16 C 327/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 91 609 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 299 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 547 od 1. 11. 2020 do zaplacení a úrokem 20 % ročně z částky 62 547 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 134 100 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 86 218,94 Kč (jako nesplacené části jistiny úvěru 40 000 Kč s přirostlým úrokem) s úrokem z prodlení, smluvní pokuty 998 Kč, náklady vzniklé s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně kapitalizovaná ke dni sepsání žaloby ve výši 3 793,68 Kč (smluvní pokuta nebyla počítána za období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020) a úroku 102,09 % p. a. z částky 68 826,60 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234 648 Kč. Tvrdila, že dne 5. 11. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok se sazbou 102,09 % p. a. v 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč, splatných vždy 25. dne v měsíci počínaje prosincem 2019. Žalovaný do zesplatnění zaplatil toliko 6 518 Kč dne 23. 12. 2019 a dalších 6 518 Kč dne 21. 2. 2020. Žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za dvě splátky nezaplacené déle než 30 dní po splatnosti. Rovněž vzniklo právo na 3 x 200 Kč jako náklady spojené s prodlením. Po 65 dnech prodlení, tedy 3. 5. 2020 tak v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina a úroky se tak staly součástí nové jistiny. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny 86 218,14 Kč, kterou žalobkyně požaduje ve výši 3 793,68 Kč. Úrok žalobkyně požaduje ve výši 102,09 % ročně z částky 68 826,60 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se přes výzvy a poučení soudu k žalobě nevyjádřil a k jednání se, ač řádně předvolán, nedostavil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů soud učinil následující zjištění:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, že po schválení úvěru zašle žalovanému částku 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že ve 30 měsíčních (25. dne každého měsíce) splátkách po 6 518 Kč žalobkyni zaplatí částku 195 540 Kč, tedy jistinu spolu s úrokem 102,09 % ročně. Pro případ prodlení byla celková výše úroku omezena částkou 234 648 Kč. V čl. 6 smlouvy byla pro případ 30 denního prodlení s každou splátkou sjednána smluvní pokuta 499 Kč. V čl. 6 byla sjednána pro případ 15 denního prodlení s každou splátkou paušální náhrada nákladů 200 Kč. V čl. 6 bylo pro případ 65 denního prodlení s úhradou kterékoli splátky sjednáno automatické zesplatnění celého úvěru včetně přirostlých úroků, smluvních pokut a nákladů, přičemž před zesplatněím byl úvěrující povinen vyzvat spotřebitele k úhradě dlužné splátky. Ke dni zesplatnění se dle čl. 6 stávají úroky a původní jistina novou jistinou. V čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny ode dne následujícího po zesplatnění.

5. Z výzev ze dnů 27. 3. 2020, 27. 4. 2020, oznámení ze dne 3. 5. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek a upozornila na možnost zesplatnění, následně informovala o zesplatnění a poté vyzvala k úhradě celého dluhu.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovanému byla dne 21. 11. 219 vyplacena částka 70 000 Kč. Dne 23. 12. 2019 žalovaný zaplatil 6 518 Kč a dne 21. 2. 2019 uhradil dalších 6 518 Kč.

7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

8. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaný na základě smlouvy o úvěru obdržel 70 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s efektivním úrokem 102,09 % ročně z této částky ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč splatných vždy 25. dne v měsíci. Žalovaný zaplatil 6 518 Kč a dne 21. 2. 2019 uhradil dalších 6 518 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 téhož paragrafu platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, platí, že tento zákon se použije na úvěr sjednaný a čerpaný před 26. březnem 2020. Podle § 9 téhož zákona, platí, že od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 5. 2020 – pozn. soudu) do 31. října 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru; to neplatí pro prodlení úvěrovaného, který je právnickou osobou.

10. Ze shora citovaných ustanovení a zjištění o obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni jistinu.

11. Naopak ujednání o výši úroků považoval soud za zjevně rozporné s dobrými mravy.

12. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). S těmito právními názory se soud zcela ztotožňuje.

13. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v listopadu 2019 (dle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 8,34% p. a. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě více než desetinásobný. Rozpor s dobrými mravy je zde proto naprosto zjevný (nadto za situace, kdy se jedná o vztah podnikatel – spotřebitel a smlouva je adhezního typu) a ujednání o výši úroků je proto podle § 588 OZ absolutně neplatné.

14. Soud proto moderoval výši úroku podle § 577 OZ tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

15. Obecně vyšší rizikovosti poskytování úvěrů nebankovním subjektem musí odpovídat i výše úroku, soud proto žalobci přiznal úrok 20 % ročně z částky 70 000 Kč, tedy sazbu více než dvojnásobnou oproti sazbě průměrné poskytované bankami.

16. Výše úroku má vliv i na výši splátky, okamžik prodlení a částku, která mohla přirůst k jistině. Při úroku 20 % p. a. by splátka úvěru 70 000 Kč při jeho délce 30 měsíců činila 2 984 Kč. S ohledem na zaplacené platby ve výši 13 036 Kč to znamená, že žalovaný byl v prodlení až s platbou splatnou 25. 5. 2020 (a to jen co do její části 1 884 Kč). Za této situace pak bylo téměř nemožné smysluplně odvodit okamžik zesplatnění (sice lze napočítat 65 dní od prodlení, ale v takovém případě by chyběla výzva k zaplacení ujednané jako podmínka zesplatnění; přitom je však zřejmé, že žalovaný od února ničeho nehradil). Soud proto považoval za datum zesplatnění den 26. 5. 2020 jako první den prodlení. Při anuitním způsobu splácení (který byl v posuzované věci použit) by tak bylo ke dni 25. 5. 2020 zaplaceno na jistině 7 453 Kč, na úroku 5 583 Kč Nová jistina po zesplatnění tedy správně měla činit 62 547 Kč.

17. Žalovaný se tak do prodlení dostal v době vymezené v § 9 zákona č. 177/2020 Sb., tedy v době, ve které nevznikaly nároky z prodlení – nemohlo tedy vzniknout právo úrok z prodlení. Právo na úrok z prodlení tedy bylo možné přiznat až od 1. 11. 2020.

18. Soud nepřiznal smluvní pokuty ve výši 998 Kč ani náklady vymáhání 600 Kč, neboť ty byly účtovány za období, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení, tj. do 25. 5. 2020 (pokud by vznikly později, bylo by to v době vymezené v § 9 zákona č. 177/2020 Sb.).

19. Výše nové jistiny 62 547 Kč (postupně snižovaná dle jednotlivých plateb po zesplatnění) má vliv i na výši smluvní pokuty 0,1 % denně za období, za které ji požaduje žalobkyně (1. 11. 2020 – 14. 12. 2020). Takto spočtená smluvní pokuta činí 2 752 Kč.

20. Žalobkyně má proto právo na novou jistinu ve výši 62 547 Kč a běžící úrok z prodlení 20 % p. a. z této částky od 26. 5. 2020 do zaplacení. Ujednaný maximální limit úroku, který může naběhnout do budoucna – částka 234 648 Kč je sice vysoká, ale naplnění této výše závisí na délce prodlení žalovaného, soud jej proto neshledal rozporný se zákonem. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Shrnuto, soud žalobkyni přiznal 65 299 Kč (nová jistina, smluvní pokuta 2 752 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 547 Kč (úrok z prodlení nebyl žádán ze smluvní pokuty 0,1 % denně) od 1. 11. 2020 do zaplacení a běžícím úrokem ve výši 20 % ročně z částky 62 547 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení do maximální výše 234 648 Kč.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

23. Co se týče nákladů řízení, soud vzal v úvahu, že předmětem řízení byl i úrok 102,09 % ročně. Ke dni rozhodnutí by výše takového úroku činila 41 138,88 Kč. Žalovaný úrok z prodlení by ke dni rozhodnutí činil 4 138,88 Kč. Předmět řízení (tj. uvedené částky po přičtení 91 609 Kč) tak byl celkem 163 383 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v částce 65 299 Kč (jistina + smluvní pokuta), 2 944 Kč (přiznaný úrok z prodlení ke dni rozhodnutí) a 11 323,54 Kč (přiznaný úrok ke dni rozhodnutí), poměr úspěchu a neúspěchu je tedy cca 50:

50. Sodu proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.