčeny (cca jeden rok, v jednom případě 2/3 roku), nelze vyšší úrokovou míru odůvodnit ani krátkodobostí půjčky. Jediným důvodem pro úrokovou míru vyšší než obvyklou tedy zůstává riziko žalobkyně jakožto poskytovatele nebankovní půjčky. Ani toto zvýšené riziko však nelze považovat za takové, aby odůvodňovalo tak extrémní úrokovou míru, jaká byla spotřebiteli vnucena v posuzované věci. Ujednání o souhrnném poplatku je proto pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 OZ neplatné.

28. Jestliže tedy žalovaný splácel své závazky, muselo se při neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku (a nemožnosti nahradit jej obvyklou výší úroku, neboť tehdejší právní úprava neumožnovala moderaci úroku) jednat o splátky na jistinu.

29. Jistina u Smlouvy 1 činila 12 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho, zbývá proto 12 000 Kč. U Smlouvy 2 činila jistina 13 000 Kč, žalovaný zaplatil 1 516 Kč, zbývá proto 11 484 Kč. U Smlouvy 3 činila jistina 6 000 Kč, žalovaný zaplatil 1 346 Kč, zbývá proto 4 654 Kč.

30. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 28 138 Kč s úrokem z prodlení z této částky, na který má žalobkyně právo podle § 517 odst. 2 OZ ve spojení s vyhl. č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 (žalovaný se dostal do prodlení v roce 2007).

31. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

32. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější v poměru 3:2, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na 20 % náhrady nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla žalobkyně právo na náhradu 4 647 Kč (3 úkony podle § 14b advokátního tarifu po 500 Kč, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 %, soudní poplatek 2 469 Kč), z toho 20 % činí 929,40 Kč. Tato náhrada nákladů se platí k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).