16 C 3/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 382 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 986,32 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 210,76 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 752 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 382 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 13 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 252 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve [anonymizováno] 5 850 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 190 Kč, poplatkem za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 340 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 23 632 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 688 Kč Poslední splátku byla povinna uhradit 16. 2. 2019 Poslední platbu, ve výši [částka], provedl žalovaný 23. 11. 2018. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou celého dluhu má žalobkyně za to, že nedoplatek jistiny je dále úročen sazbou 15 % ročně. V souladu se smluvním ujednáním je dále úrokem z prodlení úročena nejen jistina, ale i nesplacený úrok. Smlouvou ze dne 24. 6. 2020 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby tak je jistina 6 952,29 Kč, úrok 361,01 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 200,79 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 615,93 Kč, poplatek za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště 3 001,98 Kč, smluvní pokuty 8 250 Kč, úrok za období od 17. 1. 2019 do postoupení pohledávky 1 740,13 Kč, úrok z prodlení do postoupení pohledávky 1 110,15 Kč, běžící úrok z úvěru 15 % p.a. z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 7 313,30 Kč (jistina + přirostlý úrok) od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně tuto smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit úrok ve výši 1 252 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč, administrativní poplatek (za„ náklady na vyhodnocení úvěrového případu“) ve výši 1 190 Kč, poplatek za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 340 Kč Náklady spotřebitelského úvěru tak činily celkem 10 632 Kč. Tuto dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 688 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky pod ztrátou výhody splátek. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky. Na zadní straně smlouvy je údaj o procentuální roční výši úroků 15 % a RPSN.

6. Z tabulky plateb v hotovosti soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 11 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena současné žalobkyni.

8. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2017 obdržel od žalobkyně částku 13 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 23 632 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 11 500 Kč.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

15. Podle § 1812 odst. 2 věty první OZ platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.

16. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

18. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny.

19. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ.

20. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

21. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 10 632 Kč, tedy 81,80 % jistiny (ročně cca 70 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku.

22. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

23. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v listopadu 2017 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,73 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti této sazbě cca osminásobné, tedy extrémně excesivní.

24. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 1 252 Kč považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč by však spolu úrokem již přesahoval 50 % jistiny (při přepočtu na roční míru 46 %). Náklady tvořené jen z těchto dvou úplných složek nákladů spotřebitelského úvěru“ by byly stále více než čtyřnásobně vyšší než průměrná bankovní sazba a bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 3 000 Kč (po moderaci i s úrokem cca 33 % jistiny, 28 % p.a.)

25. Za situace, kdy úroky a poplatek za poskytnutí úvěru dosahovaly v původní výši více než 50 % jistiny, po moderaci 33 % jistiny, jsou náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v bydlišti žalované již pokryté – žalobkyně tak v podstatě do smlouvy včlenila dvojí úhradu za jednu činnost. Nadto ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaná neměla možnost o poskytnutí této dodatečné služby (a výši zvláštní úplaty za ni, jakož i výši nákladů za vyhodnocení úvěru) vyjednávat, neboť smlouva obsahuje předtištěné kolonky o inkasu plateb v bydlišti žalovaného a neobsahuje variantu nehotovostního inkasa. Skutečnost, že možnost volby bezhotovostního režimu ve smlouvě je spíše iluzorní, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z množství žalob založených na smlouvách právního předchůdce žalobkyně není snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním splácením. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější. Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o těchto složkách nákladů spotřebitelského úvěru proto soud považoval za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ.

26. Žalobkyně žádala kromě úroku sjednaného v absolutní částce i úrok běžící, ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny. Tento svůj nárok opřela o ujednání na zadní straně smlouvy, podle něhož je úrok 15 % p. a. Toto ujednání je však rozporné s jiným smluvním ujednáním, a to konkrétně ujednáním na přední straně smlouvy, podle něhož je úrok určen absolutně částkou 1 252 Kč Smlouva tedy nabízí dva možné výklady, z nichž příznivější pro spotřebitele (§ 1812 odst. 1 OZ) je ten, že úrok byl sjednán právě v této absolutní výši. Na běžící úrok 15 % p. a. proto žalobkyně nárok nemá.

27. Lze shrnout, že žalovaný měl po právu vrátit jistinu a zaplatit úrok 1 252 Kč a poplatek za administrativní činnost a poskytnutí úvěru 3 000 Kč, celkem tedy 17 252 Kč. Výše splátky tak měla správně činit 1 232 Kč. Zaplatil celkem 11 500 Kč. Vzhledem k tomu se žalovaný dostal do prodlení až s desátou splátkou. Zbývá tak zaplatit 5 752 Kč na jistině.

28. To má vliv na žalovanou smluvní pokutu 0,1 % denně, kterou tak lze počítat od 17. 9. 2018, a to z částky 5 752 Kč. Ke dni rozhodnutí tak smluvní pokuta činí 5 234,32 Kč.

29. Soud proto žalobkyni přiznal částku 10 986,32 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 752 Kč ve výši 1 210,76 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 752 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Obě strany byly víceméně stejně úspěšné, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.