16 C 41/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 44 234 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 610 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 412 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 658 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách ve výši 2 400 Kč splatných vždy do 25. dne kalendářního měsíce, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 44 234 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 12. 1. 2018 poskytla její právní předchůdkyně žalované zápůjčku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku 25 750 Kč (kapitalizovaný úrok 5 366 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatek za zpracování a doručení 7 760 Kč, poplatek za administrativní činnost /komfortní splácení v hotovosti/ 12 624 Kč) – dále jen„ celkový poplatek“, to vše v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, poslední splátka byla splatná 8. 3. 2019. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela. Poslední splátku uhradila 30. 7. 2018. Žalovaná dluží na jistině 25 658,24 Kč, na poplatku 18 576,76 Kč. Žalobkyně dále zdůraznila, že vzhledem k prodlení se neuhrazená jistina dále úročí úrokem 29 % p.a. Žalobkyně kromě částky 44 234 Kč (jistina + poplatek) žaluje kapitalizované úroky 6 572,79 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3 412,55 Kč, běžící úrok 29 % p.a. a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že by se ráda domluvila na splátkovém kalendáři, neboť je na mateřské dovolené a má tři děti. K jednání se nedostavila.

3. Žalobkyně nejprve písemně souhlasila se splátkami ve výši 2 400 Kč měsíčně, přičemž navrhla vydání rozsudku pro uznání, posléze u jednání poukázala na to, že žalovaná nedoložila, že je na mateřské dovolené.

4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy ze dne 12. 1. 2018 soud zjistil, že žalované byla téhož dne v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit celkový poplatek 25 750 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách, a to do rukou osoby dle čl. 15 smluvních podmínek. Z celkového poplatku bylo alokováno na kapitalizovaný úrok 5 366 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 7 760 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 12 624 Kč Smlouva neumožňuje bezhotovostní splácení. Na zadní straně smlouvy je uvedeno, že zápůjční úroková sazba je sjednána po celou dobu trvání smlouvy a činí 29 % p. a.

6. Ze smluvních podmínek ke smlouvě soud učinil následující zjištění. Dle čl. 18 smlouvy se účinnost smlouvy prodlužuje pro případ, že zákazník bude v prodlení s některou ze splátek či neuhradí poslední splátku. Z čl. 15 smluvních podmínek smlouvy zjistil, že práva [anonymizováno] včetně vybírání dlužných částek může vykonat jakýkoli oprávněný zástupce nebo zaměstnanec [anonymizováno].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena žalovaná pohledávka.

8. Z předžalobní výzvy a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky.

9. Z ostatních předložených listin neučinil soud žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta nejsou ve vzájemném rozporu. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná uhradila žalovanou pohledávku.

11. Smlouva byla smlouvou zápůjčce podle § 2390 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistinu.

18. Celkový poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

19. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

20. Celkový poplatek v této věci činil 25 750 Kč, což je v poměru k jistině (30 000 Kč) částka zjevně přemrštěná, a to i s ohledem na délku zápůjčky 60 týdnů. Soud proto posuzoval jednotlivé dílčí složky.

21. Úrok byl v posuzované věci ujednán v absolutní částce 5 366 Kč. Je zřejmé, že s ohledem na délku úvěru (60 týdnů) a výši jistiny (30 000 Kč) byl samotný úrok z hlediska pohledu dobrých mravů zcela v pořádku. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že byl úrok sjednán jako běžící. Na první straně smlouvy byl úrok jasně sjednán v absolutní částce. Jestliže je na druhé straně smlouvy sjednán jako běžící, vzniká zde prostor pro dvojí výklad. S ohledem na § 1812 odst. 1 OZ je však nutné přiklonit se k výkladu příznivějšímu pro spotřebitele – tedy uzavřít, že úrok byl sjednán v absolutní výši 5 366 Kč.

22. Za situace, kdy průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v lednu 2018 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,85 % p. a. je zřejmé, že již samotný úrok, při přepočtu z absolutní částky na roční sazbu více než trojnásobný, poskytuje žalobkyni poměrně dobré pokrytí nákladů a odměnu, nicméně s ohledem na vyšší míru rizika u nebankovních poskytovatelů lez akceptovat vyšší úplatu, která se v této věci promítá do výše poplatků. Soud proto uznal poplatek za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ 7 760 Kč za ujednaný po právu.

23. Za zjevně rozporné s dobrými mravy však soud považoval ujednání o poplatku o poplatku za„ administrativní činnost a komfortní splácení“, který je svou podstatou poplatkem za hotovostní inkaso („ administrativní činnost“ je již kryta předchozí částí poplatku). Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru osobou uvedenou v čl. 15 smluvních podmínek, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. Skutečnost, že jiná než hotovostní forma splácení není pro spotřebitele fakticky dostupná, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách právního předchůdce žalobkyně byla snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem.

24. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání (právního předchůdce) žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 588 OZ neplatné.

25. Pokud žalovaný splácel svůj dluh, jednalo se tedy o úhradu na jistinu a složky celkového poplatku odlišné od poplatku za„ administrativní činnost a komfortní splácení“.

26. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 12 624 Kč (ve výši odpovídající poplatku za hotovostní režim), dále co kapitalizovaného úroku 6 572,79 Kč (tedy úroku 29 % ročně z dlužné jistiny do 20. 1. 2020) a úroku 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ, jeho výše z nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěch stran byl cca stejný (podstatnou část předmětu řízení totiž tvořil zamítnutý úrok 29 % p.a. z dlužné jistiny), žádný z účastník tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Povinnost k úhradě dluhu byla stanovena ve splátkách 2 400 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek – neuhradí-li žalovaná včas byť jedinou splátku, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce. Ve svém písemném podání žalobkyně na splátky přistoupila, posléze u jednání tento svůj postoj změnila. Soud však přesto plnění ve splátkách uložil, neboť kromě toho, že si to vyžaduje finanční a sociální situace žalované (mateřská dovolená), je tím i zvýšena pravděpodobnost, že dojde k dobrovolnému splnění uložené povinnosti, což je výhodné i pro žalobkyni.

29. Závěrem soud uvádí, že ve věci nemohl rozhodnout navrženým rozsudkem pro uznání, neboť jak je patrné z odůvodnění shora, tím by došlo k přiznání plnění v rozporu s kogentním ustanovením zákona, což by bylo v rozporu s § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.