16 C 306/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 311 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 3 311 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2016 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 22. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 311 Kč s příslušenstvím jako smluvních pokut vzniklých dle čl. 8 obchodních podmínek v důsledku neuhrazení vyúčtování za služby poskytnuté dle účastnické smlouvy uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem T- [právnická osoba] Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 6. 2019. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 23. 8. 2010 účastnickou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování telekomunikačních služeb. Vlastní smlouva neobsahuje ujednání o smluvních pokutách, to je obsaženo v čl. 8 všeobecných obchodních podmínek, na které byl v samotné smlouvě odkaz. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Soud vztah mezi účastníky – v části týkající se smluvní pokuty – právně posoudil dle ust. § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ OZ“ (smlouva, jejíž součástí byl odkaz na obchodní podmínky se smluvní pokutou, byla uzavřena v roce 2010 - § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud žalovanou smluvní pokutu nepřiznal, a to v důsledku aplikace ustanovení na ochranu spotřebitele (§ 51a a n. OZ). V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Ujednání o smluvní pokutě mimo hlavní smlouvu tedy lze považovat za ujednání nepřiměřené podle § 56 odst. 1 OZ (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). Podle § 55 odst. 2 OZ je takové ujednání neplatné. Soud proto žalobu zcela zamítl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádné nevynaložil. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.